Tvrdošský Vranac aneb o vinných překvapeních

Mám občas takové období, že mi do sklenky nesmí nic, co neznám. Prostě se sem tam sejde dost okolností na to, abych stále měl chuť dát si k večeři sklenku dobrého vína, ale zároveň to musí být kousek osvědčený, který mne nezklame a protože ho znám, tak ani nebude svádět ke zbytečně detailnímu zkoumání. A pak jsou naopak dny, kdy mne pohled na lahve, od kterých alespoň přibližně vím co očekávat (a úplně stačí známá oblast či vinař), vyloženě nudí. A toužím nalít do sklenky něco, u čeho nemám nejmenší potuchy, co mne asi tak bude čekat. Dnes popisovaná láhev to splnila bohatě. Dokonce ani nevím, od koho jsem ji jako dárek dostal (tolik ke „skladovému hospodářství“ vedenému v Excelu). Za pomoci jazykově nadanějších se mi alespoň povedlo rozluštit pár nápisů na vinětě a díky tomu později dohledat další potřebné údaje, aby vůbec mělo smysl o víně psát. Tak jdeme na věc…

„Když budete pít víno, a nebude to přes míru, budete velmi zdraví a šťastní. Když pijete špatné víno, budete se špatně i cítit. Všichni lidé z jihu – Italové, Francouzi, Španělé – jsou mnohem šťastnější než Němci či Češi, protože pijí tolik vína!“

To jsou slova biskupa Grigorije ze Srbské ortodoxní církve (konkrétně diecéze Zahumlje a Herzegovina), který mimo jiné stojí i za velkým vinařským projektem v monastýru (pravoslavném klášteře) Tvrdoš (Тврдош). Je to zvláštní kombinace. Představit si mnichy, jak ručně sbírají hrozny na vinici Petropavlovské pole u města Trebinje v Herzegovině (a pár desítek kilometrů od Dubrovníku), je docela snadné (znáte Grapes of Wrath?). Úplně je vidím, v tradičních černých oděvech, u stoletých sudů pod klenutými stropy sklepení. Jenže vinařství se také povedlo získat partnera z USA, vzalo si půjčku dva miliony euro, nakoupilo nerezové tanky a další technologii, buduje moderní vinařství, rozšiřuje vinice jak to jen jde a ročně už vyrábějí na půl milionu lahví. Dobře mniši! Pomalu ale jistě se stávají producentem, který šíří slávu jejich země i v Německu, Velké Británii či USA.

Fotografie převzata z článku Touring Tvrdos na blogu Edwards in Greece.

Podrumi manastira Tvrdoš – Vranac 2007
Dnes chutnané víno je ovšem vyrobeno bez nerezu. Jedná se o zde typickou mocnou odrůdu Vranac ročníku 2007, kvašení i zrání probíhá ve velkých dřevěných sudech ve starých sklepeních. Víno leží na slupkách tak dlouho, jak je to jen možné, což se na výsledku dost projevuje. Láhev je vyšší protáhlejší, s plastovou záklopkou a plným korkem. Víno pak má velmi temnou až neprůhlednou barvu s fialovými odlesky, v lahvi je i vysráženo dost depotu. První přivonění prozrazuje vyzrálé hrozny, vůně je intenzivní, mix červeného a tmavého ovoce, pěkně znát dřevo a fajn živočišná linka, náznak čokolády. V chuti středně plné, vyvážené, povedená struktura, ovoce, dřevo, tříslo, dost kyselin ale dobře zakomponovaných, grafitová linka, moc fajn délka. Výborně pitelné, víc než dobře udělané víno, navíc ani jedna sklenka nenudí a působí dost poctivým dojmem, které má to nejlepší před sebou a mělo by zvládnout ještě zrát do krásy. Naslepo bych si tenhle Vranac bez problémů spletl s fajn Bordeaux dobrého ročníku (nemám z něj však pocit, že by šlo o nějakou snahu tuto oblast napodobovat). Pátrání po netu ukazuje, že cena tomu bohužel odpovídá, hrajeme už v lize pětistovkových lahví. Za takovéhle dárky a veskrze příjemná překvapení opravdu díky! Kdo by to byl od Srbska čekal, že jo?

Odkazy: Reuters o vinařství (1) | Reuters o vinařství (2) | Návštěva Tvrdoše | Tvrdoš na Wiki