Včera večer, v předzvěsti vín jež dnes nejspíš přijdou o korek, pohlédl jsem na parapet v ložnici a spatřil více než dvacet lahví vína, všemožně olezlých a celkově romanticky jako právě ze sklepa vytažených, a pomyslel si: „už se tu válí čtyři týdny, tak já je očichám a potom vyleju“. Nakonec jsem strávil hodinu snahou do ledničky umístit různé nedopité lahve a vytvářením sofistikovaného cuvée na vaření do PETky. Světe div se, ale většina těch vín, v nedopitých lahvích jen se zastrčeným špuntem, byla nejen ještě v pohodě pitelná, ale leckterá navíc stále dobrá. Všechna pocházela z ochutnávky vinařství Jaroslav Osička z Velkých Bílovic (tohle: www.jardovovino.cz, v Bílovicích je Osičků že vyznat se v tom není vůbec snadné, schválně mrkněte na srážkovou mapu jména), člena sdružení Autentisté, kterou jsme u nás doma spáchali společně s Lubošem Osičkou (pravidelně tu komentuje a můžete ho vídat na různých degustacích po Praze). Vytáhl z archivu vína od roku 2000 do 2008 a demonstroval změny stylu a vývoj vinařství. Byla to podnětná akce a hodně fajn pohled na někoho, kdo to dělá úplně jinak než je v téhle zemi běžné.
O vínech od Osičků už jsem se tu zmiňoval párkrát dříve, nejvíc asi v článku Málo prošlapané stezky hodné sledování, ale tenkrát se nějak nedokopal k degustačním poznámkám. Tak dnes to zkusím napravit, vezmu to ve zrychleném režimu (chutnalo se +/- 25 vzorků, neuvádím všechny, pokud šlo třeba o demonstraci pokusu zachránit nějakou vadnou šarži), berte to jako takovou dojmologii a tak trochu poznámky především pro mne. Nešlo navíc o degustaci, kde by vinař prezentoval to, co by normálně zákazníkům nabízel, ale spíš o posezení s vinnými nadšenci a tedy i různé testovací vzorky a ukázky „co to udělá když…“. Vůbec debata nad vlivem mladých vs. starých vinic, ležení na kvasnicích, vlivu vzduchu a dalšími záležitostmi byla myslím hodně podnětná pro všechny zúčastněné. A na případné dotazy je tu myslím schopna odpovědět osoba nejpovolanější :-)
Opravdu hodně mne oslovila červená, byť ve vinařství dělají především bílá a na kupu z popisovaných vzorků hrozny nakupovali. Zweigeltrebe 2000 (pozdní sběr, část vinice 30+ let, část mladá výsadba) – stále rubínová a málo nazrálá barva, ve vůni ještě pěkné ovoce, zemitost. Suché, čisté, zemitější, nazrálé, ale stále v kondici, kyseliny, šťavnatost. Ve sklence se vyvíjí a mění, příjemné pití. Pinot Noir 2005 – nejspíš kyselina jablečná odbouraná v lahvi. Troch jablíčkové a do sektu, decentní perlení. Postupně se uklidňuje, za pár desítek hodin docela zajímavé. Ovocité, delší, dobré pití. Frankovka 2005 ze staré vinice, pěkně ovocitá do čerstvých malin, suchá, hodně kyselin, tvrdší, slušné. Vypadá to, že by klidně mohlo ještě zrát.
André 2004 (výkup hroznů, většina šla na Andreu od Dobré vinice, ve směsi trochu Zweigeltu, staré sudy, deset měsíců na kalech). Čisté, překvapivě mladistvé, ovocité, lehce herbální a živočišné. Suché ale se sladkou ovocitostí, kyseliny, moc pěkně postavené, delší, čerstvé, vyvážené, skvělé! André 2005 – temný rubín, nazrálejší, divočejší, lehce těkavky, živočišnost, efektní, velmi pěkně udělané. Suché, sladce ovocité, plnější, výrazné, kyseliny, skvěle zakomponované dřevo (sudy od Leroy, podle všeho), delší, vyvážené. Velmi rychle se ale sypalo, nejlepší bylo krátce po nadýchnutí. André 2006 – tmavý rubín, peckovinové ovoce, tmavé, sevřenější, lehce sklepní a živočišná aromata, efektní mladší suché, živé, tříslo a kyseliny, délka, příliš mladé. 
