Na závěr shrnutí loňského roku zde na blogu jsem naznačoval, že strašně těkám a měl bych se více zaměřit na nějakou konkrétní oblast, styl vína, odrůdu… prostě do něčeho opřít víc a nesnažit prozkoumat všechno co teče a tvrdí o sobě, že jde o víno. Pokud ale nějaké odrůdě věnuji více prostoru, a to jak zde na blogu tak doma ve sklence, tak je to už hodně dlouho Ryzlink rýnský / Riesling. A třem kouskům (+ jednomu na Silvestra) jsem se na kyselinu podíval koncem roku. Začneme tím nejvzácnějším, zvoleným na štědrovečerní stůl. Riesling 2002 Grand Cru Altenberg de Bergheim od jedné ze špiček Alsaska, Marcela Deisse. Objevil jsem ho před dvěma lety na degustaci, ze které i přinesl reportáž (a je v ní myslím to důležité o vinaři a jeho stylu), a i přes poměrně vysokou cenu láhev zakoupil. Splnila i samostatně očekávání perfektního zážitku?
Protáhlá klasická láhev, kovová záklopka a plný špičkový korek, společně s vinětou (pro mne) odpovídající stylu vinařství, to vše hezky naladilo. Hluboká, zlatá barva. Výrazná, medově sladká ale elegantní vůně, pěkně znát barvy & laky, trocha až tramínově opulentní květinovo-ovocitosti. Bohaté, vrstevnaté, krásné. V chuti plné, hutné, sladkost doprovázená tak akorát kyselinou, ale celkový dojem spíše kulatý, hebký, delší, sladší, teplejší. Není to však ulepené a přese všechno tohle je víno elegantní, takovým „boubelatým“ způsobem, spíše než jako dáma s ideálními mírami. A k tomu velmi fajn mineralita a delší sladce kořenité doznívání. Nádherná sváteční záležitost a velký Riesling. Přiznám se, že to víno mne trochu zmátlo, protože degustační poznámky vypadají jako prohozené – projev nyní jako by popisoval o pár let mladší víno než ten před dvěma lety. Otevíral jsem ho s tím, že sladkost bude možná ještě o trochu více potlačena, má láhev však jakoby od degustace omládla :-) A nebo jsem měl prostě úplně jinak nastavené chuťové buňky.
A od lehce excentrického biodynamika s výrazným cítěním terroiru přesun k trochu jinému stylu vinaření a podniku, který se vyloženě chlubí tím, že v jejich sklepích romantika dřeva skončila a pro zachování charakteru jednotlivých poloh a odrůd používají jedině nerez (s drobnou výjimkou pro červená). Sídlí v Eltvillu na břehu Rýna a jde o vinařské družstvo Weinland Rheingau, se zhruba stovkou členů (pěstitelů hroznů) a 78ha obhospodařovaných vinic. Filozofii by šlo nejspíš popsat jako „slušná kvalita za rozumný peníz“, solidní moderní čisté záležitosti v cenách 4 – 6€ za sedmičku, s mladými výběry někde okolo 10€, pouze speciality v podobě lahvově zralých ledovek a podobných záležitostí se vyšplhají k 30€ v půllitrovce. Já chutnal jejich základní jakostní Riesling Classic 2009, směs různých poloh. Láhev zelená pistole, plastová záklopka, plastový špunt. Fajn barva, zelenkavá. Příjemná čistá klasická vůně, spíše květinová s nádechem ovoce, lehce med, slinosbíhavé, jednoduší ale příjemné. V chuti mladé, čisté, lehčí, vyvážené, moc fajn kyselina, asi nějaký zbytkový cukr („Classic“ vína bývají polosuchá, ale tohle působí spíše suše), skvěle pitelné. Nic na dlouhé přemýšlení, láhev k jídlu a na jen tak pití, k vypití hned teď. Za 150,- Kč jde sem tam pořídit i lepší ryzlinky (a běžně mnoho o hodně horších), ale tohle je solidní spolehlivá rýnská klasika a potěšila. Skoro by se mi na tomhle typu vína víc líbil šroubový uzávěr místo otravného plasťáku.
A u Ryzlinku pro dnešek ještě zůstaneme, tentokrát se zbytkovým cukrem znatelnějším. Riesling Maidenburg 2008 (termín Maidenburg vysvětlen třeba v článku Čerstvě bílé v lahvích Reistenu, typicky jde o mix více sběrů pro dosažení harmonického výsledku a top řadou producenta) vinařství Reisten z trati Valtická je ukázkovým představitelem polosladkého vína a jedním z nejlepších, jaké jsem s Moravy v poslední době pil. Zelená bordeauxská láhev, tlustá kovová záklopka, menší tužší korek a povedená černá viněta. Zlatavá barva lehce se zeleným odleskem. Krásná, intenzivní ryzlinková vůně, květiny, lipovina, ovoce, kupa medu, náznak barev a laků, slinosbíhavé, vrstevnaté, zajímavé, lákající ke zkoumání a nabízející mnoho. V chuti plnější, silné (byť alkohol je běžných 12.5%), zbytkový cukr je okamžitě konfrontovám s kyselinou a výsledek v harmonii, víno doznívá sladce a dlouho, ale není utahané. Uvidíme za pár let, víno je paráda už teď (pár měsíců od lahvování se trochu zavřelo, ale teď už vrací do kondice), ale bude myslím skvěle zrát a má našlápnuto do mé domácí ryzlinkové síně slávy :-) Cena okolo tří stovek, v různých akcích určitě půjde sehnat i znatelně levněji.