Mělnický košt s nebývalým zájmem

Předpověď počasí na sobotu nebyla tragická, ale vinaře z Mělníka, jejichž loňský košt provázel obří slejvák, asi stejně nepotěšila. Nakonec, ač se sem tam zatáhlo a trochu sprchlo, ochutnávku provázelo spíše slunečné počasí. Jako dělané vyrazit ven a užít si trochu toho vína, což také učinila spousta lidí z Mělníka, jeho okolí i Prahy. Nevím jakou účast mělničtí vinaři očekávali, ale letošní košt byla davovka! Dorazili jsme už záhy po zahájení a už v tu dobu byla na degustační žetony a sklenky fronta, ke čtvrté odpoledne se leckde pár minut čekalo i u stánků jednotlivých vinařů a fronta na sklenky naznačovala, že zájem ještě chvilku nepoleví. A ač sám mám z podobných davů trošku fobii a raději vyhledávám komornější možnost ochutnávek, tak to mělo celkem sympatickou atmosféru a podobný zájem o mělnické víno mne opravdu těší :-) Obzvláště proto, že i přes úsměvy vinařů u jednotlivých stánků je celkem jasné, že ročník 2010 tu nějaký super zázrak nebyl a u toho letošního budou zase rádi, pokud nezmrzlo úplně všechno a zbude jim alespoň pár hroznů.

Tenhle košt má smysl v tom, že na něm potkáte jak větší místní relativně snadno dostupné hráče (Školní statek, Lobkowiczké vinařství Zámek Mělník, Vinařství Bettina Lobkowicz, Vinařství Kraus), tak i ty o něco menší (Vondrák, Říha, Kříž). A to jak oficiálně prodávající, tak vyloženě výrobce „pro vlastní potřebu“. Některé není moc vidět třeba ani na koštu ve Slaném a jinde na ně nenarazíte jen těžko (Milan Kaleda, Vinařství Vaněk). To je asi hlavní důvod proč sem jet, alespoň pro mne, i proto jsem se tentokrát zaměřil hlavně na vína těch, které prakticky vůbec neznám. Ale neodolal pár vzorkům i od ostatních :-) Cena se pohybovala obvykle mezi 2 – 4 pětikorunovými žetony za sklenku, šlo většinou usmlouvat i degustační dávku za méně.

Projel jsem několik vzorků vinařství Milan Kaleda, k mému překvapení nejen úplné mlaďochy, ale i něco archivních kousků. Rýňák 2007 samotok byl jednodušší, lehčí, květinové suché bílé. Kabinetní Rulandské modré 2009 čisté, svěží, jednoduší snadno pitelné ovocité víno. Zweigeltrebe 2009 barrique mne zas tolik nezaujalo, bylo dřevem spíš navoněné a samotné víno poněkud nevyvážené. Zato Svatovavřinecké 2000 hodně příjemně překvapilo a potěšilo – vůně do bonbónů Mon Chéri mixnutými s Toffifee, v chuti suché, čisté, samozřejmě hodně nazrálé ale rozhodně ne zlomené a pěkně pitelné. A i Tramín 2002 zaujal, aromatická elegantnější záležitost, nazrálá, s pěknou kyselinou, delší a zajímavá. Bavilo.

Ve Vinařství Vaněk byl naopak jen komplikovaný ročník 2010, projel jsem ho komplet a velmi se bavil nad rodinou z Francie, kde si postupně všichni tři dali jeho červené Rulandské modré a pochvalovali si, jak fajn je to rosé :-) A bylo, brusinkové, s výraznou kyselinou, svěží jednoduché pití. Müller Thurgau je zas taková lehčí, muškátová klasika, s kyselinou na ročník poměrně zvládnutou, ale stále spíš pro fandy „českých kyselinek“ :-) Ryzlink měl trochu netypickou ovocnější vůni a kvanta neodbouraných ostřejších jablečných kyselin, myslím v pohodě pitelná zajímavost pro vinné fandy a poutníky za vinnými zážitky, ale pro běžné konzumenty nevím nevím :-) To už by jim možná víc sedlo Rulandské šedé, i přes znovu ostřejší kyseliny, ale je to docela voňavé, čisté, aromaticky líbivější, plnější v chuti. Chardonnay jsem nějak neocenil, poněkud zaprděné, ostré, obyčejné. Zweigeltrebe bylo zemitější, ovocité, s výraznou kyselinou, čisté, snadno pitelné. Určitě mne jejich vína budou zajímat z nějakého lepšího ročníku.

