Kermit Lynch na dobrodružné vinné stezce

V posledních letech se objevuje čím dál více knižních vinných zpovědí od významných lidí z tohoto oboru, od vinařů, přes žurnalisty, dovozce vín až po sommeliéry. Pár se mi jich dostalo do ruky a některé jsem už i přečetl (a časem se zmíním, protože stojí za pozornost). Nejvíce mne ale zaujala kniha na první pohled o něco méně aktuální (určitě pro někoho, kdo by hledal vinná doporučení na dostupné ročníky), vyšla totiž už v roce 1988. Jmenuje se Adventures on the Wine Route: A Wine Buyer's Tour of France a jejím autorem je Kermit Lynch, významný americký dovozce vín, který se zaměřuje především na vína „umělecká“, přírodní, autentická, tradiční, poctivá. Dnes je to populární trend a nikoho nepřekvapí, před čtyřiceti lety (resp. čtvrt stoletím, kdy kniha vyšla) byla debata o monstrózních barikovaných vínech s kupou alkoholu vs. elegantních lehčích červených v úplně jiné fázi. Kniha je upřímnou zpovědí autora (pravda, někdy se zakrytím jména vinaře a jeho nahrazením univerzálním Pierrem či Françoisem, ale obouvat se do slavných jmen jako Guigal se nebojí), popisem úplných začátků a prvních cest do Francie a především seznámením s několika hodně svéráznými vinaři a jejich filozofií. Mnoho věcí, například doporučení restaurací, jistě už není aktuální. Při čtení ale kniha nepůsobí zastarale a pohled několika mužů a žen na to, jak vypadala a mají vypadat vína některých slavných (i dnes méně slavných, například Bandolu) oblastí před masivním nástupem nových sudů či naopak čistě zpracováním v nerezu a sterilní filtrací, je možná aktuálnější, než byl před dvaceti lety.

Kermit Lynch má jasný pohled na to, jak má vypadat dobré víno, a v knize ho jasně manifestuje. Je poměrně radikální a mnoho cest neuznává, nepovažuje za možné, aby jimi bylo možné dosáhnout cíle. Jeho ideálem je víno přírodní (oproti vínu „zpracovanému“), bez filtrace, s minimem síry (i za cenu mnohem problematičtější přepravy) a pokud možno i bez docukření, zpracované v tradičních dřevěných sudech. Klidně trochu kalné, možná i jemně perlící, někdy trochu lehké, v některých letech trpčí… ale důvěryhodné, živé, odrážející místo původu a vinařovo pochopení tohoto místa. Stejně radikálně se obouvá do tématu bodování vína či slepých degustací (oboje zatracuje) a zaníceně mluví o nutnosti chápat víno v kontextu místa původu, jeho konkrétního účelu na stole a podobně. Mluví o jednoduchých lehkých Beaujolais (a dalších vín tohoto typu) na pití celý den a lituje jejich ústupu. Všechno témata dneška, populární od blogů po články top vinných žurnalistů, ale v době vydání knihy opravdu dost okrajová.

Stejně tak ale přiznává, jak na začátku cesty vyhledával ve Francii to, na co byl zvyklý z USA – ovocná mohutná vína (a i dnes si taková užije, pokud nabízejí něco navíc). Postupně však v mnoha oblastech pochopil, že taková tam sice jdou vyrobit, ale… vyrobit. Přiznává, že jeho vkus nemusí sedět každému, a ví přesně, kolik ho dovoz leckterých vín stál a jak těžko se mu prodávala. Nezastírá, že je především obchodník a leckdy musí dělat ústupky. Kermit nic nenutí (na rozdíl třeba od trochu podobné knihy The Battle for Wine and Love: or How I Saved the World from Parkerization od Alice Feiring, která tolik prostoru vlastnímu pohledu nedává, ale o tom zase příště), můžete si udělat názor sami. Pro milovníky bodů třeba dodává, že víno, které jeden rok pil asi nejvíce a nemohl se ho nabažit, dostalo ve Wine Spectatoru pouhých 78 bodů. Svůj pohled na svět vína předává pomocí desítek úžasných historek, setkání s vinaři, popisů krajiny. Neuvěřitelně čtivých, kniha dokonale funguje jako cestopis, který vás doslova nutí vytáhnout mapu a ověřit zbývající dny dovolené a zůstatek na účtu.

K některým částem knihy se vracím a nejspíš budu vracet pravidelně. Příběhy z Provence, setkání s Bordeaux a snaha nakoupit tam podobným stylem jako v Burgundsku (včetně objevu úžasné vinařky a přepis některých obchodních dopisů dokonale ilustrujících francouzskou mentalitu), obhajoba Mâconnais, láska k Vouvray, snaha najít pořádné Chablis… to všechno s pár těžce retro, ale do atmosféry knihy dokonale zapadajícími, černobílými fotkami. Z knihy si jde odnést docela dost zajímavých faktických informací, ale primárně je to (alespoň pro mne) pocitovka, dlouhá báseň v próze o lásce k vínu. Necelých tři sta stránek cesty za vínem takovým, jaké by mělo být.

Kniha byla přeložena i do francouzštiny, což o jejích vinných kvalitách možná něco prozrazuje :-) V češtině ji bohužel nenajdete a tak je nutné sáhnout po originálu. Na Amazonu stojí něco přes $11 v paperbackovém vydání (verze pro Kindle bohužel není, k mé velké lítosti, už jsem si na něj dost zvykl a specielně u takovýhle knih je třeba snadná možnost poznámkovat si pasáže, které se vám pak hezky objeví rovnou na počítači k dalšímu zpracování, k nezaplacení). A ti, co nemají chuť číst, mohou alespoň zaskočit na WineLibrary TV Garyho Vaynerchuka, který měl Kermita Lynche jako hosta v dubnu loňského roku.