Na Prague Food Festival 2011 (web s nabídkou restaurací etc.) jsem se těšil, byť z velké části jakožto na akci společenskou, rozhodně jsem neočekával, že pro mne půjde o zásadní gastronomickou událost roku jak je prezentována. A přesto jsem odcházel, v ruce svíraje sympatický dárek pro každého v podobě degustačního setu piva Master, poněkud rozčarovaný. A opravdu za to nemohl déšť, který se v pátek v podvečer začal valit z oblohy. Možná jsem už poněkud zmlsaný, ale problém vidím v něčem jiném – v restauracích a jimi nabízených jídlech, obzvláště pak v poměru k požadovaným cenám, ale i v kontextu nabídky minulých let. A též naprosto nedostatečné kapacitě stolků a jiných odkládacích prostor pro konzumaci, která vedla k pojídání i mezi odpadem na stolech odkládacích. Pravda, to vše sice v nádherných zahradách u hradu, národní kulturní památce, která zrak potěší, ale po zbytek akce už jen hromadou omezení vyloženě nas***á. Šlápnete kousek za obrubník na trávník, abyste se vyhnuli procházejícímu davu, a hradní stráž už vás napomíná. Odložíte si jídlo na zídku a totéž. Najdete místo k sezení, ale tam se zrovna jíst a pít nesmí. Zlatý Žofín v ročníku 2008!
Na PFF jsem byl zatím pokaždé, někdy dokonce i více než jen jeden den, a alespoň ze začátku festival vnímal jako skvělou příležitost poznat kuchyni mnoha prestižních restaurací, kam si zrovna často nezajdu, za mnohem zajímavější peníze. A v podstatě si tam vybrat, kam pak vyrazím na večeři. Tohle se letos definitivně změnilo a prezentovalo se i několik restaurací, kam opravdu není problém zaskočit i několikrát do měsíce. A jídla u nich stála stejně jako u těch luxusních podniků. Chápu – nemalý poplatek za stánek a ještě odvádět třicet procent z utržených grandů, prostě je třeba investici nějak zaplatit. Ale abych za mrňavou degustační porci kachny u Kulaťáku dal jen o trošku méně, než by mne stálo jídlo v restauraci, tak to prosím ne. U Florentýny jsem si sice celé menu za 8 grandů (= 200,- Kč) dal a bylo výborné, ale upřímně… má to smysl, pokud kompletní porce totožných či obdobných jídel stojí přímo v klidu restaurace stovky tři? Doufám, že se jim díky tomu podařilo najít nové zákazníky, ale stejně mi to přijde trochu mimo.
Ale i u pravidelných účastníků z řad našich top podniků jsem dost váhal, zda grandy za jídlo (a požadováno bylo obvykle nemálo) utratit. Důvod? Minimální vývoj! Při pohledu na nabídku jsem prostě touze jejich jídla ochutnat nepropadl, protože podobné věci od nich měl v letech předchozích (kdo tam byl poprvé či podruhé si to nutně musel užít mnohem víc). Další podniky se snažily oslovit třeba přípravou Sous Vide, ale koho to dneska omráčí? V zahraničí už o tom pomalu ani nemluví a prostě používají tam kde má smysl (+ se pomalu ale jistě dostává i do domácností), u nás je to stále ještě něco luxusního. Probuďte se! I pestrost nabídky mi přišla menší než v letech minulých, mnohem více jídel bylo předpřipravených „na jistotu“ pro velké davy s minimálním nutným zásahem před servisem, málokde se objevilo něco sofistikovanějšího.
Naštvala mne, stejně jako loni, nabídka vína. Hlavním vinným dodavatelem byl Bacchus a požadované grandy za jednu sklenku jsem u nich fakt nebyl ochoten platit, i u poměrně dost obyčejných vín bych se pod stovku za decku nedostal. Dát 250,- Kč za deci šampaňského Tattinger (sedmička se i u nás dá koupit za osm stovek) mi nepřijde rozumné. Stejně jako 150,- za základní Chablis od Jadota (jeho základní Bourgogne Chardonnay bylo za 75,-, láhev běžně v supermarketech za tři stovky u nás a stovky dvě v zahraničí). Ještě že tam byl Bogdan Trojak s Veltlin.cz, u nich byla vína do tří grandů, navíc všechno zajímavé záležitosti, vína od menších přírodních producentů. S chutí jsem si dal krásné šumivé roséčko od Strohmeiera, vyloženě skvělé bílé Etza 2009 (a to je prosím Muller-Thurgau! O starším ročníku už jsem tu psal) i „festivalové cuvée“ Letohrádek od Korábů. Šlo na odbyt a jsem tomu rád, jde o živé, přirozené, nemanipulované příjemné bílé. A navíc bezva nápad, vlastní viněta a vůbec, tleskám. Ne jako čistý byznys bez nápadu na mnoha místech okolo. Jasně, i u Bacchusu šlo za 1 – 3 grandy víno dostat, šlo masově produkovaná Chile či vyložené základky. Nuda. Ale za jeden grand bylo všude malé pivo, ať už klasická plznička nebo jejich speciály Master… a hlavně ten Master se vyplatil.
Jídlo, které utkvělo? Celkem jsem tam vyhodil asi šedesát grandů a ochutnal toho se ženou celkem dost (jít ve dvou bylo ideální, jak nebylo místo na odkládání tácků, tak jeden držel a druhý pracoval s příborem…). Ale opravdu zaujalo jen pár kousků. Třeba kompletní menu z Alcronu – špičkový chřestový krém, telecí hrudí plněné žemlovou nádivkou s hlívou královskou a k tomu výběr z dezertů (vzal jsem pomerančovou makronku). Hlavně telecí pro mne jídlo dne, s velkým odstupem. S odskokem do úplně jiné cenové kategorie restaurace mi v hlavě utkvěla všechna jídla od Florentýny – domácí kachní paštika s želé z veltlínu byla bezva, telecí kýta s žemlovým knedlíkem dokonalé „comfort food“ a jahody naložené ve víně jednoduchý a přitom bezvadný dezert. Upřímně jak tohle píšu, tak mám chuť se sebrat a na ten guláš zajet. Dost mne bavil, ve své jednoduchosti a bezchybném provedení, Tarte flambée u La Gare. Klidně bych si dal znovu nekompromisní plíčky z Lokálu (jejich pivně / jídelní stánek byl vůbec skvěle zvládnutý) a dost mne bavila rustikální rybí pánev (obří, viz fotka) ve stylu oblasti Marche u Aromi. Slušný kauf bylo kompletní menu u Essensie (hotel Mandarin Oriental), všechno nadstandardně dobré, byť z ničeho samostatně bych si na zadek nesedl.
Je mi celkem jedno, jestli jsou problémem náklady restaurace na účast na akci nebo něco jiného, ale i přes leckterá fajn jídla pro mne letos nešlo o dobře investované peníze. Vzít stejnou částku a vyrazit do některého z osvědčených podniků, tak se skoro určitě budu mít lépe. A to mne dost mrzí. Každopádně jako součást oslavy kulatých narozenin vyrážím v červnu na britskou obdobu PFF, Taste of London. Docela se těším na srovnání. Levnější než PFF to nebude, ale třeba přivezu nějaké tipy a triky, co na podobných akcích dobře funguje v zahraničí.
P.S. Na článek dlouze reagoval Matesola, po čas festivalu přítomný u článku Florentýny, a je to velmi zajímavé čtení.
Odkazy: Volební vinotéka & Prague Food Festival 2010 (report z loňska i s odkazy na články předchozích ročníků)
