O den dříve jsem se účastnil takového téměř školení „úvod do Burgundska“ s degustací a jako vždy na něm byla krásně zjednodušena odrůdová skladba téhle oblasti, včetně oblíbené informace, že není-li uvedeno jinak, je bílé z Burgundska vždy Chardonnay. Na French Wine Show pak byla možnost chutnat hned dvě výjimky z pravidla v podobně burgundského Pinotu Blanc. Ten první (a kupu dalších vín, samozřejmě, třeba od Ligniera či Edmonda Cornu) prezentoval Vincent Delcher (stejná osoba, která vedla degustaci o den dříve) z uskupení Bourgogne de Vigne en Verre a šlo o Bourgogne AOC Pinot Blanc 2009 (pravda, žádná výjimka, na vinětě odrůda je jasně) vinařství Jérôme Chezeaux. Zemitější, nazrálé, sladce ovocité, čisté obyčejné základní bílé to bylo. To druhé pocházelo z Domaine Fougeray de Beauclair a šlo o Marsannay „Le Saint Jacques“ 2009, tam na první pohled ze zákeřné viněty prostě nepoznáte, že to není Chardonnay (odrůda je napsaná na zadní vinětě, malým písmem úplně dole, lokální název je Pinot Beurot). Výrazná efektní sladce ovocitá aromatika, dřevo, krémovost, křísnutí křemenem. Suché, čisté, minerální, kulaté a delší, takový teplejší vyzrálý projev a dost fajn víno. Vinař představil i další vzorky, včetně dvou z jejich monopolu „Clos Marilon“ ve Fixinu. Bílého z téhle polohy dělají opravu malinko (2 – 6 sudů, přibližně) a projevem připomínalo předchozí Pinot Blanc, jen kyselina byla výraznější a víno celkově o něco živější. Červený Clos Marilon, taktéž ročník 2009, potěšil mladičkou čerstvě třešňovou vůní a krásně postavenou ovocnou chutí. Zatím nic komplexního, ale bude myslím pěkně zrát a už teď se to dobře pije.
Poznat, kde úřaduje zapálený biodynamik, nebylo příliš těžké :-) Eddy Osterlink s manželkou představoval vína své Domaine Juchepie, která mne zaujala už dříve (Dobrá vína ze severu Rhôny), byť obvykle tento styl výrazných jižních vyzrálých vín příliš nevyhledávám. Ochutnal jsem dvě jejich suchá Anjou z odrůdy Chenin Blanc – Les Monts 2004 a Le Clos 2006. Obě plná, medová, velmi intenzivní, trochu oxidativní, komplexní, dlouhá. Tohle jsou vína na posezení ve více lidech a večerní debatu spíše než degustaci v poklusu.
Vyzkoušel jsem i něco z Domaine François Crochet, u kterých mi po pravdě jejich Sauvignon sedí více v základní podobě než u větších vín. Běžné Sancerre 2010 je bezvadné, expresivní, živé, s parádní až „ryzlinkovou“ kyselinou, čisté, skvěle pitelné. K jídlu i jen tak, od jara po zimu, krásné pití.
Champagne Veuve Fourny & Fils prezentovalo hned pět různých vín (+ jedno separátně, viz dále), bezva průřez sortimentem. Zde jsem se ještě snažil pokládat dotazy na téma malolaktika, použití sudů a podobně, ale fronta lidí s připravenými sklenkami a netrpělivými výrazy mne donutila přestat. Všechna ta vína byla samozřejmě svěží, čistá, vyvážená a perfektně pitelná a ukázková, Grande Reserve 1er Cru Brut vyloženě šampaňská klasika. Blanc de Blanc Brut Nature (totálně suchý, bez dozáže) fantasticky živé, řízné a ryzí aperitivní bubliny. Používá na ně vinice se staršími keři, pro cuvée jež půjde s dozáží jdou jiné hrozny a rozdíl tedy není jen v přilití/nepřilití cukru. Blanc de Blanc 1er Cru Brut jsou bubliny květinovější, vyvážené, velmi příjemné, ale jakoby „vyumělkovanější“ než varianta bez dozáže. Brut roséčko vyloženě elegantní, jemné, krásné. A nejvíce oslovilo Cuvée „R“ 1er Cru Extra Brut s větším podílem dřeva, včetně nových ale minimálně vypálených sudů, při přípravě. Výrazné ale elegantní, bohatší, ovocité, silné, dlouhé, pořádné kyseliny a mineralita… krása!
