Každé víno mělo k dispozici svůj „rodný list“ (leckterá jen fixou popsaná láhev toho totiž moc neprozrazovala), který vysvětloval, co je na něm vlastně netradičního, u mnohých ovšem bylo na první očich jasné, že se o mainstream opravdu nejedná. Velmi často šlo o přírodní vína v tom pravém slova smyslu, bez zásahů moderních technologií, selektovaných kvasinek a enzymů atp. Podobná vína často vyžadují prostor, čas na rozdýchání a mění se doslova každou minutou, poznámky proto berte s rezervou a spíše jako takové první dojmy. Část z vín, protože se o tento typ produkce přeci jen docela zajímám, jsem už znal či o nich dokonce psal. Přesto jsem si kupu dalších vzorků užil napoprvé. A začneme u nejobsazenější kategorie Cestami neprošlapanými, ve které se představila vína vyrobená „neobvyklými“ sklepními technologiemi, nejčastěji oxidativním stylem, dlouhou dobu na kvasnicích v sudech a podobně.
Dva vzorky dodala Dobrá vinice, jedno z mála domácích vinařství, které se svými experimenty chodí s kůží na trh a nachází si nadšené obdivovatele (ano, hlásím se mezi ně). Chutnal se velmi suchý, 14 měsíců na kvasnicích školený a lehce oxidativní Ryzlink rýnský 2007 Premium, o kterém jsem tu již psal. Na ochutnávce působil trochu zastřenějším dojmem, ale stále velmi zajímavé víno, které ovšem smetla hned vedle stojící Oxana aka Sauvignon 2007, na kterou jsem tu též pěl ódy. Nefiltrované, oxidativně postavené, na kvasnicích, sudy. Intenzivní, důrazné, dlouhé, bohaté. Kdo poprvé chutnal víno tohoto stylu, musel být asi dost perplex.
Se svým vzorkem přispělo vinařství Stapleton-Springer, šlo o Roučí 2009, směs Pinot Noir s trochou Svatovavřinckého, ovšem oproti běžné variantě připraveno bez síry (a také bez filtrace). Mladičké, nádherně ovocité, suché, živé, něco tříslovin, velmi povedená struktura, perfektně pitelné. Tý jo! Dost mne bude zajímat běžná varianta a jak se bude vyvíjet v letech, už takhle je to skvělé víno. A nebylo to jediné červené, které to odpoledne zazářilo. Takové Zweigeltrebe 2006+2008 z vinařství Jaroslav Osička bych si dovedl představit častěji, nefiltrovaná meziročníková a dlouho vyzrávaná směs (34 a 10 měsíců na kvasnicích, bâtonnage, tříleté dubové sudy, sceleno a zrálo 6 měsíců spolu) má sladce ovocité aroma a v harmonii s tím i chuť, plnější tělo, délku. Je to vyvážené, skvěle pitelné bohatší červené, které vůbec nepůsobí nějak zvlášť neobvykle, ale prostě chutná.
Od Jaroslava Osičky bylo k dispozici několik dalších vín, o části jsem se tu v minulosti už zmiňoval, tentokrát mne velmi zaujal Tramín červený 2008, kterému bylo dovoleno ležet 4 měsíce na kvasnicích za promíchávání (bâtonnage) a dále zrálo 12 měsíců v dubových sudech. Navíc byl mošt naležen na slupkách, z jedné poloviny 24 a z druhé dokonce 48 hodin. Jak jsou tramíny dost často takové utahané, tak tohle je skvěle vyvážené, má to kyseliny, aromatikou si odrůdu nespletete, ale není nijak vlezlá a navíc doplněna známkami ležení na kvasnicích a dřevě. Parádní víno, jedno z nejlepších bílých toho odpoledne. Hodně mne bavil i Ryzlink rýnský 2008 od Luboše Osičky, nefiltrované krémovo-oxidativní víno, živé, s výraznou kyselinou, bohaté, dlouhé. Skvělé! A znovu jsem mohl přechutnat i růžový Hibernal 2007 od Miroslava Říhy (původně bílé víno dostalo růžovou barvu zráním v sudu, v kterém předtím leželo Zweigeltrebe; v sudu zrálo 16 měsíců a růžovět začalo až tak po roce), který jsem zde před nějakou dobou popisoval a u článku se tenkrát strhla docela drsná „diskuse“.
Kategorii Cestami nových druhů (vína z málo známých a v Odrůdové knize nezapsaných odrůd) výrazně obsadil Miroslav Říha z Mělníka (malovinař rozhodně stojící za pozornost, doporučuji si jeho věci na nějakém koštu projet, opravdu umí a navíc je to moc sympatický člověk) s víny z polohy Na bílých břehách. Bacchus 2003 se nějak nepodařilo rozdýchat a byl prostě „mimo“, ale vzorky Faberrebe 2008 a Scheurebe 2008 jsem si opravdu užil. U Faberrebe (křížení Rulandské bílé x Müller Thurgau) byla nepřehlédnutelná „česká“ řízná kyselina a šlo o čisté, dobře pitelné bílé. Scheurebe (Sylvánské zelené x Ryzlink rýnský) bylo znatelně bohatší a intenzivnější, mix ovoce a květin v chuti i vůni, parádní kyselina, ale víno zakulacené a skvěle udělané. To bych prosím pil i častěji :o) A od Říhy byla i „Morava z Čech“, ve Šlechtitelské stanici vinařské v Polešovicích vzniklé křížení odrůd Müller Thurgau a Veltlínské červené rané, Morava 2008. Mladé, suché, živé, květinové, dost příjemné.
