Chtěl jsem si ke kulatým narozeninám nadělit večeři nebo oběd v podniku, po kterém už roky mlsně pokukuju, ale nevyšlo to. Ač jsem tam volal no padesátkrát určitě, ale spíš víckrát, tak buď bylo obsazeno, nebo mi informační systém suše ohlásil, že všechna místa ode dne volání + 2 měsíce jsou už obsazená. Šlo o The Fat Duck, legendární podnik kuchařského mága Hestona Blumenthala. Nemá rád nesmyslné označení „molekulární gastronomie“, je to prostě normální vaření… jen s trochu větším procentem vědy, nezvyklých postupů a perfekcionismu než je typické :o) A k tomu i velká show. Mám strašně rád jeho pořady In Search of Perfection (vezme vždy nějaké tradiční známé jídlo a snaží se připravit jeho „dokonalou“ podobu) či Heston's Feasts (páchá večeři na určité téma – viktoriánská, římská, podle knihy Karlík a továrna na čokoládu atd.). Sice podle nich, stejně jako podle dokonalé The Fat Duck Cookbook, jen tak večeři neuvaříte (tak jde to, ale spíš tam najdete různé tipy a triky a postupy, do celých jídel se pouští jen nadšenci), ale je to skvělá zábava. No a když mi nevyšla jeho tlustá kachnička, a vzhledem k tomu že jsem stejně byl poblíž, vyrazil jsem alespoň ozkoušet Hestonův pohled na „britskou hospodu“ v podniku jménem Hind’s Head.
Hind’s Head (web) se nachází se doslova pár kroků od The Fat Duck, což je vlastně jediná ze zásadních nevýhod, cestou do ní budete prostě smutně pokukovat po typickém příborovém vývěsním štítu kachničky :-) Hospodu nejde minout (Fat Duck ano, je dost nenápadná), vesnice Bray je mrňavá, má tak 5000 obyvatel včetně těch rozlezlých v usedlostech okolo, a Hind’s Head se nachází přímo v jejím centru, v zatáčce silnice podél které se celá vesnice táhne (z druhé strany ji ohraničuje Temže). Starý barák ještě z dob tudorovské Anglie slouží jako občerstvovna už šest století a láká vstoupit. Nezklame ani uvnitř, je to nádherná klasická dřevěná hospoda. Můžete využít prvního patra s luxusnějším posezením nebo dvou částí spodního – vyloženě pubu s výčepem (tam nedělají rezervace, kdo dřív přijde…) a restaurace. Ale ani ta není nějaký luxus, spíš zase pub s kvalitním sklem, příbory a porcelánem na stole. Nejde o podnik luxusní, což poznáte podle toho, že nemá věšák na cylindry ;-) (očividně nějaký šlechtic, který právě dorazil z dostihů v Ascotu, si ho musel položit pod židli!)
Dorazili jsme dřív než bylo plánováno (po pravdě: typické britské deštivé počasí zkrátilo naši procházku po okolí na nezbytné minimum, ale Bray je fakt pěkné – opakovaně vesnice s nejkrásnější květinovou výzdobou, překvapivě čistá Temže, dvě *** michelinské restaurace, nádherný hřbitov, tajemná zákoutí s automobilovým šrotem, …) a sedli si na dvě pinty na bar. O pivech se moc rozepisovat nebudu, točený mají jak výběr velkých slavných značek (včetně Pilsner-Urquell) tak menších pivovarů, často lokálních (pro nadšence snad jen tip na hodně zajímavé pšeničné pivo Cotswold a vyloženě parádní Rebellion IPA z The Marlow Brewery). Barman si povídal, když něco o konkrétním pivu nevěděl tak vygooglil :o) Po přesunu do restaurační části jsme zavrhli přechod na víno (za nabídku by se ale nemusela stydět žádná luxusní restaurace u nás) a v pivech pokračovali.
Hind’s servíruje britskou klasiku, jídla sezónní a jednu ze specialit Hestona Blumenthala, zajímavosti připravené dle různých historických receptů (některá jeho jídla byla zastaralá už v roce 1630 :o) Vezmu to podle našich jednotlivých chodů,
Devils on Horseback – klasika, švestka obalená v dokonalé křupavé slanině. Jednoduché, oblíbené a potěší :-)
Pome Dorres’ Pork Meat Fruit, Apple and Grilled Bread (circa 1500) – byla doba, kdy jídlo (alespoň na dvoře šlechty) hrálo i roli zábavy. A maso ve tvaru ovoce se považovalo za dobrý vtip. Taková děsná blbost, rozkrojíte želé jablko a je v něm báječná hutná vepřová pomazánka, co víc si přát? :-)
South Coast Crab on Toast – název říká vše, opečený chléb s lehkou pomazánkou s kusy báječného krabího masa. Moc chyb na tom najít nejde.
Veal Chop, Cabbage and Onion, Sauce ‘Reform’ (circa 1830) – dokonale připravený kus telecího s „reformní” verzní britské hnědé omáčky (doplněna portským, černorybízovým želé a tak). Velmi dobré, šťavnaté skvěle připravené maso, ale cena skoro třicet liber mi tady přišla poněkud…ehm… přestřelená. Na druhou stranu je asi dobré začít si zvykat na to, že kus kvalitního masa z poctivě chovaného zvířete by měl být drahý a jí se jen výjimečně. Jinak se z toho marastu, který se nyní v živočišné výrobě děje, asi nikdy nevyhrabeme.
Oxtail and Kidney Pudding, Triple Cooked Chips – dvě “signature” jídla Hestona Blumenthala, v obou případech nezklamala. Ten puding je jídlo, které na mne zanechalo v UK vůbec nejsilnější zážitek. Rozkrojíte puding a vyvalí se na vás hromada šťavnatého dokonalého masa a je to… uááááááááá! Comfort food v jeho ultimátní podobě. Pro omáčku bych zabíjel. Tu najdete recept. Co se hranolek týče, tak lepší jsem asi nejedl, ale té práce s nimi! Zrychlený videorecept najdete na YouTube.
Quaking Pudding (circa 1700) – recept na webu, tak akorát sladký puding (z doby, kdy kuchaři přišli na to, že lze udržet tvar i jinak než nacpáním směsi do zvířecích vnitřností) okořeněný skořicí a muškátovým oříškem, co se na prkýnku klepe a třese a vůbec je s ním zábava. To po straně (fotka je v titulce článku) co vypadá jak okurka jsou tenké plátky jablka, jejich kyselost k dezertu dodává pěkný kontrast :-)
British Cheeses with Oatcakes and Apple Chutney – výběr několika farmářských sýrů, skvělý chléb a jako doplněk tradičně dost nezajímavá ovesná kolečka. K dezertům a sýru jsme si dali místo vína opět pivo, respektive „Barley wine“. Hutná, sladší záležitost na pomezí piva a vína.
Takovéhle hospody bych si přál i u nás :o) Pokud jste jen v Londýně, tak to za zajížďku asi nestojí (přímo tam seženete za obdobné peníze kupu srovnatelných nebo i lepších zážitků), ale pokud se vyskytujete někde v okolí, Bray projíždíte či máte rezervaci na oběd do The Fat Duck a hledáte místo na večeři den předtím, tak neváhejte! Je to hodně příjemný zážitek.
Pro zájemce celá Hind’s Head a okolí fotogalerie…
