Po opravdu tragickém zážitku před dvěma lety a mnohem příjemnějším loni jsem letos odjížděl poměrně spokojen. Technická kvalita většiny ochutnaných vín byla slušná (pravda, vzhledem k časovému limitu jsem si dost vybíral), sem tam se nějaká vada či nezvládnutá technika (typicky příliš síry) našla, ale většina byla v pohodě. Opravdu hodně potěšila série Svatovavřineckých. Vyzdvihl bych hlavně tmavé, ovocité, moderně působící pěkně postavené Svatovavřinecké 2009 jakostní z Žernoseckého vinařství. U jejich bílých, povětšinou jdoucích do takových těch „candy“ uměle sladkých tónů, jsem měl s technologií poněkud problém, tady to mne bavilo. Stejně jako světlejší, lehčí, peckovinové Svatovavřinecké 2009 jakostní od Jiřího Lobkowicze, opravdu skvěle pitelné jídelní/zahradní červené, navíc lahvované do tradičního buclatého „kalamáře“. Fajn bylo i nazrálejší, ovocně-bylinkové Svatovavřinecké 2008 kabinet z Vinných sklepů Kutná hora. A vyloženě bezva ve vůni naleželé červené a v chuti stále docela čerstvě ovocité, peckovinové a dobře postavené bylo jakostní Svatovavřinecké 2007 ze Školního statku Mělník. Asi budu kupovat víc českých vavřinců :-)
Projel jsem i podstatnou část Ryzlinků rýnských, zde už včetně některých desítek. Třeba ten zemský od Singerů krásně prezentoval zásadní poznávací znak ročníku – naprosto brutální kyseliny, které vám zkřiví obličej jako když se zakousnete do limetky či obzvláště kyselého citrónu. Třeba v mladičkém, trochu „candy“ ovocitém a květinovém kousku od Petra Rychtaříka mne ta kyselina vlastně i bavila, ale spíše jako kuriozita, na nějaké větší popíjení by to asi nebylo. Většina ryzlinků ale byla starších ročníků a nějaké zásadní nadšení se nedostavilo. Důvodem může být, že tuhle odrůdu piju asi nejčastěji a mám poměrně vysoké nároky. Prostě kupa vín byla v pohodě, ale těch vyloženě skvělých zas tolik ne. Zazářili obvyklí podezřelí, tedy Luděk Vondrák z Mělníka, tentokrát s mladým pozdním sběrem ročníku 2009, který je sice teprve na cestě, ale bude to skvělé víno, a již medovo-bylinkově nazrálejším ročníkem 2007. Špička byl samozřejmě Školní statek Mělník, ten zařadil pozdní sběr 2007 a to je encyklopedická záležitost, aromatická již směrem do barev & laků, středně plná, s bezva kyselinou a délkou. Krásný rýňák. Vynechal jsem starší (2004, 2005) ryzlinky od Miloše Hány, protože je tam zkouším každý rok a navíc mám doma :-)
Myslel jsem, že nic kyselejšího než ryzlinky na ochutnávce nebude, z omylu mne vyvedlo až Sylvánské zelené 2010 od pana Rychtaříka, to byl doslova senzorický masakr a krom kyseliny bylo to víno i hodně zelené, brr. Stejný vinař i ročník, odlišná odrůda a vše je jinak. Rychtaříkovo Rulandské bílé 2010 bylo naopak pití dost sympatické, mladé, čisté, zemité, stále s výraznou kyselinou ale lépe zakomponovanou, osvěžující. Tohle bych si doma dal s chutí.
Zaujal MOPR 2009 výběr z hroznů z Žernoseckého vinařství, sladce květinově voňavé víno doplněné tramínovým li-či a vůbec hodně expresivní aromatikou vyvolávající vzpomínky na babičinu zahradu se spoustou všeho možného a sbírání květů divizny. Suché plné intenzivní v chuti, byliny, květiny i ovoce, hodně dobré. Jen dost výrazný alkohol mi tam poněkud vadil, trochu lehčí projev by mi nejspíš seděl ještě víc.
A bylo by tam ještě tolik dalšího k objevování, třeba Müller Thurgau jsem zkusil jen jeden, desítkovou kyselinu ze Školního statku, ale na rozlévání k jarnímu salátu bych si ji představit dovedl. A skoro úplně jsem tentokrát vynechal různé bílé a červené směsky, tramíny či povětšinou sladší rulandská šedá, prostě času málo. Tak doufám, že se akce uskuteční zase za rok. Jsem moc rád, že pan Rychtařík investuje čas a energii do pořádání téhle akce, protože vína z Čech si ji zaslouží!
