Jeden z vůbec největších návalů byl u stolečku Domaine Weinbach, kde vína prezentovala samotná Catherine Faller (na fotografii výše v podstatě není vidět, sice mám i její portrétovku, ale tenhle záběr mi přišel stylovější). O tom, jak na mne jejich vína působí, jsem se dost rozepisoval loni, takže letos mohu jen krátce. Weinbach, hlavně v mladé podobě, nejsou vína pro ochutnávání v poklusu, ale spíše vychutnání k jídlu či v klidu domova. Přesto… hodně mne bavil Pinot Gris Reserve Particuliere 2008, krásně provedený dlouhý šeďák s trochou zbytkového cukru a vůni kouře a čerstvých hub. Tohle vinařství umí i parádní Gewurtztraminer, i jeho základní verze Reserve 2008 má charakter, je to bohatá aromatické pití, ale ne nějak přehnaně vlezlé a vulgární jak tramíny často jsou, vyvážené, výborné. Baví mne i jejich Pinot Noir Reserve „W“ 2006, čisté ovocité pití, možná trochu trpčí, ale povedená kombinace milé přístupnosti i serióznějšího projevu. Za požadované peníze asi nestojí, na ochutnávkách se s ním vždy rád potkám. Trochu zklamán jsem byl z ryzlinků, Riesling Reserve 2009 byl hodně mladičký, květinový, dobře postavený, ale zatím velmi nevyhraněný, navíc s výraznějším alkoholem a nezvykle teplejší. Riesling Grand Cru Schlossberg 2009 ukazoval budoucí eleganci, byl minerální, květinový, s trochou zvláštní dřevitosti, hezky postavený, s citrusovou kyselinou, delší… ale opět zatím jen na začátku cesty, pro mne bez X faktoru, tohle chce nechat zrát a uvidí se.
Ale když jsme u těch ryzlinků… hodně mi sedla vína od Markuse Molitora z Mosely (ale s vinicí i na řece Saar). Občas jsem s nimi měl ten problém, že i v trocken variantách bylo cukru snad až moc (a na totéž si někteří stěžovali i letos), tentokrát si je užil. Ostatně jako už dříve mnohá doma, v jejich vyzrálé podobě, teď se chystám na Pinot Noir ročníku 2001 a nemohu se dočkat. Už základka v podobě Haus Klosterberg Riesling QbA trocken 2009 je archetypální rýňák, bezvadně pitelný, překvapivě dlouhý a vyvážený. Wehlener Klosterber Riesling Kabinett trocken 2008 byl poněkud sevřený, ale citrusový, čistý, elegantní, dlouhý, moc sympatický. Graacher Domprobst Riesling Spätlese trocken 2007 hutný, bylinkový, medový, intenzivní, velmi dlouhý, parádní. Zajímavé bylo srovnání s Alte Reben Riesling trocken 2007, kde hrozny rostou na keřích i 80 let starých a navíc leckdy pravokořenných. Komplexní minerální záležitost, efektní, plnější, bylinková, dlouhá, krásně strukturovaná. Potěšilo. Nějak se mi povedlo vynechat slaďák a ochutnal jsem ještě Zeltinger Sonnenuhr Riesling Auslese** 2007, víno spíše suché, mladé a trochu sevřené, ale s krásnou strukturou chuti, velmi dlouhé. Uložit a zkoumat v průběhu následujících mnoha let.
Ze začátku akce, kdy bylo volno, jsem vynechal vína Dr. Bürklin-Wolf z Pfalze, a později u nich byl docela dav. Vyzkoušel jsem alespoň Wachenheimer Riesling QbA trocken 2009 a Ruppertsberger Riesling QbA trocken 2009, oboje krásně čistá, svěží, jemnější, skvěle pitelná a pěkně postavená vína. Na jejich top řadu si udělám čas jindy, vypadalo to hodně dobře. Po zkušenosti s viniční směskou o den dříve jsem se těšil na další setkání s víny Fritze Wieningera z Vídně. Wiener Gemischter Satz 2010 bylo víno přímé, velmi mladistvé, svěží, spíše jednoduché. Uvidíme časem. Chardonnay Select 2008 pak taková ta moderna, krémové, ovocité, dost dřeva, kouř, plné, delší… prostě dobře udělané barikované Chardonnay blíže nezařaditelného původu. Červená Wiener Trilogie 2008 je pak čisté, ovocité červené, více kyselin, zralé, kořenité, hezky pitelné. Takové dobře udělané spíše základní rakouské červené. Celkově oproti vyzrálé Wiener Gemischter Satz 2008 ze starých hroznů, kterou jsem měl ještě v živé paměti, trošku zklamání.
U Rakouska ještě zůstaneme, ve sklenkách mi skončilo pár vzorků z Burgenlandu, vinařství Gernot Leitner. K dispozici byl živočišný Zweigelt 2008, ovocitá a bezvadně pitelná Blaufränkisch 2008 a směska těchto dvou odrůd, Pannobile Rot 2008, s výraznějším vlivem dřeva, bohatší, elegantní pití. Zajímavé bylo srovnání Blaufränkisch Ungerberg 2007 se Syrah 2007, kde bych se možná od odrůdy v místě tradiční přiklonil spíše k nazrálému, kořenitému, kulatému vyváženému Syrahu.
