Skleněná láhev se za ta staletí, kdy je používána, docela osvědčila. Sice jsem tu nedávno psal něco o těžkých lahvích, ale i přes tyhle ekologicko-logistické problémy je jasné, že především pro kvalitní vína a prestižní producenty tradiční způsob balení přetrvá. Lidé jsou totiž děsné konzervy. Na skleněné lahve se ovšem tlačí kupa jiných variant, zatím především u vín bez větších ambicí („spotřební“, „na pití“, jak tomu chcete říkat, prostě jednodušší záležitosti konzumované mladé a nevyžadující delší zrání) které jsem si pro sebe rozdělil do čtyř kategorií:
- Hnus odporný
- Smysluplná náhrada jedné lahve
- Fajn balení většího objemu vína
- Designové výstřelky, čistě marketingové experimenty co není třeba brát moc vážně (byť třeba někde slaví úspěch)
Problém je, že leckterá balení spadnou do více než jedné kategorie a navíc to každý bude mít jinak. Vezměte si třeba takovou dvoulitrovou PET láhev či ještě objemnější PET kanystry… v regálu obchodu je to hnus odporný, to se asi shodneme, ale pro stočení sudovky u vinaře a následné vypití s kamarády někde na grilovačce mne to neuráží a budu považovat za celkem fajn balení většího objemu vína. A tak je to se vším…
V poslední době se dost často začínají objevovat lahve z tvrzeného plastu, které jako by z oka vypadly běžné skleněné lahvi (už dříve se dělaly malé plastové lahvičky do letadel atp., nyní přicházejí větší objemy) a v regálech je na první pohled těžko rozeznáte. A není to jen otázka nového světa, tímhle stylem zkouší jet mladé Beaujolais, část jihu Francie, spotřební Itálie i další kusy starého vinného světa, tedy nejen Austrálie či USA. Výhoda těchto lahví je v tom, že jsou lehčí a menší než láhev skleněná při stejném objemu, litrová láhev z tvrdého plastu spíše velikostí připomíná běžnou bordó sedmičku. Na stole to vypadá skoro stejně, má dobře známý screw-cap uzávěr a celkově nijak vzhledově nevybočuje ze schématu, které dobře známe. Tohle řešení mi na vína pro krátkodobu spotřebu (zatím nejsou žádné dlouhodobější testy, jak se v tomto balení víno chová a kolik vzduchu do něj typicky proniká) přijde celkem v pohodě. Rozhodně víc, než plastový pytlík… ať už s brčkem nebo bez.
Hodně se mluví o tetra-paku, prostě balení jako u mléka nebo džusů. Stejně jako plastové lahve se začíná objevovat nejen v novém světě, ale i v tradicionalistických baštách typu Francie. A to jak v litrových variantách, tak v „single serving“ krabičkách, třebas i s brčkem. Někde na piknik asi proč ne. Představa, že tohle otevírám doma, mi z nějakého důvodu nedělá dobře…
Docela mne baví bag-in-box balení, nedávno jsem o něm psal pro mimoblogový článek toto: „Zajímavou možností pro velké sešlosti, zahradní oslavy a podobné akce jsou vína v tzv. bag-in-box balení. Na první pohled jen podivná krabice s plastovým kohoutkem obsahuje flexibilní vak ze speciální fólie, který se při odpouštění vína pomalu smršťuje, víno uvnitř tak nepřichází do kontaktu se vzduchem a vydrží v kondici velmi dlouho po otevření. Bag-in-box lze koupit v objemech už od tří litrů, které lze bez problémů umístit do přihrádky v ledničce, ale běžně se prodávají i třeba patnáctilitrové varianty. Výhodou je, že v tomto balení lze nalézt i kvalitní a chutná vína, která se často prodávají i v běžných lahvích, jen v tomto „krabicovém“ balení jsou za výhodnější ceny a v množství dostatečném i pro velkou společnost. Ale nejen to, leckdy oceníte i možnost mít v lednici vždy připraveno lehké bílé vhodné na popíjení i k vaření bez nutnosti otevírat lahev. Na našem trhu lze v bag-in-boxech najít jednoduchá dobře pitelná vína z jihu Francie, Španělska, Itálie či Brazílie, ale také komplexnější a vyšší nároky splňující vína ze slavných apelací Chablis či Côtes du Rhône. Kouzlo tohoto balení, pro snadnost manipulace i rozumný poměr kvality vůči ceně, objevilo pro vína rozlévaná po skleničkách již mnoho restaurací a cateringových firem, nyní je následují i domácnosti.“
Bag-in-boxy mají občas i docela vtipný vzhled, dělají se pro ně i chladíci mašiny do restaurací (nacpete do nich několik krabic, napojíte hadičky a pak už jen snadno napouštíte sklenky vínem z „automatu“, vypadá to lépe než točit přímo z krabice; zajímavou alternativou boxu mohou být i samochladící „kegy“, viz fajn video na Wine Library) a vůbec mi přijdou jako ekologické a sympatické řešení. A přesný opak bych naopak prohlásil o plechovkách, to mi přijde zrůdné, i kdyby mělo stokrát vzhled ručního granátu či v tom byl slušný sekt. Ani nevím proč, u piva či limonády mi to tolik nevadí (byť tohle balení nevyhledávám), proč by mne mělo štvát o nějakého obyčejného vína? Víc jsem se rozepisoval v článku Tesco víno v plechovce – „Coca-cola culture“.
Jak to máte vy? Kde je pro Vás hranice obalu na víno? Dovedete si představit, že běžná vína na každodenní pití budete mít v tetra-paku? Či už máte v ledničce umístěn bag-in-box a sem tam si z něj odtočíte sklenku bílého? Zvedá se vám žaludek u plechovek? Nebo patříte do tak tradicionalistické skupiny konzumentů vína, že uznáváte jen skleněné lahve s korkem a domů vám nesmí ani šroubový uzávěr? Svěřte se! :o)
Další tematické články: Karafa i s vínem za sto | Výsledky ankety „Z alternativních uzávěrů vína preferuji…“ |Tesco víno v plechovce – „Coca-cola culture“ | Težká hlava z těžkých lahví
