Festival se konal v části Regent’s Parku, tedy na rovné zelené placce, která byla jen naplněna stánky, stany a dalšími objekty (kupříkladu až nečekaně luxusně vypadajícími záchodky), které propojila série širokých chodníčků (voda z nich odtékala, takže žádné bláto, pokud jste nestoupli vedle). Pohoda. V kombinaci s posezením pod stromy to tam bylo fakt pěkné a navíc bezbariérově a bezproblémově fungovalo i pro velké davy, žádná moc úzká místa. Ostatně posuďte z fotek okolo. Přijde mi to pro podobnou akci lepší řešení než luxusní prostory hradních zahrad a podobná místa.
Když jsem viděl počet lidí u vstupu, očekával jsem fakt brutální a nepoužitelnou davovku. Ale prostor je tak veliký, že i ty tisíce návštěvníků (celkem 50.000, servírováno 200.000 pokrmů) se v něm bez větších problémů rozprsknou. Skoro nikde, krom několika málo výjimek těch nejpopulárnějších míst, jsem nečekal ve frontě na obsloužení déle než třeba minutu či dvě. Zajímavý je i systém otevírací doby. Akce se koná od čtvrtka do neděle, každé odpoledne jsou otevřena vždy dvě čtyřhodinová okna. Dav z termínu od dvanácti prostě po čtvrté vyženou a restaurace i prostory se připraví na druhou vlnu. O něco lépe tak kontrolují kapacitu a rozložení tlaku na restaurace. U východu z areálu nutí všechny dojíst, dopít a vyhodit kelímky a podobný balast, takže od parku se pak netáhne vrstva odpadu.
To, co je někde úplně jinde než v Praze, je prezentace jednotlivých podniků. Obvykle jsou ve velkém stanu po třech restauracích (poblíž každého stanu jsou připravena místa na snědení jídel s dostatečnou kapacitou, bohužel se jejich okolí topilo v blátě, i přes snahy nejpostiženější místa posypat drceným dřevem a kůrou), leckdy jsou to třeba tři různé podniky stejné party lidí / majitele. Na rozdíl od Prahy bohužel většinou není vidět do kuchyně, ale zase je celý ten zážitek o něco víc restaurační. Jednotlivé podniky mají na často na stěnách velkoplošné fotky vnitřku restaurace, květinovou výzdobu, z velkého zázemí (jak jsou koukal, tak leckdy téměř plnohodnotné kuchyně) přicházejí již naaranžovaná hotová jídla, která vám s úsměvem předává personál u pultu. Na rozdíl od Prahy bohužel většinou na papírových táccích, byť tedy hezky tvarovaných a připomínajících talíř. Ale porcelán je porcelán :-) Celé je to ale stejně takové klidnější a elegantnější než u nás. U jednoho z podniků byl brutální nátřesk (viz video níže), tak to v krizových momentech řešili lístečky s pořadím, na kterých prostě zaškrtli co jste si objednali a zaplatili, a pak to jen vydávali. Sice čekání i pět až deset minut, ale dobře zvládnuté.
Systém papírových tácků měl samozřejmě i výjimky. Třeba takový Hotel Ritz se rozhodl, že návštěvníky naprosto uzemní a připraví jim maximální možný zážitek z toho, o čem jejich podnik vlastně je, i v podmínkách parku. Ostatně se mrkněte na fotky, tohle fakt nevypadá jako typický stánek :o) Navíc jejich „icon dish“ byla klasická nezmenšená restaurační porce připomínky La Belle Époque v podobně totálně přestřeleného luxusu (na jednom talíří jehněčí, foies gras, lanýže a tak) servírovaného na originálním restauračním porcelánu. To vše za zlomek ceny, kolik totéž stojí přímo u nich, v přepočtu na pražské ceny 9 grandů, tedy něco přes dvě stovky.
