Veltlíny v parkové piknikové úpravě

Veltlín, Veltliner, Veltlínské zelené, Grüner Veltliner, GrüVe… tak ho uvidíte nejčastěji. Kdysi to mohlo být ale také Grüner Muskateller nebo poetické Bělošpičák (podle ochmýření výhonků). Jméno prý pochází z italské oblasti Valtellina (kde dneska dělají moc zajímavá červená), ale vlastní odrůda spíše z Rakouska, od jihovýchodního výběžku rakouské části České vysočiny jménem Manhartsberg (Veltlínu se dříve říkalo též Mouhartsrebe). Jedním z rodičů je nejspíše Tramín, ale na tom není nic divného, protože od něj se odvíjí spousta dnes slavných odrůd. Dnešní identitou Rakouska už není „ta země co lila do vína nemrznoucí kapalinu“, ale spíše „Veltlinerland“. Veltlín je současná světová vinná superstar. Možná to není tak patrné v chladničkách koncových zákazníků, ale prestižní světové restaurace, od Evropy přes USA až po Japonsko, dneska zařazují do nabídky veltlíny čím dál častěji – protože skvěle sedí k jídlům, dokážou nabídnout podobně zážitků jako Chardonnay, Riesling či Sauvignon, ale nejsou tak profláklé a zmlsaným zákazníkům nabízejí něco nového :-) Rakouský marketing, společně s kvalitou jejich vín, slaví jasné (a zasloužené) vítězství.

Vzhledem k tomu, jak skvělá vína z veltlínu dokážou vzniknout, především ze starých vinic na sprašových půdách je to leckdy opravdu zážitek, vlastně ho piju a doma mám docela málo. Musím s tím něco udělat! Prvním krokem byla včerejší podvečerní ochutnávka v duchu neformálním a piknikovém. Sešli jsme se v Grébovce, s výhledem na zapadajícím sluncem ozářenou Prahu a místní vinici, rozhodili deky na trávník a postupně se podívali na zoubek několika lahvím z Rakouska. Základem byla oblast Weinviertel, díky levně pořízeným přebytkům vína z Valtických vinných trhů (něco krátce jsem psal), ale i Wachau se našlo a k tomu jeden Wagram. Sympatický večer to byl, díky vínům i účastníkům. Veltlínu prostě tohle přátelské popíjení v jarně-letním počasí a venku tak nějak svědčí :-)

Rudi Woditschka Weinviertel DAC Classic 2010
Ochutnáno hned ze dvou lahví, jedna oficiální lahvování a druhá nákup ve větším a lahvováno v ČR. Hodně čerstvá vůně, velmi svěží, takové zelenější a trochu sauvignonové tóny (nedokážu si tipnout, za kolik může technologie a co je prostě odrůda… u veltlínu tenhle projev není výjimečný a leckdy časem zmizne). Suché, živé a s jemnou perličkou na úvod v chuti, slušně postavené, delší s decentní pepřovou kořenitostí. Hodně dobře pitelné, líbí se mi. Lahvování v ČR mi přišlo o trošku divočejší a ostřejší v chuti, ale jinak velmi podobné.

Karl Haimer Grüner Veltliner 2010
Na vinětě nejsou žádné detaily, až z katalogu VVT jsem vyčetl alespoň ročník. Při pití v parku jsem tipoval víno z nuladevítky. Expresivnější, hutnější projev (i tmavší barva), sladší aroma, výrazně ovocité. V chuti suché, docela kulaté, plnější a krémové nejspíš z  ležení na kvasnicích. Zajímavý kousek, dost netypický.

Josef Nekham Grüner Veltliner Obere Niederbergen 2010
Čerstvé, mladičké, živé, lehce „candy“ vůně, trochu zelenější a sauvignonové tóny. Živé, perlička na úvod, slušná stavba i délka. Pěkně zvládnuté kyseliny, dobrá dochuť, vyvážené a bezvadně pitelné. Povedený kousek.

Josef Nekham Grüner Veltliner Weinviertel DAC Exklusiv 2010
O trochu silnější než předchozí vzorek, výrazné, velmi čerstvé opět do toho sauvignonového štychu. Bezvadně pitelné, adept na nákup.

