Pěkná čistá rubínová barva. Překvapivě vrstevnatá aromatika, sladší a teplejší ovocitost směrem k přezrálé třešni a švestkám, ale nic přestřeleného a vlezlého. Kouř, jemnější detaily, efektní, veskrze příjemné. V chuti suché, svěží, středně plné, ovocité a perfektně kontrolované kyselinou, trochu dřeva, délka, svěžest. Vyvážený, skvěle pitelný Pinot, který nepředstírá že je odjinud než z chladnější části Sonomy, a je s ním spousta zábavy. Ano, takováhle novosvětská vína bych pil i častěji, nestojí nějak moc (+/- něco přes tři stovky) a přitom je na kvalitu rozhodně větší spoleh, než u Burgundska (a rozhodně nejen v této cenové kategorii). Ale přeci jen… mé srdce leží jinde.
U druhého vína jsem byl „doma“ přeci jen o kousek víc. Šlo o vyzrálou Moselu z vinařství Jos Christoffel Jr., ze starých a leckdy pravokořenných keřů na slavné vinici, spontánně kvašeno v dřevěných kádích o objemu tisíc litrů, prostě Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese 1994. V barvě již krásně zlatá, vůni bylinková, medová, bohatá elegantní záležitost, s petrolejem spíše jen náznakově a mnohem výraznější linkou citrusů. Velmi fajn. V chuti fantastický křupavý mix minerality a kyselin, zbytkový cukr za ty roky ztratil na síle a víno působí v podstatě suše, překvapivě plně, bylinková medovost přetrvává v ústech velmi dlouho. Láhev vypijete ani nevíte jak, asi i díky velmi nízkému alkoholu 7.5%. Prostě paráda. Pokud mne poznámky neklamou, tak ta láhev stála zhruba 1500¥, což je v přepočtu okolo tří stovek. Chci celou bedýnku!
A na závěr něco trochu nevšedního. O mém oblíbeném vinařství Montus jsem se tu zmiňoval už několikrát, naposledy v zápisku Château Montus 1995, nejvíce však pak v článku Mocná červená Madiranu – Montus 1998. Vždy byla řeč o jejich červeném víně, ale Alain Brumont připravuje i víno bílé a rozhodně stojí za pozornost. Pochází z apelace Pacherenc du Vic-Bilh Sec, která v podstatě pokrývá stejné území jako apelace Madiran, jen s tím rozdílem, že je určena pro suchá bílá vína (bez přívlastku Sec i pro sladká). Povoluje několik různých odrůd, víno z Montusu je však stoprocentní Petit Courbu (též zvané Vieux Pacherenc), věc spíše nevídaná. Pěstováno na oblázky pokrytých terasách s jílovým podložím u Château Montus, studená macerace, fermentace ve dřevě, zrání na kvasničních kalech v malých i větších sudech po dobu 8 až 12 měsíců.
Château Montus Pacherenc du Vic-Bilh Sec 2007 je víno mladé, na 15% alkoholu, a vyžaduje trochu času v karafě či otevřené lahvi. Aromaticky velmi netradiční, komplexně ovocitá záležitost, zemitost, dřevo, citrusy, džusy z tropického ovoce, vůně starého dřeva, něco cukrové vaty a květin. Chvílemi mne to aromatikou až lehce ubíjelo, bylo toho na mne moc, ale vždy se tam vynořila nějaká jemnější nuance, která zase donutila zbystřit pozornost. Velmi originální a těžko zařaditelné. V chuti plné, intenzivní, parádní mineralita, znát vyšší alkohol a dřevo, hromada pěkných kyselin držících na uzdě všechno to zralé ovoce, hodně dlouhé, bohaté. Silné, mocné, nad smysly dominantní víno. A přitom z nějaké „pitomé“ odrůdy Petit Courbu, ničeho slavného. Není to můj oblíbený styl vína, ale moc by mne zajímalo, jak bude tenhle konkrétní ročník vypadat za pár let. A rozhodně hodně zajímavá zkušenost.
