O rodinném vinařství Valihrach toho bylo v posledních dvou letech napsáno opravdu hodně, takže nemá smysl, abych vyráběl i já další stránky navíc. Ale přeci jen si neodpustím pár poznámek ze včerejší neřízené ochutnávky ve vinohradské vinotéce Labyrint. O vinařství jsem se nad jednou lahví trochu zmiňoval dříve, ale stále mi nevycházela nějaká rozumná průřezová ochutnávka. Až včera, ale jako na potvoru jsem byl zase v poklusu (na neřízené ochutnávce, kde si každý mohl určit vlastní tempo, si vyhradil jen ~ 3 – 4 minuty na vzorek), což je zrovna u jeho vín trochu otrava. V nabídce bylo 12 vzorků (Dornfelder 2007 odpadl pro dvě vadné lahve za sebou, obě rozkvašené, pokud jsem to slyšel dobře), nejmladší roséčko ročníku 2009, jinak vše vína starší i na Moravu poměrně dost stará (ročník 2003). Už tohle je na vinaři dost fajn, podobná snaha vyvracet mýtus, že Morava nedokáže zrát (ono to tak většinou je, protože většina vinařů prostě dělá vína na rychlejší vypití, potenciál na jiný směr tu ale je), se cení.
Vyloženě mne nadchla dvě vína. Z bílých Neuburské 2005 v pozdním sběru, na odrůdu překvapivě aromatické, ovocité, s lipovým medem, nazrálé, komplexní, vrstevnaté. Suché, s krásnou kyselinou, vyvážené, elegantní, zralé, delší. Opravdu hodně, hodně dobré. U červených to zase bylo Svatovavřinecké 2003 v pozdním sběru, nazrálé ale stále ovocité, jemné, elegantní. Suché, čisté, na ročník nečekaně pěkná kyselina, peckovinové ovoce, uhlazenější, nazrálé, delší trochu svíravá dochuť vlastně lákající k dalšímu doušku. Dost fajn pití. Obě vína stojí okolo dvou stovek a vyplatí se zkusit.
Hodně pěkné bylo srovnání Pálavy 2007 v suchém pozdním sběru a polosladkém výběru z hroznů. Ač suchomil, tak tady bych sáhl po sladší variantě. Výběr působil jako rozšíření toho pozdního sběru o další aromatické a chuťové vrstvy, byl komplexnější, výraznější a bohatší, cukr zde fungoval jako logický další dílek skládačky. V obou případech šlo o vína aromatická, ale nijak přehnaně a vlezle, zajímavá, jedny z nejlepších představitelů odrůdy co jsem tu zatím pil (= měla něco navíc než jen tu výraznou vůni či zbytkový cukr).
Z dvanácti vzorků jsem vlastně narazil jen na jeden, kde jsem měl pocit, že není stoprocentně v pořádku (Cuvée Zweigeltrebe + Rulandské modré 2003, jakoby lehce nakvašené), jinak byla všechna i přes věk v pohodě, některá zajímavější než jiná (vyloženě nudné nic, byť důvod pro nákup třeba jakostního ryzlinku rýnského 2005 bych, krom experimentu a nějaké srovnávací degustace, osobně neviděl), ale všechna s podobným stylem – aromaticky spíše uměřená, nepřehnaná, vyvážená, dobře pitelná a často nabízející něco navíc.
Adeptem na nákup je pro mne ta trojice výše, dost bych uvažoval i o suchém cuvée Rulandské bílé + Sauvignon 2006 ve výběru (poměrně komplexní, vrstevnaté zajímavé bílé) a možná znovu i o zemském Cabernetu Franc 2006 (psal jsem dříve, na ochutnávce mi přišlo o kousek jednodušší a hrubší, ale stále výborné). Každopádně pokud jste vína od Valihracha ještě nechutnali a budete mít příležitost zajít na degustaci, tak neváhejte. V kontextu domácího vinařství jde o výjimečný podnik.
