Jarní táboření s pár víny a biomasem ze Sasova

Prodloužený velikonoční víkend jsem strávil prvním letošním tábořením. Krásně slunečné dny v efektní jarní přírodě u Šumavy následované ještě hodně chladnými nocemi, které ale jde, díky té energii nasáté přes den na ohřáté kvetoucí louce, krásně přežít. Přes kameny bublající v lese skrytý potok, který lákal se smočit, ale ledově studená voda rychle člověka donutila vykřiknout, vylézt a třít se ručníkem dokud se nezahřál. Na chodidlech ještě dlouhou dobu přetrvávalo intenzivní mravenčení a dojem, že se tělo nemůže rozhodnout, zda ho prsty studí nebo pálí. Vezl jsem sebou jeden ryzlink od Rýna, kterým chtěl svátky a jaro oslavit, ale jako na potvoru (nesnáším plastové špunty, špatně se vytahují a jsou poměrně nespolehlivé) byl zoxidovaný. K různým pochoutkám jsem ale pár lahví otevřel…

Loni v červenci jsem tu psal několik zápisků o lovu vína v obchodech v malém městečku, něco poznámek a rozcestník na ně najdete v textu Mléčná benzínka a zbylá vína chlazená v potoce. Pro letošek to vypadá na pár změn. Tamní mini Spar doplnil do sortimentu i vína v cenové kategorii 150 – 250,- Kč, byť jich má jen pár a jsou dobře skrytá úplně dole u země (asi je moc lidí nekupuje). A oddělení masa bylo doplněno o pípu pro stáčení asi 6 druhů vína v ceně zhruba 55,- Kč / litr. Uvidíme v červenci. Prozatím jsem sáhl po Rulandském šedém 2009 pozdní sběr od Habánských sklepů, původ hroznů v mikulovské viniční trati Šibeniční vrch, cena 155,- Kč. Elegantní vysoká láhev přímo pro vinařství a poměrně fajn černá viněta, jako celek to vypadá seriózně, uzavřeno kvalitním celokorkem. Pěkná hlubší barva. Výrazné ale uměřené aroma, sladší ovocitost, jde do medových tónů, kořenitost. Suché, čisté, středně plné, trocha zemitosti, vyvážené, kořenitost, delší doznívání. Přirozené, hodně dobře pitelné, žádná uměle navoněná líbivka. Hodně překvapilo a potěšilo.

Už v zápisku Kvalita měřená na můry jsem pěl chválu na základní Rulandské modré ze Znovínu a jednu láhev, za nějakých 85,- Kč, koupil i tentokrát. Poměrně tmavá barva do švestkové, naprosto klasická zralá teplejší „znovínská“ pinotová vůně a stejný projev i v chuti. Teplejší ovocitost, trocha kořenitosti, brusinka, fajn kyseliny, slušná dochuť. Dobře udělané sympatické víno, nic vlezlého, ale ne vyloženě jednoduché a rozhodně ne nudné. Je až s podivem, že i v těhle masových řadách dosahují podobné kvality, jako u leckterých svých přívlastků.

Při každém táboření si prostě neodpustíme zajít do pstruhařství Mlýny (psal jsem delší zápisek i s fotkami) a něco z produkce zakoupit. Mmmmmm…

Zkusmo jsem zakoupil nějaké maso z biofarmy Sasov – hovězí kližku (ta je v sous vide mašině právě teď, s karamelizovanou cibulí a dalšími drobnosti, zítra bude znám výsledek), hovězí vysoký roštěnec (mají masná plemena, tohle bylo myslím Charolais, býk 24 měsíců starý) a vepřovou krkovici. Roštěncem jsem byl trochu zklamán, předpřipravil jsem ho osm hodin na 54.5°C sous vide a na tábořišti dopékal v pánvi nad ohněm, ale maso bylo hodně šlachovité, byť chuťově velmi dobré. Možné jsem ho prostě jen blbě připravil. Zato vepřové bylo úplně dokonalé, takhle si dobré „domácí“ prasátko představuji, pro něj se Sasov dost možná stane pravidelným zdrojem nákupů (pokud se tedy vždy domluvím s více lidmi na závoz) :-)

Na jedné zastávce pražského metra mne vždy rozesměje nabídka řeznictví: „Kuřata, krůty, rolky“. Pokaždé si říkám, jak asi vypadá taková rolka… a pak si uvědomím, v jakých podmínkách je běžně chována drůbež a že narvaná na miniaturním prostoru k rolkám opravdu nemá daleko. No nic. Před obchodem po cestě na tábořiště dost pobavila tabule výše…