Už jsem tu kdysi psal, že zatímco u nás se teprve oprošťujeme od značení vín podle cukernatosti hroznů a pomalu přecházíme (systémem podle mne ne moc ideálním, jedno z nových VOC se teď, a kdo ví jaký copywriter za to může, prezentuje „nejlepšími červenými víny ve střední Evropě“, viz reakce Richarda Stávka) na různorodé a něčím specifické apelace, tak v tradičních vinařských zemích je zase kupě vinařů tenhle systém dost úzký a jejich top vína často vznikají mimo něj. Sice na vinicích v některé z apelací zařazených, ale připravena takovým způsobem, že se prostě nevejdou do pravidel. Nikdy se nezavděčíte všem :o) Asi nejznámějším představitelem jsou v Itálii tzv. „supertoskánci“, nedávno jsem ale narazil na jeden zajímavý kousek z oblasti Abruzzo. Tedy vlastně… ona je to i Puglia…
Edizione Cinque Autoctoni podniku Farnese Vini (web) je už papírově dost zajímavé víno. Je postaveno na pěti tradičních italských odrůdách, primárně to jsou Montepulciano, Sangiovese a Primitivo (dle ročníků, přibližně po třetinách) doplněné o Negroamaro a Malvasia Nera. Pocházejí z vinic (vinařstvím kontrolovaných ale nevlastněných) u obcí Colonnella, Ortona (oboje Abruzzo), Sava a San Marzano (to už je Puglia). Už proto se jedná o pouhé stolní víno, které mimo jiné nesmí mít uveden ročník. Vinař to řeší tak, že Edizione má na přední vinětě vždy pořadové číslo, v tomhle případě šlo už o desítku a tedy ročník 2008 (což je ale poměrně jasně uvedeno i jako šarže na zadní vinětě). Viněty jsou nalepeny na lahvi brutálně těžké, nosorožce i s prázdnou umlátíte. Zatím je to tedy dostatečně italské, jde o jejich specifické odrůdy i oblasti původu, ale pak se to začne trochu zvrhávat. Na víně spolupracuje enolog italský s francouzským a nápoj zraje kompletně v nových sudech, přes polovinu je amerických a ostatní francouzské. Lahvováno bez filtrace.
Odrůdově to „Cinque Autoctoni“ možná jsou, ale jinak je styl vína supermoderní, novosvětský a myslím na správné místo naslepo prakticky nezařaditelný. Barva hodně temná, téměř neprůhledná. Aromatika velmi výrazná, lesně ovocná, ostružinová, tmavá, trochu kořenitá, výrazný vliv dost vypálených sudů, kouř a tabák, višně, sladce ovocný dojem, čokoláda. Je tam toho kupa, nabušené jedna vrstva na druhou, servírováno ne v elegantních bílých rukavičkách, ale zasypává vás to s razancí bagru. V chuti plné, silné, efektně postavené s poměrně výrazným ale sladkým a měkkým tříslem, kulaté, s linkou čokolády a s dlouhým sladce ovocným dozníváním. Víno-extrovert, ale ne vyložená líbivka, byť sklony k tomu má. Už teď takhle mladé se do moc dobře pije a určitě bude zrát. Tenhle styl vín příliš nevyhledávám a pokud už tak po něm sahám někde v Chile, ale když sedíte takhle uprostřed léta v restauraci a celý den prší, občas na něco podobného chuť přijde :o)
Což mi připomíná tu restauraci… víno jsem pil v Ristorante Porto, na středomořskou kuchyni specializovaném podniku skrytém v jedné z ulic Karlína. V sobotu tam bylo poměrně dost klidně (= téměř prázdno), v týdnu to prý funguje o hodně lépe. Což možná zajistilo, že měl číšník dost času se nám věnovat, o víně popovídat a tak. Prostředí posuďte z fotek na webu, osobně jsem se tam cítil dobře. Čemuž pomohla i poměrně vysoká úroveň jídel z rozumně široké nabídky, v podstatě se vším jsem byl spokojen – hodně dobré carpaccio z mořského ďasa (čerstvá voňavá ryba), krémová hříbková polévka (hustá, hutná, bohatá), těstoviny s hříbky a trochou lanýžů (omáčka vyloženě úžasná, těstoviny samotné poměrně běžné), grilovaná chobotnice se salátem (dobře ochucená a nežvýkavá) i plátky telecího v omáčce z dezertního vína Marsala (nevysušené, opravdu chutné). Dokonce i čokoládové soufflé bylo uprostřed tekuté :o) Když si srovnám ceny a kvalitu, tak u mne Porto vítězí nad takovými těmi profláklými destinacemi z centra typu Kogo (kde se mne navíc naposledy čísník ani neobtěžoval zeptat, jestli k masu třeba nechci nějakou přílohu, a přinesl ho bez ní). A když připočítám, že nabídka vín sice není nějak super široká a unikátní (postavená především na sortimentum dovozců Lesa a Kupmeto), ale marže se tam pohybuje, na Prahu zázračně, někde okolo dvojnásobku běžné maloobchodní ceny, tak je mi to vůbec sympatické.
Jo krom té červené obludy jsme pokořili ještě Prosecco Superiore Brut Valdobbiadene D.O.C.G vinařství Santa Margherita (web), což naší dobré náladě mohlo značně přispět :-) Pomalé pěkné perlení středně velkých bublin, hodně bledá barva. Svěží, příjemná květinová vůně a s linkou bílého ovoce a zeleného jablka. V chuti krásně suché, čisté, osvěžující, výrazné a velmi pěkně postavené. I přes nízký (11.5%) alkohol působí plnějším a serióznějším dojmem než běžná prosecca, je to delší a skvěle pitelé. Parádní aperitivní a letní záležitost i kousek na pití k jídlu v počasí a ročním období libovolném. Při ceně něco přes dvě stovky nejspíš zkusím něco naskladnit domů.
