Vánice s ročníkovým šampaňským a Talbotem

Před pár týdny jsem se tu rozepisoval o jednom z nejlevnějších (řeč je o dosažitelné maloobchodní ceně, ti co jsou schopni získat vína za velkoobchodní mají trochu jiný výběr) opravdu dobrých šampaňských na našem trhu, v článku najdete i informace o producentovi. Víno mne, a po pravdě přesně tak by měl základ produkce vinařství fungovat, nalákalo zakoupit a vyzkoušet i jejich o něco dražší kousky. A tak mi ve sklence, s pohledem na vánici venku, skončilo Champagne Millesime 1999 Brut 1999 Blanc de Blancs Grand Cru z Le Mesnil-sur-Oger od vinařství J.L. Vergnon. Čisté Chardonnay z prestižní části Côte de Blancs, ročníkové a už pěkně vyzrálé. Je sympatické, že v Champagne docela často dostáváte vína hezky uzrálá ve vinařství a připravená k pití (zatímco z jiných oblastí si je musíte archivovat doma), byť si za to samozřejmě nechají dobře zaplatit. Jak dopadla jedenáctiletá ročníkovka, vyzrávaná pět let na kvasnicích v lahvi a ještě další roky už po degoržování a s minimální dozáží (pod 7 g/l cukru), po sympatickém zážitku s jejich základním vínem?

Pěkná zlatavá barva, extrémně maličké bublinky (opravdu ukázkově mrňavé, tipoval bych ještě mnohem delší dobu na lahvi než víno opravdu bylo), zároveň je jich mnoho a víno perlí nádherně. Vůně intenzivní, citrusy, opečená jablka, sušené ovoce, čistá, velmi příjemná. V chuti stále krásně svěží a vlastně dost mladistvě působící, báječná krémová pěna v ústech, mineralita, výrazná ale skvěle zakomponovaná kyselina. Víno je hodně kompaktní, uhlazené, parádně pitelné. Oproti základnímu vínu nárůst v komplexitě a eleganci, moc příjemný zážitek. Výborné pití, byť takový ten X faktor a naprosté obluzení, jako jsem zažil třeba nedávno s Champagne Tarlant, se nekonalo. Ale opět si dovolím tvrdit, že takhle vyzrálé ročníkové a podobně kvalitní Champagne za 900,- (tj. +300 oproti základnímu brutu) u nás koupíte jen výjimečně.

Už několikrát (např. v článku Svíčková Wellington a mladý hrabě Talbot či Oslava s Talbotem 1971 a dalšími příjemnostmi) jsem se tu rozepisoval o Château Talbot, kde především jejich druhé víno, Connétable Talbot, spadá do mých největších (cenově dostupných) oblíbenců v Bordeaux. Při kampani En Primeur jsem nakoupil docela dost ročníku 2004 a sledoval ho hezky od začátku vývoje. A stejně jako u dalších vín ročníku 2004 mi ještě před rokem a něco přišlo, že mají fakt divné tříslo, takové netypicky vysušené, a nevypadalo to, že se ještě někdy pohne. Ale ono jo, za poslední rok jsem pár lahví otevřel (L'Héritage de Chasse-Spleen, Beaumont, Citran, de Fonbel a další) a u všech pozoroval veskrze pozitivní vývoj, uhlazování a mizení vysušujícího dojmu. A Connétable Talbot 2004 to teď jen potvrdil.

Zelená bordó láhev, kovová záklopka a plný korek (ani trochu prosáklý, vypadá jako nový jen s vysráženým kamenem) zůstává. Hodně temná granátová barva, výrazná temnější vůně, grafit, živočišnost, šťavnatější lehce kvasící ovoce, nugát, kouř. Suché, středně plné ale až překvapivě lehce pitelné, pěkná kyselina a trochu chladnější (ne slunečně přezrálé) ovoce, již ohlazenější tříslo, kávovina, slušná dochuť, stále poměrně svěžest, mírná svíravost v závěru jen příjemně dotváří doznívání. Bezvadně se to pije, baví mne každá sklenička. A tohle prostě Bordeaux umí, nebýt těžké a zbytečně hutné (tedy… některé ročníky let posledních se od trendu vín do 13% alkoholu významně odklánějí, ale to je jiný příběh), krásně pitelné, ale přitom narvané vůněmi a chutěmi.