Tramín 2005 (panenská sklizeň, výsadba 2002, různé šarže ze skla, sudu, sur-lie i ne, tohle směs). Nazlátlá barva. Výraznější aroma, přezrálé kytky a liči, lehce disharmonické a mírně nečisté tóny. Postupem času se to hodně srovnalo, láhev dopitá po měsíci vykazovala hutnější květinové tramínové aroma bez jakýchkoliv nečistot. Plnější, hutnější v chuti, alkohol až poněkud vadí, trocha cukrku, slušná délka, mírná hořčina. Alkohol to vyhazuje z harmonie, ale stále OK. Sauvignon 2004 (vinice 25 let, osm měsíců na kalech) – černorybízové, sladké, medové ve vůni. Suché, plnější, květový med, černorybíz, jakoby přezrálé, delší. Drží to dobré kyseliny, na moravský sauvignon netypické ale zajímavé.
Následovala série burgundských odrůd, na které se vinařství dost zaměřuje, navíc v podobě vždy hodně zajímavých vertikál (zde demonstrovala stárnutí vinic, ale především změnu stylu prací ve sklepě). Pinot Gris 2004 velmi mladé výsadby, víno stále pitelné, ale nepříliš zajímavé. Pinot Gris 2006 vyroben již v decentně oxidativním stylu, svěží, příjemný. Suché, živé, kyseliny, délka, šťavnatost, krásně pitelné. Hodně se mi líbí. Pinot Gris 2007 oxidativně postavené, čisté, ovocité, žlutý meloun a hruška. Suché, středně plné, čisté, šťavnaté, ovocité, delší a vyvážené, skvěle pitelné! Tenhle směr mi dost vyhovuje.
Chardonnay 2000 (stará vinice, mix původních klonů odrůdy). Decentní křís, ale nic zásadně nepříjemného. Stále ovoce, trochu karamel, znatelný vliv nového dřeva, sladší, bylinkové, dost fajn. Skvěle se drželo celé čtyři týdny. Suché, plnější, kulatější, medové, kyseliny, decentní mineralita, dobrá délka, karamelový dojezd. Vyvážené, zajímavé pití! Chardonnay 2004 – sladší ovocitost, med, herbální tóny. Suché, bylinky, slušná stavba i dobrá délka, kyseliny, stále v kondici a fajn vyvážené a pitelné. Chardonnay 2005 – trochu zaprděné, do exotického ovoce a vůbec zvláštních ovocných tónů, chce čas a rozdýchat. Suché, čisté, ovocité, dost znatelné dřevo, ale poměrně kompaktní, dobře pitelné víno s fajn kyselinou. Chardonnay 2007 je prakticky bez síry při ležení dva roky na sudech, lehce (20mg) zasířeno při lahvování. Efektní, oxidativní projev, hutnější, strukturovanější, hodně povedené. Suché, plnější, oxidativní, dobře ovocité, dlouhé, skvěle pitelné. Špičkový kousek.
Jardovo dobré bílé 2004 (Pinot – Chardonnay, 60 Ch, 30 PG, 10 SB). Zvláštní, lehce přezrálé, zvláštní a těžko zařaditelné ale příjemné tóny. Krémové v chuti, dobré kyseliny a šťavnaté ovoce, délka, netypické a lákající k dalšímu průzkumu. Jardovo dobré bílé 2005 (stejné odrůdy jako starší ročník) – přímější ovocitost, sladčí, hutnější, kyseliny, dřevo, měkčí styl, ale vyvážené, jakoby „modernější“, poměrně komplexní, dobré. Pinot-Chardonnay 2007 (60Ch + 30PG + 10PN a „nad plán“ snad trocha sauvignonu) je oxidativním směrem, ale poněkud divně, aromatický projev (až jakoby jar, čistidlo) mi úplně nesedí. V chuti ovšem naprosto čisté, šťavnaté, velmi příjemné, delší pití. Zatím asi bezejmenná směs 80PG + 20PN 2008 (klaret, školeno v ne úplně plném sudu) je lehce do bronzové barvy, oxidativně postavené, zvláště elegantní, živé, pěkně strukturované, plnější, krásně pitelné.
Jinak řečeno vinařství Jaroslava Osičky se prostě vyplatí sledovat. Hodně znatelně vybočují z domácího průměru, jak filozofií vinaření, tak výslednými víny. Obzvláště směr (často oxidativně postavených) vín bez síry je zde docela unikátní. Ne každému jejich vína sednout, to asi ani nelze očekávat, ale za pozornost rozhodně stojí. Pro mne se některými kousky řadí k tomu nejzajímavějšímu (společně s Dobrou vinicí a dalšími Autentisty), co lze momentálně u nás najít.
