Začátek podzimu a dva fajn pinoty

Dnes oficiálně začíná podzim. Ať budeme otevírat kolik chceme roséček a nachlazených bílých, nic s tím neuděláme. A s podzimem nejspíš stoupne počet zkonzumovaných červených, začít můžeme třeba dost fajn pinoty. Před pár dny, když na sebe chladnější období zrovna dost výrazně upozornilo, jsem otevřel Bourgogne Hautes Côtes de Beaune rouge 2005 z Domaine Didier Montchovet, tedy pět let staré vyloženě základní burgundské od vinaře sídlícího v malé vesničce Nantoux, pár kilometrů od Beaune. Vinař je to zajímavý, již před mnoha lety (a v době, kdy to zatím nebyla móda) podlehl biodynamice a to mne vždy naláká, ostatně už tu o něm byla řeč u lahve velmi vyzrálého Beaune a další informace najdete na webu dovozce či přímo stránkách vinaře. Od vína jsem čekal, že bude fajn a ještě stále v kondici (byl to dobrý ročník a zkušenost s dřívější lahví napovídala, že vína připravuje pro delší zrání), ale nakonec moc příjemně překvapilo.

V tomhle víně skončilo hrozno z parcel asi 4km od Pommardu, jak mladých tak starších keřů. Fermentovalo 25 dní v dřevěných kádích a následně zrálo rok na dubových sudech, ale jen desetina byla nových. Zelená burgundská láhev, kovová záklopka, plný slušný korek. Barva temnější granátová, efektní, v lahvi je již něco vysráženého depotu. Vůně na úvod sevřenější, třešňová s pořádnou dávkou pecek, něco vesnického dvorečku. Postupně se objevují drobnější zábavné nuance a projev stává bohatším, ale tento základ zůstává. Příjemný dobrý pinot, prostě. V chuti suché, čisté, ovocité a hodně šťavnaté, dobře postavené, delší doznívání s dotekem sladkého ovoce, vyvážené, výborně pitelné. Dost kyselin, tvrdší přísnější styl, který umožní tomu vínu dále vyzrávat. Není to komplexní složité víno, ale rozhodně je s ním spousta zábavy a nenudí. Tipoval bych spíše vyšší kategorii a rozhodně ne pětileté víno, je to vyložený mlaďoch. A krásná ukázka, že biodynamické víno může být příjemný představitel odrůdy a místa původu, vůbec nic exotického.

Druhé dnešní víno je skok na úplně jinou část planety, konkrétně Nový Zéland. O jejich pinotech jsem se tu už docela obšírně rozepisoval v článku Roztodivné Pinoty z Nového Zélandu. Dnešní víno pochází z vinařství Kim Crawford a jde o Marlborough Pinot Noir 2007. Rodinný podnik začal pod touhle značkou dávat vína na trh v roce 1996 a od těch dob rostl a získával si oddané konzumenty po celém světě. V roce 2003 značku převzala firma Vincor International, ale původní tým zůstával na svém místě. Vincor v roce 2006 do svého portofila zařadila jedna z největších vinně-destilátových skupin, Constellation Brands, a před dvěma roky plně pohltila i vinařství Kim Crawford, ze kterého jeho zakladatelé navíc již odešli. Jak se to na podepíše na kvalitě teprve uvidíme. Každopádně ve sklence je ročník 2007 a tedy „přelomový“, pinot sice dost mladý, ale ty novozélandské jdou takhle pít úplně v pohodě. Technologicky nic neobvyklého, při fermentaci prolamování matolinového klobouku pro lepší extrakci a zrání pár měsíců v dřevěných sudech. Zajímavé je spíše to, že pouze část vína prošla malolaktickou fermentací, zrání ve dřevě probíhá pro spojení odbourané a neodbourané části vína.

Klasická zelená burgundská láhev a samozřejmě místo korku šroubový uzávěr. Tmavší barva, lehce nafialovělá. Dost typická vůně, zralé až lehce kvasící ovoce, kombinace tmavého a červeného, kořenitost, trochu dřevo a mírně kouřovost. Nic komplikovaného, ale dost fajn a takhle nějak si slušný dostupnější novozélandský pinot představuji. V chuti středně plné, suché, něco tříslovin a opravdu hodně výrazná šťavnatá kyselina, delší tmavě třešňové doznívání. Dobře udělaný kvalitní pinot, docela se mi líbí. Běžně stojí o něco víc než ten Montchovet výše (+/- 15€, čtyři stovky) a to jasně sahám po Francii, ale tuhle láhev jsem bral ve výprodeji při dni otevřeného skladu u Neubauerů za 250,- a to už je mnohem lepší.