O Mas de Daumas Gassac jsem se tu zmiňoval už dříve, na této ochutnávce projel jejich slavné červené i bílé + komplet základní spotřební řadu (z nakupovaných hroznů). Ten rozdíl byl tak obrovský (= ta vína spolu neměla nic společného), až mi přišlo, jestli mají zapotřebí své jméno s něčím takovým spojovat. Cabernet, Merlot, Chardonnay i Sauvignon Blanc z řady Moulin de Gassac jsou velmi jednoduchá, naprosto základní a obyčejná vína. Čistá, dobře pitelná, ale takového toho bezcharakterního poloprůmyslového štychu. Vzhledem k dost nízké ceně ideální na rozlévání v restauraci, ale nic víc. Dobrá ukázka toho, co si lidé typicky spojují s Languedocem. Oproti tomu Mas de Daumas Gassac Rouge 2006 i Mas de Daumas Gassac Blanc 2006 jsou velká vína se vším všudy. Komplexní, strukturovaná, bohatá, dlouhá, vybízející k zamyšlení. Červené teprve na cestě a s hodně výrazným tříslem. Bílé netradiční, lehce oxidativní, hodně zajímavé.
Z červených mne to odpoledne ale zaujala nejvíce Itálie, Giacomo Bologna „Braida“ a jejich různé Barbery. V degustačním karnetu u nich mám spousty vykřičníků a znamének +. Už Barbera d’Asti Montebruna bylo bezva pití, výrazné, efektní, dřevo, tmavé sladké ovoce, povedená stavba. Hodně dobré. Barbera d’Asti Bricco dell’Uccellone 2005 je víno nazrálé, pikantně kořenité, s nádherným ovocem a kyselinou, velmi dlouhé a skvěle postavené. A už poněkolikáté mne dostala Barbera d’Asti Bricco della Bigotta, tentokrát v ročníku 2006. Hodně ovocité, tmavé až do borůvek, čisté, velmi dlouhé, vyvážené a i přes onu nabušenost stále svěží, elegantní. Se snad budu muset začít zajímat o Itálii víc…
Projel jsem si současnou nabídku Arte Vini, vinařského projektu Neubauerů. Hlavně jejich Veltlín pod názvem Green se v restauracích na rozlévání docela ujal. Starší ročník mi nepřišel nějak zásadní, GREEN 2010 byl na ochutnávce čerstvě stočený z tanku pro účely ochutnávky, ještě nehotový, nefiltrovaný a kalný. A po pravdě to bylo asi nejlepší víno, co jsem od nich měl. Mladé, čerstvé, živé, delší, krásně pitelné, zábavné. Mělo to větší náboj, než nedávno lahvované VZ 2010, tedy jejich lepší veltlín, který je ale taky dost fajn (pepřová klasika). RR 2009 (tedy rýňák) je víno mladé, květinové, trochu reduktivně zaprděné, ale čisté, svěží, slušně pitelné. Hodně jsem se soustředil na PN 2009, Rulandské modré, podle všeho z nakoupených bio hroznů původem z Hustopečí, trati Růženy. Ovoce (třešně), kořenitost, teplejší projev ve vůni, čisté v chuti, ovocité, trocha horčiny, slušná délka… celkově ale hodně obyčejné. Vlastně mne nezaujala ani Frankovka 2009, která dost možná utrpěla nedávným lahvování a byla hodně rozmlácená, časem se myslím zlepší. Oproti tomu RED 2009 (50:50 Frankovka a Zweigeltrebe) je svěží, mladé, čisté, vyvážené a parádně pitelné základní červené, bavilo mne víc než ročník 2008.
Dal jsem šanci Austrálii a Angove Family Vineyards. Jejich Vineyard Select Clare Valley Riesling 2008 je nabušené aromatické víno s až trochu nepřirozeně působícím petrolejem (barvy & laky), s fajn kyselinou a tělem, suché s trochu nasládlým delším dojezdem. Fajn, ale ten Molitor o pár metrů dál přeci jen… :-) Srovnal jsem si jejich Red Belly Black Shiraz 2007 a Vineyard Select McLaren Vale Shiraz 2008, oboje až džusovitě ovocité, teplejší, tmavé, kořenité, s fajn tříslem. Dobré, pěkně udělané, když vám tenhle styl sedí (= mně ne).
Loni jsem projel všechny představované vzorky whisky obchodníka Douglas Laing (mají kupu zajímavostí, speciálních sudů a tak), letos zase dal šanci palírně (a výrobci likérů) Joseph Cartron z Nuits-Saint-Georges. Od nich znám Marc de Bourgogne a je to jeden z nejlepších, co jsem odtamtud pil. Zkusil jsem „slivovici“ – Eau de Vie de Vieille Prune. Sušené švěstky, silné, moc fajn. A pak srovnal Eau de Vie de Poire Williams s Eau de Vie de Poire Williams des Monts de la Cote d’Or. Levnější hruškovice mi seděla více, krásně se pila a voněla tak jak má. Ve variantě čistě ze svahů v Burgundsku pro mne dominoval, jak ve vůni tak v chuti, alkohol. Lihově to štípalo do nosu a pálilo v ústech, ovocnému projevu dost ubližovalo.
Bylo to náročné odpoledne, celou dobu jsem se snažil plivat, ale hlavně v závěru jsem se občas k plivátku prostě nedostal včas a vzorek polknul. Příště si vezmu plivátko vlastní! Ale musím říct, že lekce francouzštiny, na kterou jsem se z degu přesunul, odsýpala tak nějak příjemněji než obvykle a mluvilo se mi o dost snáz :-)