Mezi nové druhy byl zařazen i Divý Ryšák 2009 od Richarda Stávka, o kterém jsem se zmiňoval v zápisku Autenticky, mladě a pouze z hroznů. I přes malý podíl v celkové směsi vůni tohoto vína zásadně ovlivňuje odrůda Isabella a jsou to tedy ukázkové lesní jahody. Je škoda, že od něj nebylo k dispozici více vzorků, na „jiná vína“ je specialistou. Mimo seznam se objevil oxidativní fortifikát ročníku 2009 od Bartoníčkových z Brandýsa nad Labem, odrůdově Laurot+Rondo+Kaberam+Mi-S70/K1, sladká intenzivní temná chuťovka. Což je vlastně takový předěl mezi novými druhy a kategorií třetí, Cestami odlehlými (vína z okrajových a nevinařských oblastí), kde se ovšem odrůdově také pohybujeme mimo zaběhlá jména.
Z odlehlých oblastí byla k ochutnání Fratava 2009 od anonymního vinaře z oficiálně nevinařské obce v Ústeckém kraji, Regent 2008 Jaroslava Becka ze Strakonic a dva vzorky Josefa Štveráka ze Suchodolu u Příbrami – Regni 2008 (Regent + Agni) a Suchodolské červené 2008 (cuvée všech modrých odrůd vysazených v Suchodole s převahou Regentu, Agni a Ronda). Z této čtyřky mne oslovilo především (respektive pouze, ostatní bych znovu chutnat nemusel) Regni, moc zajímavá záležitost, o které jsem se zmiňoval už při reportáží z degustace ve Slaném a poznámky z této neděle jsou velmi podobné. Trochu odlehlý byl i vzorek jednoho z organizátorů, Jana Schlindenbucha, který na dvoře v Košířích sklidil nejspíše nějaký hybrid a zpracoval jej na tmavé a velmi podivné červené s tak výraznou kyselinou, že by před ním strachy zalezl i ten nejkyselejší ryzlink. Ale tento vzorek spadal spíše už „mimo kategorie“, do vín navíc.
Tam představil Ondra Kopička svůj Winepunk 2009, první nesířený a nefiltrovaný pokus začínajícího vinaře z Řevnic, ale zatím z nakoupených hroznů (Němčičky, tratě Novosády, jde o směs zhruba deseti modrých a bílých odrůd v bio kvalitě). Těšil jsem se na nějaký úlet, prostě správný punk, ale jde o malinově zbarvené, jemně perlivé, živé, svěží, příjemně ovocité víno, s fajn kyselinou, perfektně pitelné. Až milé, dovolil bych si tvrdit. Jak říká jeden můj kamarád: „to není žádný punk, vždyť oni umějí hrát“.
Mimo kategorii bylo možno ochutnat čtyřku vín v biokvalitě od Vinselektu Miloše Michlovského (který má k dispozici i spoustu různých experimentů, tato vína jsou ovšem běžně v prodeji). Technologický náskok oproti mnohým předchozím vínům zde byl dost znát, to už není žádná malá produkce v demižonu. Po pravdě mi ale chutnala ta vína všechna a neměl bych problém si doma otevřít kterékoliv z nich. Laurot 2008 pozdní sběr (Břeclav, Prostřední čtvrtky) je svěží, delší, vyvážené perfektně pitelné červené. Malverina 2007 pozdní sběr (Klentnice, Nad sv. Leonardem) živé, opět krásně vyvážené sladce ovocité bílé. Hibernal 2008 pozdní sběr (Klentnice, Nad sv. Leonardem) velmi mladé, svěží a trochu „ryzlinkové“ bílé s parádní kyselinou, na pití. Hibernal 2007 pozdní sběr (Klentnice, Nad sv. Leonardem) pak intenzivní, efektní, zralé, včelí (med, propolis) polosladké bílé s cukrem vyváženým kyselinou, delší, parádní.
Dobrovolné vstupné, ať už náklady téhle nadšenecké akce pouze pokrylo či byl dokonce přebytek a šel sdružení Devět životů k záchraně opuštěných koček, bylo prostě na přehlídce Jiná vína využito dobře. Doufám, že pro příští ročník opadne nedůvěra ze strany vinařů a své vzorky poskytnou mnozí další. Leckdo má, krom své konvenční produkce, spoustu netypických zajímavostí a pokusů, ale bez odpovídajícího komentáře ve sklípku je nechce pustit (asi ze strachu, že si jimi bez něj zkazí jméno). Takováhle akce je dokonalou příležitostí, kdy je mohou beze strachu představit širší skupině vinných nadšenců. A ostatně i účast vinařů by nebyla od věci, s víny připravovanými netradičními postupy často nemají zkušenosti ani oni sami. Tak snad za rok. Nebo klidně i dřív!
