Frivolino Vino Frizzante Bianco (C.V. Ponte di Piave, odrůda Prosecco původem oblast Veneto, cena: 99,- Kč/l = 69,- Kč za sedmičku)
Jednoduše květinové aroma, čisté, v pohodě. Mírně nasládlé v chuti, perlení nijak výrazné ale dostatečné, ovocitost, čisté, korektní základní šumivé, naprosto bezproblémové na letní zahradu.
Ryzlink Rýnský (Marcel Čadílek, české jakostní snad z okolí Žernosek, cena: 64,- Kč/l = 45,- Kč za sedmičku)
Tmavší barva. Vůně květinová, lehce do odkvetlých tramínových růží. Mladé, čisté, květinové, dost kyseliny, ok délka, znatelná hořčina v závěru, jednodušší bezproblémově pitelné.
Sauvignon (Vít Osička, nejspíše moravské zemské, cena: 68,- Kč/l = 48,- Kč za sedmičku)
Lehce naoxidované, k tomu přezrálejší ovoce do tropického stylu, totéž i v suché chuti, trochu hořčina ke konci, jednoduché, nevyvážené. Možná by znatelně pomohlo podchlazení. Moc mne k pití neláká.
*Sauvignon blanc 2008 Estate (Errazuriz, Chile – Casablanca Valley, cena: ~ 160,- Kč za láhev při akci u dovozce, běžně 239,- Kč)
Aromaticky hutnější novosvětský přezrále ovocný styl Sauvignonu, mírně zaprděné aroma co odvětrá, mineralita, kávovina, intenzivní a slušné. V chuti suché, čisté, plnější, ovocité do přezrálých hroznů a manga, doplněno slušnou kyselinou, delší. Hezká moderna, každopádně tohle víno vypadá o znatelný kus lépe křupavě mladé (a dost hraje roli o ročník, 08 mi sedí skoro nejméně z těch co jsem měl). Bodově ale jasný vítěz ochutnávky.
Sauvignon blanc (Vinné sklepy Chomutov, Chile – Central Valley, cena: 72,- Kč/l = 50,- Kč za sedmičku)
Jablka v mnoha podobách, pravděpodobně zoxidováno v KEGu a svým způsobem, pro nás nadšence do oxidativních vín, vlastně zajímavá „zkoumatelná vada“. V chuti překvapivě dost kyselin a na úvod sympaticky svěží, bohužel dojezd jablíčkově nahnilý a nečistý. Pokažené při skladování.
Muškát moravský (Tomáš Král, Hodonín, jakostní oblast Velkopavlovická, cena: 64,- Kč/l = 45,- Kč za sedmičku)
Aromatické, připomíná „bylinkami“ ovoněnou minerálku, poněkud nepřirozené. Suché, kyseliny, řídké, neutrálně bílé, výraznější hořčina v závěru. Bez problémů pitelné, ale že bych to chtěl mít doma… možná tou minerálkou naředit a pít v létě jako hodně levný střik.
Pálava (Vít Osička, nejspíše moravské zemské, cena: 80,- Kč/l = 56,- Kč za sedmičku)
Pod podivnou vrstvou burákového másla se vylupuje docela fajn květinové aroma, nic přestřeleného a celkem sympatické. V chuti čisté, mírně nasládlé, poměrně dobře postavené a pitelné, velmi korektní víno na jen tak pití.
Rulandské modré (Josef Ryba – Veritas / Vinné sklepy Čisovice, moravské zemské, cena: 64,- Kč/l = 45,- Kč za sedmičku)
Hodně tmavá, fialková barva. Čistá, ovocitá vůně. Červené peckoviny, docela příjemné. Čistě postavené, suché, dobře pitelné, ovocité, trocha třísla, skvělá pitelnost. Jednodušší, ale překvapivě dobré víno s nějakým tím charakterem. Rulandské modré? Těžko. Morava? Kdo ví. Každopádně víno, které bych byl pro běžné popíjení ochoten koupit i v lahvi a myslím, že na nějakou větší akci pro PETku zase zaskočím. Vítěz večera mezi stáčenými víno a taktéž jediná 1,5l PETka, která se dopila.
Modrý Portugal (Tomáš Král, Hodonín, jakostní oblast Velkopavlovická, cena: 48,- Kč/l = 34,- Kč za sedmičku)
Dost tmavé. Ve vůni kombinace „živočišnosti“ v podobě Brett vady, k tomu jako bonus oxidace, nakvašené, jeté. Paradoxně chuť není tak strašná jako vůně, byť je stále mimo. Brr.
*Modrý portugal 2009 zemské (Tomáš Čačík, Kobylí, cena: 80,- Kč za láhev přímo od vinaře)
Méně výrazná barva, na pohled působí řidším dojmem. Aromaticky mladé, ovocité, peckovinové a lehce zaprděné, potřebuje vydýchat. Čisté, suché a ovocité v chuti, fajn kyselina a bezvadná pitelnost, vyvážené lehčí moravské červené na popíjení. Od vinaře mám raději zajímavěji postavené Frankovky, ale i tohle je fajn.