Odzkoušel jsem něco od Říhy, od zámeckého vinařství dal Rulandské modré 2009 barrique (pocitově nazrálejší než leckterá o dost starší vína okolo, poměrně obyčejné) a nakonec popil poměrně dost vzorků u usměvavé Bettiny Lobkowicz (pozn. kdyby to tu náhodou četla… příště vezmu i sestru). Ta i sama nalévala, leckdy degustujícím dopřávala opravdu obří dávky. Z bílých jsem zkusil jen směsky Chardonnay+Pinot Blanc 2007 a Chardonnay+Pinot Gris 2008 (snad mám správně ročníky), po pravdě ani u jednoho nebyl nějak nadšen. Varianta s bílou rulandou byla spíš tenčí a působila poněkud naoxidovaně, varianta s šedou o kus plnější, čistá, ale poměrně obyčejná. Fajn dobře pitelné bílé, to zas jo.

Každopádně to naprosto vynahradila vína červená, v kontextu okolních vinařů jde myslím o špičku. Krásně tam šlo srovnat Rulandské modré 2007 v barrique (ještě bez vinět) a bez něj. Barrique kousek je čistý, ovocný, středně plný, vyvážený, s výraznější kyselinou a dobrou stavbou, příjemný, moc fajn víno s charakterem (okamžitě zakoupeno několik lahví) a potenciálem dál se vyvíjet. Běžná varianta je nazrálejší, o kus jednodušší, tvrdší, čistá a dobře udělaná, snadno pitelná ale spíše obyčejnější. Hodně mne nadchlo Svatovavřinecké 2006 barrique, víno tmavé, aromatické, vyzrále ovocné a již naleželé v lahvi, bezva kyseliny, délka i stavba, má to kouzlo. Hodně příjemné pití, další nákup. A ostatně i Lady Lobkowicz (obzvláště nalita osobně od lady Lobkowicz), Modrý portugal mírně upravený trochou barrique Zweigeltrebe, ušel. Jednodušší víno, lehčí, zemitější, takové „na pití“.

I přes dlouhatánskou frontu jsem si odskočil na Rulandské modré k Vinařství Kraus. Představován byl ročník 2007 a nově též 2008, obě vína byla v dekantérech. Sedmička byla celkem sympatické pití, peckovinově ovocné, čisté, suché, slušně postavené, tvrdší, dobře pitelné. Nic zásadního ale fajn. Osmička pak vadná (zatuchlejší ve stylu korkové vady), žena se vecpala a vyčkala na náhradu, ale buď dostala ten samý vzorek nebo nevím, i druhou sklenku jsme museli vylít. Škoda, energie na další výměnu už jsme neměli.

K akci probíhala typická kulturní vsuvka – tuhle šermíři, támhle cimbálovka a i nějaký beat se od zámku ozýval. Díky za ně, část účastníků sem tam zdržela dál od stánků s vínem :-) A taky jídlo si tam šlo koupit – zvěřinový guláš, opékané klobásy (šunková od firmy Martin Růzha byla dost fajn), uzené ryby... V detašovaném pracovišti zámecké cukrárny jsem neodolal a poprvé po mnoha letech si dal kostku makovce. Jak já ho mám rád a tenhle byl skvělý (asi bych se vyprdnul na rádobyčokoládovou polevu, jinak to chybu nemělo)! No prostě taková vinná pouť, znáte to.

Měl jsem ten den dobrou náladu a ani ta občasná sprška mi ji nemohla zkazit. A jelikož běžná degustační dávka byla půl deci (a při domluvě „nalévejte méně za polovinu ceny“ se o moc nelišila), na odlívky a plivátka se tam moc nehrálo a nějakou dobu mi sluníčko svítilo přímo na hlavu, začal jsem brzy pociťovat, že už mám dost :-) Navíc jsem měl v závěru prsty tak načichlé uzeným halibutem, že jsem jej cítil pomalu víc než to co bylo ve sklence, takže nadešel čas vzít to z kopce dolů směrem zpět na autobusové nádraží…

P.S. Cestou na autobus jsem uviděl plakát na První bitvu vinařů mělnických, prý bílé proti červenému, to jsem zas o něco přišel :-)