Vůbec s cenami se tady pracovalo dobře. Platidlem jsou Crowns, tedy koruny, balíček deseti dvoukorunových lístečků jste pořídili za deset liber. Takže jeden lísteček = 1 libra. A jelikož rozdíl v kurzu mezi eurem a librou není zas tak zásadní, tak vlastně ten lísteček téměř odpovídal pražskému grandu. Ceny, v obecně velmi drahém Londýně a zemi s poněkud vyššími příjmy než jsou u nás, byly srovnatelné s nabídkou Prahy (= žádná charita a celkem drahý špás). Ve dvou jsme utratili, se vstupným a speciální VIP kartičkou za deset liber na osobu (zajišťovala rychlejší vstup do areálu, vstup do velkého pohodlného stanu kde bylo vždy sucho, pohodlné sezení a skoro vždy volné toalety, skleničku šampaňského a docela pěknou knihu s recepty jednotlivých zúčastněných restaurací), zhruba 140£ = 3800,- Kč.
Jídla mi ale přišla obecně o něco propracovanější a zajímavější a než u nás, průměrná úroveň zážitků se spíš pohybovala jako u jídel od Alcronu :o) Navíc šlo často, u předkrmových jídel určitě, o porce ne o moc menší než bude přímo v restauraci, jen znatelně levněji. Normálně bych byl raději za tapas velikost porcí, ale některá jídla prostě musí být připravena neočesaná a v určitém poměru kvůli velikosti surovin, jinak nevyniknou. Skoro každý restaurant pak též nabízel nějakou soutěž o večeři přímo v podniku nebo něco podobného, prostě aby posbírali kontakty na účastníky pro maillist :-) Jako bonus je navíc tyhle dny možno do zúčastněných restaurací zajít a představovaná jídla si dát v jejich běžném prostředí a za akční ceny, taky dobrý nápad.
Další obrovský rozdíl proti Praze je sortiment věcí, které můžete ochutnat. Samotných restaurací není zas o tolik víc (zhruba 40, akorát jde často o podniky trošku jiné ligy, někdy i se dvěma hvězdami Michelin, světově slavné kuchaře jako Michel Roux Jr, Alain Ducasse či Gordon Ramsay, na návštěvu a promluvit o jídle se zastavil René Redzepi ze současné světové jedničky, restaurace Noma, atp.), ale jsou tam skoro dvě stovky dalších gastro stánků. Festival neovládá jeden dovozce vína a jeden pivovar, ale ochutnat lze z nabídky hromady různých podniků (u některé restaurace byla i přímo nabídka vína vhodného k jejich jídlům, viz třeba sherry u restaurace Barrafino, elegantní způsob jak si přivydělat stejně jako to funguje v běžném provozu… nechápu, proč to u nás bylo snad jen u stánku Bistra Florentýna).
Funguje tam hned několik barů a hospod s všemožným sortimentem, můžete si nechat natočit desítky různých druhů piv (v podstatě tam byl větší sortiment i českého piva než na PFF, viděl jsem Kozla, Pilsner Urquell, Staropramen a Budvar), různé druhy cideru a nápojů na něm postavených, koktejlů... K tomu x typů zmrzliny, kávy, stánky s omáčkami, chleby, paštikami, sýry, prostory s degustacemi, prezentacemi všeho možného, kurzy… Prostě úplně jiný rozsah. Jo byl tam i stánek ČR, která zadarmo rozdávala tradiční specialitu vepřo knedlo zelo a kelímek Budvaru, aby k nám nalákala turisty. Zda jim to vyšlo nevím, protože o pár metrů vedle tančily prakticky úplně nahé krásky z Brazílie, na které byl o trochu hezčí pohled…
Tipy pro pořadatele Prague Food Festivalu? Vlastně jde jen o dva zásadní detaily, protože rozsahem a počtem top restaurací nemůžeme (a nikdy to nebude jinak, logicky) Londýnu konkurovat, takže na něj si stěžovat nelze. Dejte PFF do velkého parku nebo podobného prostoru a vykašlete se na exkluzivní lokality! Snižte poplatky za účast a odvody z grandů a otevřete tak prostor pro všemožné dovozce, prodejce v výrobce gastronomických specialit. Ať bují konkurence! A pokud máte kdokoliv nějaký dotaz, tak se ptejte v komentářích…
