A přišla Domina s velkýma… strmými svahy

Riesling = Německo, z čehož by tak nějak vyplývalo, že Německo = Riesling. Jasná rovnice bez jediné neznámé. Platí všude, vždy, za jakýchkoliv okolností. Tedy krom těch výjimek, samozřejmě. Hektolitrů úžasně chutných výjimek. Kupříkladu v oblasti Franky je králem Sylván. A aby nebylo těch odlišností dost, tak z Weingut Werner Höfling mne nejvíc zaujala vína červená a ke všemu barikovaná, Riesling nakonec příliš ne. Omluvte ten název článku, jedním z degustovaných vzorků byla totiž „favoritka ve stáji“, víno z odrůdy Domina, a debata o názvu vzbudila spoustu smíchu (ano, byl to již třináctý vzorek; Domina je prý suverénně nejčastější důvod prokliku na webové stránky vinařství). Vinařství totiž, krom odrůd vyloženě tradičních, pěstuje i něco spíše okrajových záležitostí. A, Německo div se (svět by se nedivil), dělá i směsky. Z vyloženě rodinného podniku přijal pozvání dovozců (Mikuláš Cylek, Petr Kos) vinohradník, Klaus Höfling, a společně s přítelkyní vína v Pavilonu Grébovka představil.

Vinařství není žádný moloch, hospodaří na zhruba 7ha okolo obce Eußenheim (tratě Eußenheimer First, Stettener Stein, Gössenheimer Homburg a Karlstadter Roßtal, u jednotlivých vín je uvádím vždy v závorce) a ročně vyrobí nějakých 90 tisíc lahví, 85% z toho vína bílá. Všechno je pod šroubovým uzávěrem, i tradiční láhev Bocksbeutel. S experimentem začali po ztrátě všech 1500 lahví jejich nejlepšího vína kvůli špatným korkům, zákazníkům ale šroubový uzávěr prý vyhovuje. Vína jsou připravována v nerezu a následně školena buď ve velkých starých sudech nebo použitých či nových baricích, podle suroviny a záměru. Vinice se snaží obdělávat ekologicky, ale nikde certifikováni nejsou. Vzhledem k tomu, že vyrábějí i matolinovici a další pálenky, prodávají vlastní zeleninu, uzenou šunku, klobásky a tak (prostě fungují trochu jako domácí rodinná farma), skoro bych jim věřil, že nezasírání přírody chemií berou vážně. Ale v ročnících jako 2010, který i pro Franken znamenal velké problémy, ztrátu leckde poloviny úrody a kvalitu spíše problematickou (paradoxně lepší u červených hroznů), nejspíš výrazněji stříknul i ten, kdo se jinak snaží podobné věci omezit.

Chutnalo se celkem 14 vzorků a hosté z Franken měli tendenci nalévat až nesmyslně velké porce, zhruba k vzorku deset jsem poctivě plival a pak už si užil i popíjení. Na žádost dovozce vybrali především vína suchá, byť v sortimentu mají i něco slaďáků. Vlastně nejsladší byl hned úvodní vzorek, 2005er Frankensekt Kerner extra trocken (Eußenheimer First), celých 39 měsíců tradičním způsobem na kvasnicích v lahvi vyzrávaná šumivka. Zlatá barva, bohaté perlení středně velkých bublin, výrazná kvasná a květinová vůně, sladší ovoce, něco medu a trochu vápna z omítky. Čisté, nasládle ovocité, delší. Dost dobré, jen na mne působí poněkud přezrálé a ne úplně vyváženě, od sektu většinou chci trochu větší svěžest a tohle je příliš hutné. Za nějakých 235,- Kč je to ale sekt, který odpůrcům brutů nelze než doporučit.