Z Rhôny jasně preferuji, v červených i bílých (byť ta moc nevyhledávám, ale mám poznámky z jedné hodně povedené degustace u Domaine R&W, které se pokusím na blog převést), její severní část. Tu na degustaci reprezentoval Yves Cuilleron. Mladičká devítková bílá Saint Joseph „Lyseras“ (Marsanne a Rousanne 50:50) i odrůda Viognier v podobě Condrieu „La Petit Cote“ jsou na mne přeci jen příliš teplá, výrazná, kulatá… nějak bych preferoval méně alkoholu a více kyselin. Zato dvě červené sedmičky, samozřejmě z odrůdy Syrah, jsem si hodně užil. Nadchnul Saint Joseph „L’Amarybelle”, parádně postavené mladé silné červené se starosvětskou elegancí, už nyní perfektně pitelné a přitom s velkou budoucností. A doma bych si rozhodně užil i Cornas „Les Vires”, víno masité, uzené, bohaté, parádně postavené, ovocité a plné, ale perfektně doplněné osvěžující kyselinou. Bavila mne více než ročník 2006 na ochutnávce dříve, o hodně.
Trochu zklamáním a poněkud jednoduchá mi přišla alsaská vína z Domaine Paul Ginglinger, ale osvěžil jsem se u nich řízným ryzlinkem „3 EXA” ročníku 2010. Zamrzelo mne, že jsem nemohl věnovat více času vínům Domaine Jean Teiller z Loiry, jejich Sauvignon Menetou Salon ročníku 2009 byl parádní a cuvée „Mademoiselle T“ 2008 ze stejné oblasti neuvěřitelně zvláštní a zajímavý, vyloženě adept na celou láhev doma.
Francie je obrovská a vždy, když má člověk pocit, že se v ní už začíná alespoň trošku orientovat, ho najednou něco překvapí. Třeba taková apelace Picpoul de Pinet, co vám říká? Takhle mohou být označena bílá vína v několika částech Languedocu, pokud pocházejí z odrůdy Piquepoul blanc (označované také Languedocien, Avello, Avillo, …). Piquepouletu se pěstuje na tisíc hektarů, takže nic vyloženě okrajového, osobně jsem to ale slyšel poprvé. Slavná vína podražují, zrak se obrací k méně profláklým oblastem a už i takovéhle věci se na našem trhu objevují, což je fajn. Tenhle konkrétní vzorek byl označen jako Carte Noire a pocházel z Cave de L'Ormarine. Pocitově mi to připomínalo některé „jídelní“ suché alsaské Pinoty blanc. Mladé, citrusově svěží, krémovější v chuti, čistě udělané. Na nějaké větší hodnocení bych jich člověk musel popít více a v klidu :-)
Vůbec nejvíce mne ale zaujala vína u separátního stolečku, kde se nenalévalo v ceně vstupného, ale účtovalo tři stovky za sklenku. Šlo o „speciality“ z nabídky jednotlivých vinařů, lahve věnovali zdarma a celý výtěžek z prodeje (stejně jako z pozdější dražby vín) šel na konto Nadačního fondu dětské onkologie jménem Krtek. Takže člověk nejen chutnal bezva vína, ale ještě s pocitem, že tím přispívá na dobrou věc :-) Georges Lignier Clos Saint-Denis 2002 bylo úžasné, komplexní, skvěle postavené a perfektně nazrálé burgundské. Prosil bych přídavek. Od Château Laujac 1982 jsem zas tolik nečekal, přeci jen skoro třicet let věku u nepříliš známého Cru Bourgeois je hodně, ale příjemně překvapilo. Nic komplikovaného, ovšem velmi pěkně nazrálé a stále v kondici, vyvážené, dobře pitelné, bylinkové a projevem jakoby s více Cabernetu Franc než v něm skutečně je.
Gevrey-Chambertin 1er Cru „Les Fontenys“ 2001 od vinařství Huguenot Pére & Fils naopak překvapilo tím, jak mladě se projevovalo. Klasické, bohaté, živočišnější, bezvadné kyseliny, stavba, tříslo a délka. Ale nejvíc mne stejně bavilo Champagne Veuve Fourny & Fils a jejich elitní Cuvée du Clos „Fg Notre Dame“ Premier Cru Extra Brut Millésimé 1999 z obce Vertus. Efektní, velké, vyzrálé, toastové, minerální komplexní šampaňské. Tak akorát plné, vyvážené, dlouhé, čisté. Tohle bych, kdyby nestálo tolik, s chutí pil doma :-) Každopádně podobným způsobem bych Krtka klidně sponzoroval o dost častěji.
