Skupina slečen a paní z všemožných gastro časopisů a pár dalších hostů sedí okolo stolu a postupně přechutná tři vína, každé od jiného vinaře. Účastníci jsou rozděleni do dvou skupin, každá z nich má vymyslet „ideální poměr“ oněch třech vín pro nové svébytné cuvée. Aktivita je to docela zábavná, spočívá i v cintání vzorků do jedné společné sklenky a skupinovém přechutnávání. O pár minut později je verdikt kolik čeho předán vinařům, kteří směs stvoří v odměrném válci. Obě skupiny mají možnost srovnat si svůj výsledek s tím, který přijde ideální vinařům. Překvapivě se poměry odrůd liší jen velmi málo. Zní to trošku bizardně, že? :-) Ale vinařům se musí nechat, že jako marketing je to povedený kousek…
Když jsem tu včera psal o vínech bez rodného listu, vzpomněl jsem si přitom, že mi úplně vypadlo napsat něco o nedávné zajímavé ochutnávce. Pár přátel se mne ptalo, zda na ni vyrážím za trest, ale nakonec jsem si ji docela užil. Tématem byla „vína ušitá na míru“, tedy různé směsi připravené přesně podle požadavků zákazníka (typicky jde o restauraci), a tento módní trend (alespoň podle tiskové zprávy, osobně v tom nic nového ani právě teď módního nevidím) představila trojice členů V8, sdružení které již nějakou dobu jede bez jednoho válce a jeho fungování jako celku už moc nepřipomíná prvotní výbuch energie a nadšení (naopak mám pocit, že se jejich aktivity trochu tříští, viz tato akce či spojení L-G-L). Ve vinném baru Bílkova 13 (ex Wines Home) své speciality osobně představil Jiří Hort, Petr Marcinčák a Marek Špalek.
Tiskovka se točila okolo toho kdo si různá vína na míru nechává dělat (hotely a restaurace především, firmy a soukromníci spíše volí víno z běžné nabídky s vlastní vinětou), kolik nejméně toho musí odebrat (500 lahví je základ u Horta, 1250 u Nového Vinařství) a vůbec jak celý tenhle byznys funguje. Jde stále o zlomek celkové produkce těchto vinařů, jednotky procent, ale rozhodně dobrou reklamu a v případě některých restaurací, pro které tyto unikátní směsky vznikají, i docela prestižní záležitost. A k tomu všemu jsme mohli pár specialit rovnou ochutnat.
Jako aperitiv posloužil běžně prodávaný Klaret Svatovavřinecké 2010 pozdní sběr (Novosedly, Nad sklepy) od Víno Marcinčák – čisté, svěží, výraznější ve vůni do jahod spíše v kompotované podobě a něco kořenitosti. Suché, ovocité, kulatější s trochou zbytkového cukru ale velmi dobrou kyselinou, líbivější, plnější styl roséčka. Slušný kousek. Ročník 2010 nebyl na kyseliny zrovna skoupý, ale některým typům vín to rozhodně prospělo.
Další tři vzorky byly určeny pro cuvée, jehož tvorbu jsem popsal v úvodním odstavci. Nové Vinařství poskytlo Veltlínské zelené 2010, víno svěží, suché, poměrně dost neutrální, lehčí… v podstatě se shodujeme, že by mělo posloužit „pro objem“. Víno Marcinčák nabídlo Ryzlink rýnský 2009 pozdní sběr (Novosedly, Růžová hora), již trochu nazrálejší, čistý, středně plný sympatický lipovo-citrusovo-kořenitý ryzlink, delší a dost fajn. Názor hned několika osob v mé blízkosti byl „nic nemíchat, necháme tohle“. Třetí vzorek od Víno Hort byl Sauvignon 2010 VOC Znojmo, až extrémně aromatická záležitost do bezové šťávy, černého rybízu, angreštu a kdo ví čeho dalšího, suchý, živý a čistý v chuti s dobrou kyselinou, s mírnou perličkou v úvodu chuti, mladý a efektní. Desítkové domácí Sauvignony mají své kouzlo a tohle bylo v chuti opravdu hodně slušné, ale vůní až nepříjemně vlezlé. Hned několik lidí hlásí „nedávat ho tam vůbec“, ale přišlo nám to hloupé :-) Nakonec to mícháme 50VZ + 40 RR + 10S, druhá skupina a vinaři 50VZ + 30RR + 20S. Výsledek bylo docela sympatické pití, ale pro mne kvalit samotného rýňáku nedosahovalo.
