Eichberg vůní, chutí, obrazem i hmatem

Když jsem tu loni v listopadu psal o průřezové ochutnávce jedním z Grand Cru Alsaska, Pfingstberg to byl, vypadalo to, že půjde o pravidelnou akci. Každých čtvrt roku se sejdeme nad další alsaskou vinicí s tímto statutem a koníček nám vydrží hezkých pár let :-) Už čekání na druhé kolo se protáhlo a ochutnávka nakonec uskutečnila až na konci května. Holt i pro dovozce je tohle koníček, což dobře dokládá odpověď na otázku jednoho z účastníků „A všechno je na skladě?“, na kterou následovala překvapivá odpověď „Ne, nic.“ Z druhé představené vinice, kterou se stal Eichberg, totiž v sortimentu opravdu nic nemá a prostě jen obešel některé známé (obec Eguisheim, u které se vinice nachází, je jednou z jeho oblíbených) i méně známé vinaře, kteří z něj vína připravují. Celkem 11 vzorků různých ročníků se sešlo, vzhledem k afinitě účastníků k téhle odrůdě tradičně nejvíce ryzlinků, a všichni jsme se snažili v nich najit otisk konkrétního terroir, styčné body. Povedlo se?

Popis vinice si dovolím převzít a mírně doplnit materiály, které pro degustaci pan Matějka připravil překladem z La route des vins d‘Alsace: „Grand Cru Eichberg se rozprostírá na dvou jihovýchodně exponovaných svazích poblíž vinařské obce Eguisheim. Je obrácen k jihovýchodu a leží v nadmořské výšce mezi 220 a 340 metry. Tato vinice, nacházející se na úpatí kopce korunovaného ruinou zvanou Trois Châteaux (Tři hrady), je chráněna svahy Vogéz a využívá neobyčejně suchého a teplého mikroklimatu, neboť zdejší proudění vzduchu je nejslabší z celé oblasti okolo města Colmar. Terén Eichbergu je tvořen slepenci vápence a matičními horninami oligocénu. Zdejší sedimenty obsahují suť, valounky a pískovcové kamínky, z čehož vznikla půda dosti jílovitá, velmi kamenitá, místy i křemenitá. Grand Cru Eichberg má rozlohu 57,62 ha. Typ jeho půdy a kvalita jeho klimatu jsou perfektně uzpůsobené k pěstování Rieslingu, Gewurztramineru a Pinotu Gris. Výjimečná kvalita vín z Eichbergu je uznávaná už hodně dlouho. Podle historika Médarda Bartha vybíralo opatství Marbach, založené v 11.století, daň z vinné révy v místě zvaném Eisch, odkud pochází dnešní název Eichberg.“

Charles BAUR Riesling Grand Cru Eichberg 2009 měl bledší barvu a mladou ovocnou vůni, trochu reduktivně zaprděnou, nasládlou. V chuti plnější, hutnější víno, ovocité, mírně nasládlé ale se slušnou kyselinou. Kořenité, dlouhé doznívání s mírnou grepovou hořčinou. Poměrně přímé, nijak složité a trochu líbivější. Určitě bude ještě zrát, momentálně úplně nezaujalo.

Emile BEYER Riesling Grand Cru Eichberg 2008, víno od příbuzných mnohem slavnějšího vinařství Léon Beyer. Zlatavá barva. Intenzivní medová vůně, až do botrytických tónů. Kořenitost, komplexita, ovoce, sušené byliny, lehce barvy a laky. Poměrně klasická podoba ryzlinku v hodně nabušené, intenzivní variantě. Navíc má ještě leccos před sebou. I v chuti hodně plné, medové, nasládlé (i přes alkohol 14.3%) ale s výbornou kyselinou, delší, živé, bohaté. Hodně, hodně dobré, byť jinak preferuji spíše elegantnější styl vín.

Léon Beyer Riesling „R“ de Beyer 2004 měl výhodu lahvové zralosti (ostatně Beyerové nepouští vína na trh dříve, než už jsou podle nich pitelná, psal jsem o nich delší článek; Rko neprodukují vždy, ale jen v dobrých ročnících, a jde o jakýsi „ryzlink nové generace Beyerů“, proti jejim dost tradičním záležitostem i s odlišnou vinětou, kterou si prosadil Yann) a i když to na lahvích neuvádějí je komplet z Eichbergu. Vzhledem k věku až neuvěřitelně čerstvá mladistvá vůně, med, mineralita, citrusy a bylinky (pocitově „grep posypaný sušenými bylinami“), hodně se rozvíjí. Suché, kulatější v chuti ale s dobrou kyselinou, nazrálé, trochu karamelové doznívání. Dost slušné.

