Morava neumí červené víno

Pravidelně se mi daří naštvat se u článků o víně, především pak u „diskuzí“ které k nim následují („dá sa pražákům“ je evergreen ze strany obyvatel Čech, stejně jako naopak nepochopitelný odpor obyvatel Moravy vůči Praze, ač nejdůležitějšímu trhu pro jejich vína), na našich hlavních zpravodajských webech a různých magazínech. Nedávno mne takhle ani ne tak vytočil jako spíš zklamal článek v Reflexu, měl titulek „Vína z první ligy, nebo moravská lež?“ a formou dvou různých názorů pojednával o moravském červeném. Obzvláště z pera Petra Holce šlo o (úmyslně) agresivní, povrchní sbírku hloupých klišé, se kterou se ale obrovská část konzumentů vína a čtenářů Reflexu očividně shoduje. A bohužel mne dost mrzí, že domácí červená jako celek shazují i někteří vinaři, obzvláště nahlas jeden co si udělal jméno na růžovkách (a jeho názor mu ve Vinařském obzoru následně omlátilo o hlavu hned několik jeho kolegů).

Jsem vzdálen tvrzení, že červená z Moravy jsou světovou špičkou. A po pravdě nejsem ani přesvědčen, že to platí u vín bílých, byť důkazů v podobě jednotlivých top vín najdete více. V poměru k požadovaným cenám má před sebou Morava ještě hodně dlouhou cestu. Ale výborná červená tu prostě vznikají a nejde jen o těch pár kousků v cenách mnoho set za láhev, ale i o běžněji dostupnou produkci. Že většinou nejsou tak hutná jako vína z Chile? No a co? Když si chci v létě dát zeleninový salát, tak si nedám zvěřinový guláš se šesti knedlíky. Když chci pít čaj, nenaliju si kafe. Když chci pít barikované Bordeaux, tak si nekoupím stáčený Modrý portugal. Červených vín je hromada stylů a nevidím důvod, proč nějaký projev kritizovat jen proto, že jinde to dělají jinak a vzhledem k současnému průměrnému vkusu třebas lépe. Ale vkus se mění a rychle, trend vyhledávání vín o něco lehčích a svěžejších (oproti obludným ovocným barikovým monstrům) Moravě nahrává ;-)

Moravská červená jsou taky prý moc kyselá, slyším neustále zas a znovu. Co by za to leckterý producent z jihu Francie či Itálie dal! :-) Ale upřímně… v leckterých ročnících jsem měl pocit, že ona legendární „moravská kyselinka“ je v lahvi zastoupena méně, než by vínu pro jeho další vývoj slušeno, a vína zdaleka nejsou tak tvrdá a nepřístupná jak tvrdí lidová moudrost.

Jasně, průměrná kvalita domácích vín (a úmyslně říkám jen vín, ne červených), respektive šance úplně naslepo koupit láhev s vyváženým poměrem ceny a kvality, nedosahuje úrovně vinařských velmocí (a patrné je to hlavně při srovnání takových těch mezinárodních odrůd, na které bych se tu obecně vykašlal a snažil se konkurovat spíše těmi zajímavějšími lokálními). A znát to bude nejvíce v takové té kategorii spíše spotřebních vín pro běžný trh. A bude to tak vždycky! Plochou výsadeb a severnější polohou vinic prostě masové produkci Španělska, Itálie či Francie konkurovat nedokážeme. Ale to nic nemění na faktu, že mnohá domácí vína, červená i bílá, jsou zajímavá, charakterní, specifická a hodná pozornosti.

A to už se dostáváme k Barolu, které si Petr Holec může koupit za podobnou cenu jako Merlot z mikulovska. Množství výsadeb v téhle italské apelaci poměrně hodně vyskočilo a s ním i produkce, láhev s nápisem Barolo může být i uni supermarketovka pod deset euro a ten domácí Merlot úplně klidně o řád zajímavější víno. Ale dokud nebudou uvedeny konkrétní značky a ceny, tak je podobné srovnání jen plácnutí do vody. Samozřejmě jako celý tenhle zápisek, nic zásadně přínosného, ale ulevilo se mi :-)

Po týdnu ve sklípcích na Moravě se vám prý bude chtít umřít, píše se v Reflexu. Pokud se vám něco takového stane, možná bude lepší neobviňovat tamní červená, ale spíše se zamyslet nad celkovým množstvím vypitého vína v těch sedmi dnech :-) Pít červenou Moravu má smysl a hned si nějakou otevřu… tedy jen co poleví vedra, tohle počasí spíš navádí na svěží mladý veltlín či ryzlink.