2009er „First Class“ Müller Thurgau Qualitätswein trocken (Eußenheimer First) je mladé, svěží víno, aromaticky květiny a něco citrusů, suché, středně plné, živé, pěkně postavené, ovocitost a květiny znovu i v chuto. Není nutné přemýšlet, jednodušší letní víno na pití a klidně do střiku, ale nenudí. Následný 2009er Silvaner Kabinett trocken (Stettener Stein) mne jako bavil dost, možná za to mohou padesátileté keře :o) Vůně je ještě trochu kvasnicová a ne úplně hotová, ale již se loupou květiny a takový do nosu štiplavý závan svěžích citrusových tónů (jako když si před obličejem nalomíte slupku od mandarinky). Suché, živé, čisté, mladé a velmi pěkně vyvážené víno, moc fajn kyselina a k tomu křupavá mineralita, harmonické, baví mne. Nic složitého, spíše líbivější styl, ale parádní pitelnost. Ve srovnání s vyšší třídou, 2008er Silvaner Spätlese trocken (Stettener Stein), pro mne jasně vyhrál kabinet. Pozdní sběr byl trochu nazrálejší do medových tónů, sladce ovocný se zemitější linkou dubového listí, suchý, plnější, výrazný s pěknou mineralitou a trochou hořčiny v ne úplně vyváženém (ale dlouhém) závěru. Což zní docela hezky, ale to víno bylo takové zbytečně hutné a pro mne postrádalo eleganci a unavovalo.

2009er Riesling Kabinett trocken (Stettener Stein) je oproti sylvánům z výsadeb mladých, čerstvě plodících tříletých, byť na první dojem tak nepůsobí. Nazlátlé, mladičké, květinové a ještě poněkud roztřesené víno. Suché, čisté, překvapivě náznak minerality, pěkná výraznější kyselina a dotyk cukru, citrusy. Jednodušší, na pití. Bratříček z výběru vyzrálejších hroznů, 2009er Riesling Spätlese trocken (Stettener Stein), byl v lahvi ještě trochu mladistvě zaprděný, každopádně o kus plnější, mohutnější, perfektní kyselina a dotyk cukru, květiny, meruňka. Přímé, fajn, ale nic o čem bych se rozepisoval.

Jako první ze „specialit“ se představil 2009er Blanc de Noir Spätburgunder Spätlese trocken (Eußenheimer First), tedy bílé z modrých hroznů odrůdy Pinot Noir (Rulandské modré). Snažil jsem se vyzvědět, jestli byl vyloženě záměr vyrobit tohle víno, nebo spíše nechali v tiché podobě něco z přípravy sektu, a dozvěděl se, že jde v podstatě o mošt odtažený kvůli vylepšení jejich červeného. Zlato-krémová barva, sladší výraznější aroma, docela bohaté byť poněkud vlezlé, směrem do tropického ovoce stylu žlutého melounu. Suché, plnější, hezky ovocité s dobrou kyselinou, delší dojezd s mírnou hořčinou. Proč ne. Jako zajímavé srovnání posloužilo klasické Rulandské bílé, 2009er Weißburgunder Spätlese trocken (Gössenheimer Homburg), víno částečně vyzrávané ve starších barikových sudech. Aromaticky ještě velmi mladé a nevycválané, ale příjemně ovocité, s náznakem chleboviny a trochu i čerstvě pražené kávy. Plnější, kulaté, ovocité, výrazné, delší, vyvážené ale hutnější styl co vyžaduje nějaký doprovod. Chce ležet na lahvi a nedovedu si představit vypít toho půl lahve, jedna větší sklenka k jídlu by mi ale vůbec nevadila.

 
Další specialitou rodiny Höfling, vínem pravidelně slavícím úspěchy na soutěžích, je jejich cuvée. Papírově zní tak, že bych mu moc šancí nedával. Z poloviny je to Sylván doplněný porcí barikovaného Rulandského bílého, trochou Ryzlinku a kapkou Tramínu (a možná i nějaký ten Bacchus tam skončil, ale procenta neuvádím, protože sám vinař se nebyl schopen přesně dopočítat). 2009er Cuvee Spätlese trocken má zlatavou barvou a výraznou, bohatou a zajímavou vůni. Květiny a ovocitost do citrusů, dřevo v podobě náznaku karamelu, zatím ještě dost mladé, ale je tam veliký potenciál. Suché, velmi dobrá struktura, vyvážené, výborně pitelné seriózní bílé. Hmmm, takhle končí předsudky. Ostatně stejně jako o chvilku později s 2008er Silvaner Spätlese trocken aus dem Barrique (Stettener Stein), protože barikovat sylván je přeci blbost, že jo. No… jak se to vezme. Dovolil bych si z výsledného vína tipovat odrůdu či místo původu? Ani náhodou. Je to špatně? Rozhodně! Ve výsledném víně kvalitní dřevo hraje obrovskou roli, ale ovocitosti je tam stále dost a v chuti má to víno bohatost a komplexitu, kterou neměl žádný z předchozích vzorků. Ovocitost, mineralita, medovost a výrazné kyseliny jsou dřevem zajímavě podtrženy a rozvinuty, překvapivě dost mne to baví. Za tři stovky pro příznivce bílých bariků dobrá koupě a zajímavé srovnání s často utahanými a kyseliny postrádajícími vanilkovo-kokosovými „Chardonnay“ (v uvozovkách, s touhle odrůdou se podvádí asi nejčastěji) z celého světa.

