Den otevřeného skladu u Neubauerů

Tuhle sobotu se léto na chvilku vrátilo v plné síle, slunečný den jsem využil k výletu do obce Chýně (ideální je ovšem spíše cyklozastávka v tamním Pivovarské domě na některý z jejich kvasničáků), kam svůj sklad přestěhoval dovozce Neubauer & syn. Pořádal „den otevřených dveří“, prostě si každý mohl zalozit do skladu, na dvoře pojíst něco grilovaného masa a přechutnat přibližně 13 vzorků, to vše za sympatickou stovku (odečitatelnou z objednávky). Navíc se šlo ve skladu prohrabat „archivem“, nesourodou sbírkou lahví různých ročníků za více či méně výhodné ceny. Tam jsem odlovil něco starých ryzlinků od Markuse Molitora a též jeho skoro desetiletý Pinot Noir, vyložený úspěch to byl :o) Dnešní zápisek je ale spíše k ochutnaným vínům. Podstatná část byla z vlastní produkce Neubauerů, vinařství Arte Vini, to vše doplněno vzorky z Německa, Afriky, Rakouska a Chile. Šlo spíše o vína cenově dostupnější, žádné velké bomby (alespoň v Pinot Blanc od Weinbachu jsem před cestou tiše doufal…), ale příjemná překvapení se rozhodně konala.

Nejdříve „tak trochu jiná Morava“, tedy produkce vinařství Arte Vini (web). Už jsem tu něco málo psal k jejich bílému Green 2008, zmiňoval se též o červeném Red 2008. Na dni otevřených dveří byly k dispozici i vzorky z „premium“ řady (vyzrálejší vína, burgundské lahve či případně tvar flétna, docela fajn styl viněty s jakoby barvou načmárnutými písmeny symbolizujícími odrůdu, stejně jako u základu vše pod šroubovým uzávěrem). Jiné vinařství je to každopádně, takhle pod taktovkou dovozce a aktivně tlačené především směrem do gastronomie, ale zvláštností je i to, že celé zpracování nakoupených hroznů probíhá v Rakousku. Což může při současných potížích domácího vinařství vzbuzovat obavy o skutečný původ obsahu lahví (hlavně letos to leckde vypadá s úrodou hodně špatně), žádný strach ale prý mít nemusíme, vše je a bude jen z Moravy. Teď už ale vína…

Green 2009 je čisté Veltlínské zelené, mladičké, svěží, trochu kvasnicové a lehce reduktivně zaprděné, čisté, snadno pitelné, jednoduché. Což lze říct i o Bubbles, kde se jedná o totožné víno, jen dosycené oxidem uhličitým (na něco pod tři atmosféry). Jednoduché letní bubliny, nic víc a nic míň. Proti takovým vínům vůbec nic nemám, jen prostě… ve Francii či Německu koupí místní v maloobchodě ucházející crémant/sekt za 5-6€ (při úplně jiných platech než máme my) a tohle stojí stejně, ale je znatelně obyčejnější. V lecčems jsem sice patriot, ale… no prostě domů asi ne, skleničce někde k jídlu bych se nebránil. Totéž platí i o Rosé 2009 (Zweigelt + Frankovka), bledší, krémově jahodově svěží záležitosti, čisté, lehké, jednoduše pitelné. A taktéž o již dříve hodnoceném Red 2008 (Zweigelt), peckovině ovocitém a kořenitém lehčím červeném s výraznější kyselinou, opět snadno pitelné „jen tak“ víno.

Arte Vini Chardonnay 2009 je svěží, středně plné, živé čisté mladé ovocité reduktivní bílé s fajn kyselinou, dobře pitelné. Sauvignon 2009 ovocitý do angreštu, opět živý, kulatější, slušně dlouhý, dobře udělaný. Ani z jednoho bych nelezl po zdi, ale jsou to solidní vína, oproti základní řadě o kus zajímavější. Kdyby šlo o knížky, tak by to byla taková ta nepříliš originální řemeslně zvládnutá rutina, ke které se ale člověk v tramvaji či vlaku občas rád uchýlí. Je opět otázkou, zda na poli vín v cenách 200+ (maloobchod) nejsou kvanta vín, která nabízí komplexnější zážitek. A další otázkou, zda je třeba restaurace chtějí a nevyhojuje jím více něco jako „Ch“ a „Sb“. Čas ukáže.

Již dříve, na degustaci v Kaiserštejnském paláci, jsem přechutnal produkci vinařství Hans Wirsching (web) z Franken, hezky z klasických „velkých placatek“ Bocksbeutel. Tenkrát je ještě Neubauer nedovážel a sondovali, co do sortimentu zařadit. Na dni otevřených dveří byl k dispozici Iphöfer Kalb Silvaner Kabinett trocken 2009, krásně čistý, svěží, květinový a lehce ovocný sylván, živý, perfektně pitelný. A především, pro mnohé reputaci odrůdě napravující, Iphöfer Kronsberg Müller Thurgau Kabinett trocken 2009. Milerka je to ovocitá s fajn muškátovou linkou, velmi příjemná vůně láká k napití a chuť je svěží, mladá, živá, s perfektně zakomponovanou kyselinou a trochou sladkosti dodávající plnost. Skvěle se to pije a baví, opravdu dobré bílé. Vlastně mne v ten moment bavilo možná i o kousek víc, než vzorek z Rakouska (ale kousek od hranic s ČR), Riesling vom Schloss 2009 vinařství Graff Hardegg (web). Což je sice ukázkový, povedený mladičký ryzlink (navíc z více než třicetiletých vinic, kvašen spontánně, zrál několik měsíců ve dřevě bez síry na kvasničních kalech…) aromaticky do sušených meruněk, ale ten by potřeboval ještě ležet. Ta milerka je k pití teď hned :o)

Z červených jsem k sortimentu z grilu okusil chilskou směs Cabernet Sauvignon+Cabernet Franc+Carmenére „120“ 2008 z Viña Santa Rita a účel to splnilo tak akorát, zde mi poznámky váznou, ale pamatuji si dost slušné plnější ale dobře pitelné červené, žádná bomba na večerní meditaci, prostě pití ke kusu masa. Červeným objevem se stala až Jižní Afrika, konkrétně oblast Stellenbosch a vinařství Audacia (web), které se nejspíš zkusím pověnovat něco víc (za tím účelem jsem už pár lahví zakoupil domů a zařadím na nějakou ochutnávku). Už základní neročníková červená směs Jeté mne moc bavila. Hodně netypická mladě červená vůně, čerstvé červené ovoce říznuté vůní pavilonu hadů, bohatší, fajn. Suché, středně plné, vyvážené, ovoce, hadi, sloni, dost kyseliny a něco cukru, fantasticky pitelné, efektní. Tý jo! Následný Roaring Lion (dominantně Cabernet Sauvignon s přídavkem odrůd Malbec, Roobernet a Cabernet Franc) byl už znatelně lahvově zralejší, ovocitý s červenou paprikou a čajovými výluhy, zvláštní, efektní. Suché, živé, středně plné, kyseliny, delší, zase sloni, fajn. A závěrečný Rouge Noble 2003 z odrůdy Shiraz vyzrávaný rok ve francouzském dubu mne taky dost bavil. Již dost nazrálé ale stále s dostatkem ovoce, dřevo, bylinky, poměrně komplexní. Tak akorát plné, dobře pitelné, vyvážené. Ovoce, kyseliny, délka. A všechna tři vína se točila okolo dvou stovek, což je paráda. Já snad ještě začnu pít Afriku nebo co…