Philippe ZINCK Riesling Grand Cru Eichberg 2008 měl bledou barvu a trochu reduktivně zaprděnou čerstvou květinovo-ovocitou mladičkou vůni, jednodušší a dobře přístupnou, ale poněkud obyčejnou. V chuti suché, živé, opět ovo+květ, mladé, dobrá kyselina, slušná délka. Jednoduší, čisté, pitelné.

Philippe ZINCK Riesling Vieilles Vignes Grand Cru Eichberg 2008 pak pochází ze starších výsadeb na stejné vinici a samotné víno je o poznání lépe strukturované. Ve vůni svěží, jemné, čisté a příjemné, poněkud sevřené a zatím nenabízí příliš, ale „něco“ v tom je. V chuti suché, živé, dobré kyseliny a povedená stavba, mineralita, citrusy, dobrá délka. Fajn kousek, byť nic vyloženě zásadního, styl tohoto vinaře mi nejspíš úplně nesedí. Má ale dost zajímavou zadní vinětu, takový moderní styl – odtrhávátko s informací o víně (super do restaurací), stupnice sladkosti a tak.

Emile BEYER Riesling Eichberg 1999 Vendanges Tardives se prezentuje výraznou zlatou barvou a zralou medovou vůní, až takové do plástve, s propolisem a tak. K tomu bylinky, mateřídouška, sympatické. V chuti sladší, intenzivní, dlouhé, s fajn kyselinou a vyvážené, mírně svírající v závěru. Efektní plný sladší kousek.

Charles BAUR Pinot Gris Grand Cru Eichberg 2008 měl bledší barvu a slinosbíhavou, čerstvou mladou vůni, trochu sevřenou, především do ovoce sem tam trochu přezrálého (hrozny, citrusy). Suché, čisté, s mírným zbytkovým cukrem, zrale hroznové, pěkně pitelné, dobře postavené. Víno na bezva „jen tak“ popíjení, i přes ten jeho Grand Cru statut.

Charles BAUR Muscat Grand Cru Eichberg 2008 odrůdu opravdu netají, prezentuje se mladou čistou muškátovou vůni, nepřestřelenou, elegantnější, s linkou bezových květů. Suché, živé, bezva kyseliny, dobrá délka, pitelnost. Aromatické, přístupné, nekomplikovaně skvělé. Moc se mi líbí!

Henri GSELL Muscat Grand Cru Eichberg 2008 měl poměrně dost sevřenou mladou muškátovou vůni, nenabízel příliš mnoho navíc. V chuti čisté, mírně nasládlé, dostatečná kyselina a až jakoby zvláštní slanost, slušně pitelné. Nic zásadního.

Philippe ZINCK Gewurtztraminer Grand Cru Eichberg 2009 se prezentoval mladou, sladce květinovou vůní trochu do květin odkvétajících, růží již odhozených z vázy do koše. A taky tam byla pěkná kořenitější linka až evokující pepř. V chuti na úvod mírná perlička na jazyku, dost sladké, kyselina se vyvážit snaží spíše neúspěšně. Líbivější slaďák, který by si možná zasloužil trochu času na lahvi.

Léon BEYER Gewurtztraminer Cuvée des Comtes d'Eguisheim 2000 je top vínem této odrůdy od Beyerů a šlo už o několikáté mé setkání s ním (viz Beyerův prachově suchý terroir či Vína z Alsaska v hladomorně). Tmavě zlatá barva. Efektní, komplexní vůně – bylinkové výluhy a čaje s medem několika různých druhů, lidi, věci, život… prostě pocitovka se vším všudy. V chuti suché, medové (zvláštní kombinace, medové a přitom ne sladké), krásná kyselina, delší doznívání s karamelovou linkou. Bohaté efektní víno. Tentokrát mi přišlo o trochu méně plnějšího a propracovaného těla než dříve, jako by trošku ztrácelo, ale stále je výborné.

Výsledek? Jak u některých Grand Cru dostáváte vína jemnější a elegantnější než z vinic okolních (což často konzumenta zklame, pokud za své peníze očekává něco koncentrovaného), tak tady mi přijde, že efekt je přesně opačný. Eichberg jako by hlavně u ryzlinku „v průměru“ dával vína spíš hutná, vyzrálá, uhlazená, hladší a plná. Vlastně jinou spojnici jsem nepozoroval, ale třeba některý další z účastníků objevil další styčné body :-)