Wimmer-Czerny Grüner Veltliner Fumberg 2009
Odskok do Wagramu k vinaři, o kterém jsem tu psal už několikrát. Víno se od doby, co jsem ho pil naposledy, hodně posunulo. Stále čerstvé, sladčeji ovocité, působí velmi přímě a přístupně, až trochu líbivě (a přitom biodynamické víno). Vyvážené, středně plné v chuti, ovocité, dobrá kyselina, mineralita, delší doznívání s dotykem karamelu. Povedené. Jakoby „teplejší“ než si ho pamatuji.

Holzapfel Grüner Veltliner Federspiel Achleiten 2009
I o tomhle vinařství jsem se tu už rozepisoval, nacházíme se v oblasti Wachau a víno pochází z jedné dost slavné vinice, Achleiten. Ovocité do žlutého melounu, živé, přímé, sympatické. V chuti pěkná kyselina, mineralita, dobře postavené kompaktní tělo, slušná délka. Příjemný veltlín, o něco strukturovanější než ty Weinviertely, ale stále spíše nijak komplikovaný a snadno přístupný.

Franz Hirtzberger Grüner Veltliner Federspiel Donaugarten 2009
Znovu Wachau, jeden z opravdu prestižních producentů, také jsem o nich už psal a vinařství později i navštívil. Jde o jejich „střední třídu“ vín, navíc ze spíše obyčejnější vinice. Ale to víno je někde úplně jinde než všechny ostatní. A zda za to může třeba to, že je sestaveno ze třech různých sběrů hroznů (2., 6. a 19. října), nebo je vinař jen geniální, už je vedlejší. Bohatá, medová a minerální vůně, vrstevnatá, složitější, krásná. V chuti suché a živé, stále ještě drobná perlička na jazyku, medové, výborně postavené, delší. K pití teď, nejspíš bude ještě dále zrát, ale tím bych se netrápil a v klidu otevíral.

Neustifter Grüner Veltliner Exklusiv 2009
A na závěr návrat do Weinviertelu, ale ke dvěma „nabušencům“ (13.5 – 14.5% alkoholu). Tenhle “exklusiv” je výrazná, hutnější záležitost. Suchá, plná, sladce ovocitá, líbivější ale dobře postavená a poměrně zajímavá.

Neustifter Weinviertel DAC Reserve 2009
Reserva je ještě o kus hutnější, teplejší, minerální, krémová, s dost výrazným alkoholem. Není to vůbec špatné, jen já nějak od veltlínu čekám živější svěžejší projev. Třeba silné smaragdy z Wachau jsou přeci jen takové propracovanější, tohle pro mne postrádá nějakou větší strukturu. Je to efektní, na degustacích a různých soutěžích snadno získává pozornost a dobrá hodnocení, ale po pravdě bych nějak neviděl moc důvodů proč si to otevřít doma (v tomhle stylu bych šáhnul po nějaké burgundské odrůdě, třeba).

A ještě taková zajímavost na závěr… chtěl jsem na úvod koupit nějaký běžný levný základní veltlín (a z toho důvodu prošel asi pět vietnamských obchůdků a různých večerek v okolí) od vinařství z Moravy, ale ve skutečnosti z  hroznů původem v Rakousku. Veltlínů, kde se na přední vinětě skví tradiční moravské názvy, jsem našel dost, ale jen jediná láhev měla (alespoň papírově) původ obsahu v ČR! Zbytek se pyšnil malými dotištěnými nápisy Slovensko, Maďarsko či „směs ze zemí evropského společenství“. Docela děs. Jasný, jedná se u vyloženě spotřební kousky, ne věci co najdete ve vinotékách, ale stejně. Nakonec jsem vzal Maďara, v lahvi na první pohled ze Bzence. Přemýšlím, zda dovoz hroznů je ten „inovativní přístup“ o kterém mluví zadní viněta. To víno nebylo vůbec špatné, čisté svěží technologické bílé, mělo pěkné kyseliny a slušně se pilo. Ale stejně mi přijde, že je v našem vinařském byznyse něco trochu (dost) špatně…

P.S. kdysi jsem k předplatnému Víno Revue dostal ryzlinkovku od Riedelu (pro mne ideální degustační tvar skla) z řady „O“, nemá nožičku. Vůbec ji nepoužívám, ale takhle na deku při pikniku je to bezva řešení, mnohem stabilnější než běžná sklenka! :-)