Následovala přechutnávka speciálních cuvée jednotlivých vinařství. Od Víno Hort to bylo Cuvée Savannah Sauvignon pozdní sběr 2008 (vyrobeno pro hotel Savannah ve Znojmě, jejich základ na rozlévání; jde o mix dvou různých sběrů Sauvignonu) s uleželejší nasládlou efektní vůní, ale suché, čisté a svěží v chuti, dobře pitelné, vyvážené. Sklenku k obědu bych toho asi zvládl. Dalším vzorkem byl Alcron Limited Sauvignon pozdní sběr 2010 s bledší barvou a svěží, čistou a překvapivě ne „hortovsky přestřelenou“ aromatikou, spíše uměřenější do žlutého ovoce. V chuti poměrně dost nasládlé, byť výraznější kyselina to srovnává, delší, efektní, žlutě ovocité, líbivé. Ptal jsem se, proč zrovna Alcron zvolil víno s cukrem okolo 20g/l, protože na téhle úrovni gastronomie bych jako jejich základní cuvée čekal víno suché – prý tlak lidu, chtějí to tak. Ale mají alespoň v nabídce dvě různé varianty, jedna je i suchá.
A pro stejný hotel bylo i poslední víno od Horta, Alcron Selection André 2006, čisté, ovocité, peckovinové, již nazrálejší a aromaticky velmi příjemné. V chuti opět příjemná peckovinová ovocitosti, dobré kyseliny, již docela ohlazené ale stále znatelné fajn tříslo, velmi pěkně udělané a skvěle pitelné lehčí až středně plné červené. Tohle se mi opravdu moc líbí. Od Horta mi vždycky víc seděla spíš červená, například jeho starší André v podobě Cuvée Natura 2004.
Nové Vinařství předvedlo Cuvée Anemone (Ryzlink rýnský, Chardonnay a Rulandské šedé z ročníku 2010, v sortimentu restaurace Allegro v hotelu Four Seasons), víno spíše lehčí, svěží, čisté, s překvapivě hodně uhlazenou kyselinou, snadno pitelné a po pravdě poměrně dost obyčejné „neurážlivě korektní“. Druhým vzorkem byl běžně dostupný Asparagus, tedy víno připravované speciálně ke chřestovým specialitám a postavené na Veltlínském zeleném a Sauvignonu. Opět víno čisté, svěží, o trochu aromatičtější, příjemné lehčí a snadno pitelné s decentní hořčinou v závěru. Nic zásadního, ale v pohodě.
Víno Marcinčák předvedlo tři ročníky vína připravovaného speciálně pro vinný bar Bokovka, paradoxně u „značkového vína“ pokaždé s úplně jiným odrůdovým složením. Bokovka 2009 je směs dvou různých rulandských modrých a prezentuje se naprosto klasickým odrůdovým projevem tak, jak je podle Petra Marcinčáka normální (při vyzrálých hroznech a delší maceraci) – obludně temnou fialovou barvou a i vůni až do borůvek. Marcinčákův pinot jde naslepo poznat vždy velmi snadno a fakt se mi nechce věřit, že jde jen o specifické klony či technologii, ale skoro bych se vsadil, že v té vinici prostě roste i nějaké další odrůda. Tohle víno je momentálně teprve na cestě, v chuti je suché, s velmi výrazným tříslem, drsné, svíravé a s až trochu nepříjemnou horčinou v dojezdu. Dal bych mu čas a to hodně, ale stejně je mi takové nějaké podezřelé, takhle prostě normální Rulandské modré nevypadá.
Bokovka 2007 je směsí dvou různých svatovavřineckých a víno již znatelně uleželejší, suché, příjemně ovocité s pryskyřičnou linkou, spíše středně plné a velmi pěkně pitelné, vyvážené. Ve víně Bokovka 2006 je pak Cabernet Sauvignon a Zweigeltrebe a navíc leželo ve vypálených sudech. Je zde již znát doba zrání, ale stále to má mladistvou sílu, výrazné cabernetové aroma, švestky, dřevo, krabička cigaret, dobře udělaný moderní projev. V chuti hodně všeho – ovoce, alkohol, dřevo, tříslo, výraznější aromatické linky i drobné odbočky. Stále teprve na cestě, moderní plnotučné červené, které by naslepo asi málokdo poslal na Moravu.
Jsem vinný nadšenec poddruh „romantik“, tak nějak přirozeně inklinuji spíše k vínům co nejpřírodnějším a k takovým, kde vinař vyjadřuje nějaký svůj názor na projev té či oné odrůdy v kontextu místa kde vyrostla, případně předem počítá s určitým stylem vína či směsí a tomu přizpůsobuje práce na vinici. Takže přístup „tady jsou vína co máme právě k dispozici a pojďme je namíchat tak, aby splňovala vaše požadavky“ (byť zdaleka ne všechna vína na míru, i od výše uvedených vinařů, tak vznikají) mi úplně nesedí. Ale tohle je směr, kterým se ekonomicky nejzásadnější část vinařského průmyslu ubírá. Značky. Ideálně bez uvedení ročníku, jasně rozpoznatelné, každý rok pokud možno stejné, vyladěné na určitý aktuální vkus té či oné části trhu. Možná jsem jen pesimista :-)
