Asijská bokovka a napodobení dokonalé svačiny

Všichni jsme si zvykli na americké remaky všemožných (úspěšných) filmů, z produkce Japonska pak čerpají velmi často a přímé srovnání originálu a kopie je leckdy velmi zábavné. Možná i proto mne hodně pobavilo japonské dílo z roku 2009 nekomplikovaně pojmenované Saidoweizu, prostě Sideways aka Bokovka. Slavný vinný film (námět a režie Alexander Payne), který v USA brutálně zamíchal se zájmem o odrůdy Pinot Noir a Merlot, se tedy dočkal druhé verze. Dějově se příliš neliší, ale samozřejmě chování, reakce a motivy japonských hrdinů jsou přeci jen trochu odlišné. Skoro jsem čekal, že korejskou zaměstnankyni vinařství z originálu nahradí nějakou blonďatou evropankou, ale nestalo se :-) Každopádně za vidění ten film stojí, i když spíše pro fanoušky originálu. Ostatně posuďte sami podle ukázek…

A když jsme u Asie, tak se musím pochlubit zásadním objevem z tohoto víkendu. Už v zápisku po první návštěvě Japonska jsem se svěřoval, jak mi tam zachutnala tradiční svačinka (a v našem případě snídaně, někdy i část oběda či večeře) v podobě rýžových trojúhelníčků obalených řasou a plněných vším možným – chobotnicí, lososem, jikrami, houbami, krabem, krevetou v majonéze… časem se dokonce naučíte je rozeznávat podle barevných kódů, pokud neumíte znaky (ale stejně občas vezmete místo lososa omylem umeboši, nakládanou švestku, a pak trpíte). Vytvarovat a naplnit trojúhelník z rýže doma není zas takový problém, stejně jako je snadné udělat místo toho rolku (což činíme dost často, dá se vzít a ukusovat jak párek v rohlíku a nemá chybu), ale prostě to není ono. Výhoda trojúhelníku je totiž v systému balení, kdy řasu od rýže odděluje tenká plastová vrstva. Teprve když obal sérií tahů sundáte, tak řasa přijde do kontaktu s rýží, není navlhlá a křupe. Takže super svačinka sebou do práce nebo na cestu. Ale doma to jde vyrobit jen blbě. Ostatně o různých takových věcech (a kolik je z nich bordelu) jsem psal letos v článku Svačinový generátor odpadního materiálu, přímo ze Šinkanzenu od krabičky s obědem.

A pak jsem, při nákupu asijských surovin v obchodě na Korunní, objevil kompletní sadu na výrobu trojúhelníčků! Sestává z tvarovátka, archů řasy s plastovým obalem z obou stran s proužky na odtrhnutí a nálepek na zalepení po tom, co trojúhelník sestavíte. Zvládne to s tím i cvičená opice. Hned první den jsem pár trojúhelníků spáchal a nacpal do nich třeba svoji českou variaci na nasládlé houby, které jsem si z Japonska oblíbil. Sušené houby z Krkonoš jsem hodil na pár desítek minut do vody. Na pánvi osmahl česnek s trochou slaniny a přilil houby i s vodou. Později přidal ještě trochu sladkého mirinu (a pár kapek sójové omáčky), směs houbové vody s ním zredukoval na táhnoucí se sladký sosík, který houby krásně obalil. V nakyselo ochucené rýži to bylo báječné :-) Už vím, co mi bude při výletech končit ve fotobatůžku místo obložené housky :-)