Dornfelder (Vít Osička, moravské zemské, cena: 68,- Kč/l = 48,- Kč za sedmičku)
Fialková barva. Lehce bramborová vůně, vytlačená ovocná šťáva, podezřele divné, lehce naoxidované. V chuti suché, trochu rozjeté, hrubší, nic moc.
*Shiraz 2009 Estate (Errazuriz, Chile – Rapel Valley, cena: cena: ~ 160,- Kč za láhev při akci u dovozce, běžně 239,- Kč)
Velmi tmavé. Výrazné, sladké tmavé ovoce až borůvka, kořenitost, pepř, zrání v dubových sudech. Čisté, typické slušné Chile, suché, výrazné, dost třísla ale sladšího, dobře postavené, delší, ovocitost, kyseliny. Navíc bude myslím docela slušně zrát. Při téhle ceně velmi sympatické červené.
Malbec Barrique (Josef Ryba – Veritas / Vinné sklepy Čisovice, Argentina – Mendoza, cena: 72,- Kč/l = 50,- Kč za sedmičku)
Fialkově temné. Očividně naoxidované, pod tím sladce ovocité a podivně umělé. Oxidace, kyseliny, trpkost, rozjeté a dojem jako kdyby zahájilo odbourávání kyseliny jablečné. Tak to fakt ne.
Tempranillo (Bodegas Padró via Esprit-vino s.r.o., Španělsko – D.O. Tarragona, cena: 72,- Kč/l = 50,- Kč za sedmičku)
Naprostá klasika, kterou jde koupit v sedmičkách za padesát korun ve večerkách, úplně stejný projev (tohle nebylo z KEGu, ale přetočeno z 15l bag-in-boxu). Klasické „korektní neutrální červené“, jednoduše ovocité, suché, kyseliny, celé jakoby s dosypanou chutí dřevěného sudu (naprosto odtržená od zbytku projevu) a ovocného aromatu. Bez problémů pitelné, ale proč?
Nechal jsem účastníky každé víno ohodnotit na (ze začátku lehce matoucí) stupnici 1 – 5, kde jednička je víno na vylití, dvojka víno nedobré, trojka pak víno „korektní“ ale které by si dotyčný nejspíš na pití nezakoupil, čtyřka víno dobré a pětka vyloženě výborné. Prostě vinný nadšenec se doma typicky snaží pohybovat mezi kategoriemi č. 4 a 5, občas omylem koupí a pravidelně dostává či na návštěvách bez většího odporu pije trojku, ve snaze neurazit prarodiče či jiné hostitele trpí u dvojky a už to nevydrží a odmítá pít jedničku.
Výsledná statistika je zhruba taková, že průměrné hodnocení patnácti hlasujících na všech čtrnácti vzorcích se ustálilo na 2.9 a to prosím při ponechání třech lahvových vín. Pokud tato vyřadíme, dostaneme se na hodnotu 2.6. A to věru není mnoho. Největší „kat“ večera udělil průměrné hodnocení 2.5 při kompletním setu a 1.8 pouze u sudovek, kde ovšem hned dva účastníci mají pouhých 1.7. Ani v jednom případě se nejedná o mne, byl jsem mírnější :-) Ale i ten nejmírnější hodnotitel, v podstatě běžný konzument začínající se o víno zajímat trochu víc, se dostal v setu bez lahví na průměr pouhých 2.6 (3.4 s lahvemi) a to říká mnoho. I nejslabší lahvový vzorek dosáhl lepšího průměrného skóre než ta nejlepší sudovka večera, 3.7 oproti 3.6. Je svým způsobem potěšující, že suverénně nejhoršího skóre, průměrně 1.7, dosáhlo vůbec nejlevnější víno v setu.
Degu odsýpala a ani s přepisem poznámek jsem neztratil mnoho času, zbyl tedy prostor na malý graf :-) Pokud se vám to nechce počítat, tak korelační koeficient mezi cenou vína a jeho bodovým hodnocením je 0.77 a to je celkem hodně…
Závěr? Bohužel mi přijde, že ten, ve který jsem doufal, se nekoná. Při nákupu naslepo jsou supermarketové lahve většinou alespoň technicky zvládnuté a v pořádku, byť třeba ne chuťově zajímavé. Stáčené víno z vinotéky ve velkém městě může být fajn, ale pokud jej koupíte naslepo, s velkou pravděpodobností může i být dost nedobré. Výhodou je, že v podobných stáčírnách je většinou bezproblémově možné jednotlivá vína ochutnat a zvolit to, které vám sedne. Což u supermarketových lahví nehrozí. Je ale ideální ochutnat jej znova i před případným příštím nákupem, protože i pod ochrannou atmosférou se ta vína očividně dost kazí. A jak mi sdělil prodejce, tak u některých producentů ho až překvapuje, jak jsou schopni mu pravidelně dodávat nějakou odrůdu v kvalitní podobě a „nechce vědět, jak to dělají“. Takže ve stejné vinotéce může být Modrý portugal jednou to a podruhé ono, prostě nezvykat si. Úplně jiný případ by byl nákup sudovky přímo u ověřeného spolehlivého vinaře, ale k tomu máme my velkoměstští lidé dost špatný přístup a experiment musí zpracovat někdo jiný :-)