Ta bílá vína byla fajn, většinou nic zásadního, ale velmi čistě vyrobená a doma bych neměl problém prakticky s žádným z nich, některá pak popíjel dost rád (kabinetní Sylván, Cuvee). Mnohem více mne však zaujala červená. Základní 2008er Spätburgunder Qualitätswein trocken (Eußenheimer First) má pěknou rubínovou barvu, nijak hlubokou, lákavou. Aromaticky chladnější peckovině ovocité, čerstvé třešně, milé, lákající k napití. Suché, čisté, v chuti třešně trochu v čokoládě, vyvážené, dostatečně dlouhé, skvěle připravené a pitelné víno. Nijak složité, ale rozhodně ne jednoduché. Kdyby takhle vypadalo více domácích pinotů ve stejné cenové relaci (180,- Kč), tak bych si vejskal. Dobré srovnání poskytl 2008er Spätburgunder Qualitätswein trocken Barrique (Eußenheimer First), který k oné zábavnosti a pitelnosti předchozího vína přidal eleganci, komplexitu a dost Burgundský dojem. Ovoce je jakoby tmavší a třešně trochu přezrálé a už kvasící, parádní kyselina, struktura, délka. Výborně postavený Pinot, kde cena 380,- kč je sice už vyšší, ale velmi ospravedlnitelná. Na jeden tenhle bych bral dva jednodušší bratříčky a měl se dobře, nejspíš objednám :o)

I další červená potěšila a nejen tím, že nejde o úplně nejčastěji viděné odrůdy. 2007er Domina Qualitätswein Barrique trocken (Stettener Stein), v oblasti Franky celkem rozšířený kříženec Modrého portugalu a Rulandského modrého, se prezentoval výrazně, dominantněji než předchozí vzorky, tmavě v kůži :o) První dojem byl Pinot + něco dalšího tmavšího, práce se dřevem spíše upomínala více toastovaným bordeauxským aromatům než k Burgundsku. Tmavější, zajímavě ovocité do rybízu a trochu selštější, hodně zralé a měkčí v chuti, ale se slušnou kyselinou. Netypické a rozhodně ne nezajímavé. Ovšem velmi zaujal 2008er Frühburgunder Spätlese Barrique trocken (Eußenheimer First), u nás se ta odrůda jmenuje Jakubské (či Jakubské ranné), známým synonymem je Pinot Madeleine. V zásadě jde o mutaci Rulandského modrého, která dozrává mnohem dříve (až o tři týdny), zároveň má ale mnohem nižší výnos. Krom toho jsou hrozny vyloženě dobré na jídlo, což může být jeden z důvodů, proč je tahle odrůda prý vždy prvním cílem všech škůdců co jich jen ve vinohradu je. Aromaticky bych vůbec neváhal, voní to jako přímočařejší a líbivěji ovocitý Pinot. V této konkrétné podobě je celkový dojem doplněný dřevem a docela elagantní, s kulatější čistou příjemnou chutí s výraznější dobře zakomponovanou kyselinou. Zajímavá zkušenost a povedené víno.

Byla to už druhá ochutnávka od dua Cylek a Kos, kterou jsem měl možnost v Pavilonu navštívit, a stejně jako minule s vinařstvím J.B. Becker dost potěšila. Teď ještě aby se mi podařilo od nich opravdu něco koupit a ne jen přechutnat a budu úplně spokojen :-) Ale alespoň je mi jasné, že pro peníze to teda nedělají :-) Díky za podobné ochutnávky a jen houšť!