Dva báječné pinoty – Maďarsko vs. Burgundsko

I když titulek slibuje souboj, tak ve skutečnosti k němu tak úplně nedošlo. Vína jsem pil v úplně jiný den, do společného článku jdou z prostého důvodu – v obou případech šlo o velmi příjemný zážitek a za přibližně stejnou cenu u vín totožného ročníku. Srovnat, co v tomto případě nabídlo Burgundsko jako tradiční výspa odrůdy Pinot Noir, oproti pinotově rozhodně ne tak slavnému Maďarsku, mne láká. Začneme ve Francii. Nicolas Potel Volnay Vieilles Vignes 2006 je jedním z tradičně doporučovaných vín tohoto negociántského domu, z keřů přes šedesát let starých v přibližně dvanácti různých polohách vinifikovaných separátně. O vinařství jsem tu něco psal už poměrně dávno, od té doby došlo k jedné zásadní změně. Nicolas Potel byl „požádán“ skupinou financující a de facto vlastnící celý projekt (Cottin Frères), aby Maison Nicolas Potel opustil. K čemuž bohužel opravdu došlo. Zůstalo mu jeho Domaine Nicolas Potel, po souboji právníků ovšem bez možnosti toto jméno používat, na vinětách tedy najdete Domaine de Bellene (kde Bellene je původní keltský název pro Beaune). A pokud u vína ročníku 2008 a novějšího na vinětě uvidíte jméno Nicolas Potel, pak vězte, že s ním tento pán už nemá moc společného. Ale ročníku 2006 se to zatím netýká.

Klasická zelená burgundská láhev, tenčí kovová záklopka, kvalitní celokorek a elegantní viněta. Hlubší rudá barva. Nádherná slinosbíhavá třešňová vůně s trochou brusinek, sušeného ovoce, příjemná, lákavá, nijak složitá ale velmi pěkná. Rozpustile milá a přitom dostatečně seriózní, kde především hned po otevření a trochu chladnější dominuje čerstvá, červená svěží ovocitost a později, s teplotou a vzduchem, víno trochu zvážní a působí komplexněji. Chuť suchá, čistá, tak akorát plná pro příjemnou pitelnost, šťavnatá, s dobrou mineralitou, páteří kyseliny a tříslovinou. Parádně postavený, strukturovaný čerstvý pinot, s ohnivějším závěrem díky alkoholu, krásné! Pětistovka za víno, kde mne nejvíce bavila ta čerstvá rozpustilá složka projevu, je možná trochu moc, ale nelitoval jsem.

Jak byl pinot výše v podstatě vzorkem ze základu produkce domu a směsí více poloh, tak kousek z Maďarska je přesným opakem. Gál Tibor Síkhegy Pinot Noir 2006 vyrostl na vinici Síkhegy v Egeru a byl připraven kvašením a macerací delší dobu (3+ týdny) v otevřených dřevěných kádích za ručního míchání a školen 14 měsíců v malých dřevěných sudech. I zde Gál Tibor na vinětě již neodpovídá jménu vinaře, který bohužel zahynul v roce 2005 při autonehodě, ale v jím vytyčeném směru pokračuje rodina a nejde tedy o pouhou značku jako v případě výše. Základní vína tohoto podniku mi v minulosti úplně neseděla, pravidelně jsem v nich nacházel jakousi podivně zatuchlou rušivou linku (možná šlo o konkrétní problematický ročník, musím projít poznámky), a trochu jsem se jí bál i zde. Zbytečně.

Ambaláž podobná Burgundsku, tedy stejný tvar láhve, kovová záklopka a plný korek. Skrze víno je bezvadně vidět, barva spíš takové tmavší rosé a lehce nazrálá, ale při zatočení ve sklence je vidět, že víno rozhodně nebude řídké. Někdo možná bude mít s takovou barvou problém, osobně je mi u pinotu sympatičtější než různé podezřelé neprůhledné varianty s fialovým nádechem. Výrazné, elegantní, vyvážené aroma, stoupá ze sklenky a nabízí spoustu různých vrstev ke zkoumání. Ovoce spíše tmavé směrem do švestky a k tomu bouquet garni na divočinu. V chuti suché, šťavnatě ovocité, výraznější ale dobře zakomponovaná kyselina, středně plné, při nižší teplotě alkohol utlumen ale později trochu znát, dobrá delší dochuť, výborně postavené, velmi příjemné pití. Pocitově bych tipoval původ v nějaké horké zemi, má to trošku novosvětský styl aromatu, ale za výjimečně chladného počasí, s výraznou kyselinou a takovým starosvětským projevem :-). Parádní pinot, jeden z nejlepších, co jsem z Maďarska pil. Běžná cena opět asi pět stovek a psychologicky „za Maďarsko“ bez ochutnání moc, ale před konkurencí z Burgundska v téhle cenové kategorii se fakt nemá co stydět.