… jeden z osmi nominovaných! Který? To se dozvíte až dnes večer :-) Jelikož ale nic lepšího po oznámení skutečného vítěze nevymyslím, tak článek k tématu dostáváte už dnes. Včera jsem se totiž účastnil zasedání finálové komise a společně s nimi, jakožto nezávislý pozorovatel který nijak nezasáhne do konečného výsledku, přechutnal všech 48 vzorků vín z Čech a Moravy. Pořadatel soutěže, Petr Marek z Českého archivu vín, se minulý rok aktivně zúčastnil diskuse zde na blogu u článku Vinař roku 2010 s mistry vína, kde jsem tak trochu kritizoval koncept soutěže, a za toto pozvání do zákulisí mu děkuji. Byť to, co se mi na soutěži nelíbí (ač pomalé krůčky ke změnám jsou činěny nebo alespoň po nich pořadatel touží, ale implementuje je až po patřičných změnách v našem vinařství… dokud je nejčastějším chováním vinařství „všichni dělají všechno“ nic moc asi nezmění), vlastně stále zůstává. Vinař roku je zde volen jako někdo, kdo dokáže připravit nejlepší kolekci vín z nejméně třech různých kategoriích (suché bílé, červené, sladké, šumivé etc., viz detaily na jejich webu), zatímco já si myslím, že ty úplné špičky mají obvykle jen 1 – 2 typy vína a něco dalšího jen velmi výjimečně. Ale tohle jsme si tu myslím na stovkách řádků vyříkali už loni :-) Takže jaké bylo hodnocení a koho bych zvolil za Vinaře roku já?
Nejprve mezi kým se vlastně mohu rozhodovat. Z prvního kola hodnocení postoupila, tedy nejvíce bodů získala, tato vinařství: Znovín Znojmo, Vinařství Tomáš Krist Milotice, Vinařství Volařík Mikulov, Vinařství Kosík Tvrdonice, Vinařství Kolby Pouzdřany, Vinselekt Michlovský Rakvice, Vinařství Proqin Velké Němčice a Vinné sklepy Valtice. No přiznejme si, že těch velkovýrobců je tam fakt hodně, to samo o sobě může u vinných nadšenců způsobit zdvižené obočí. A rozhodně to není seznam, ze kterého bych domácí špičku volil já. Ale z několika stovek nominovaných vín vypadla právě tahle osmice producentů.
Finálová komise, jež zasedla v prostorách rezidence primátora Prahy a přes pět hodin soustavně čichala a chutnala, byla složena ze čtyř zahraničních degustátorů a pěti domácích. Takže vína bodoval třeba obchodník s vínem (jehož rodina se tím živí už od roku 1793) John Avery MW, Ralf Anselmann jakožto Vinař roku 2010 v Německu, novinářka Natasha Hughes či Elsie Pells s titulem Capwinemaster. Z domácích hodnotitelů vypadal v nové funkci trochu nervózně dvojnásobný vítěz této soutěže, Jožka Valihrach. Nemohla chybět Klára Kollárová a také Ivo Dvořák, ten jako předseda komise (na fotografii ho můžete vidět hezky v dáli, jak se připravuje). A dále hodnotil Michal Šetka z Wine & Degustation a sommelier Štěpán Mlejnek. Bodování trvalo nečekaně dlouho a v lecčems mne potěšilo, překvapilo a vlastně i trochu zklamalo.
Většina účastníků měla na vína jasný a často poměrně vyhraněný názor, a to mne těší! Mimo jiné to znamenalo, že se nebála jít i u našich vín do 90+ hodnocení a zároveň bez problémů srážet do sedmdesátkových, což se cení. O něco méně ale v případě, že se to děje u jednoho vína, leckdy byl rozptyl (na finálové kolo a skupinu profíků) nečekaně velký. Ve výsledku ovšem horní i dolní extrém škrtnete, zbytek zprůměrujete a máte zase tradičních solidních +/- 84.5. A to už mne nebaví, a psal jsem to tu opakovaně. Nejsem proti bodování, docela rád se podívám na to, která vína třeba John Avery opravdu vyzdvihnul (viděl jsem, jak si u více než jednoho vzorku po jeho odhalení nadšeně opisoval vinětu) a která poslal dolů, šel by z toho možná docela pěkně odhadnout jeho vkus, ale celoskupinový průměr mi prostě moc neřekne.
Ale teď už k těm vínům a vinařům. Úroveň vzorků, i přes ty velkoproducenty a i další jména co příliš nevyhledávám, byla poměrně vysoko. Což neznamená, že mi ten styl vín nutně nějak vyloženě seděl, ale že jsou dobře udělaná snad ocenit zvládnu :-) Problémem pro mne bylo trochu to, že nejméně půlka z nich byla spíš v kategorii sladších a sladkých (tj. styl který spíš nevyhledávám), ale i ta ostatní se primárně pohybovala někde okolo polosuchých spíš než úplně suchých. A tady trochu pomohl „špatný“ ročník 2010, leckterým vzorkům se povedlo díky výrazné kyselině dosáhnout poměrně vyvážených vín i se zbytkovým cukrem.
Problém výběru vítěze je v tom, že bych asi díky vyvážené kolekci zvolil někoho jiného, než od koho byla ta pro mne nejlepší vína (v tomhle směru se body hodí, žádné složité přemýšlení, prostě se to spočítá a žebříček je tu). Vlastě tu tak zkouším odhadnout, co se asi tak nejvíc bude líbit „davu“, spíše než co by sedlo nejvíc mně. Vezmu to postupně a zkusím přijít s nějakým rozuzlením…
Poměrně dost jsem si užil aktuální šarže dvou sektů od Proqinu, ryzlinkový Stephanus i klasickou (Pinot-Chardonnay) směs Matthias, velmi solidně připravené bubliny, vyvážené, aromatické, obzvláště ten ryzlinkový i s krásným odrůdovým charakterem. Ale trochu zklamala růžová Rosa Maria (což neznamená, a platí to i u dalších vín, že komise ji třeba nehodnotila dost vysoko), vyloženě mi nesedělo Rulandské modré 2009 ve výběru z hroznů (přezrálé, mimo harmonii) a vlašák 2010 i výběrový tramín téhož ročníku považuji spíš za průměrnější vína. Na vítězství to pro mne není.
Vinné sklepy Valtice bych zařadil spíše někam na dolní část celé té osmičky, sice mají víno snad v každé z kategorií, ale žádné z nich výrazně nevyčnívalo. Možná směs Ryzlink rýnský + Chardonnay 2009 školená na barrique sudech z řady Valvin Club, zajímavá uhlazenější záležitost stylově dost odlišná od kousků okolo.
Na stupních vítězů bych nečekal, pokud tedy nemá komise nějaký naprosto odlišný vkus, vinařství Kolby. Považuji si odvahy zařadit i starší vína (ročník 2002, například), ale z celé jejich sady mi opravdu sednul jen Ryzlink rýnský 2007, pěkný, květinový, již nazrálejší, vyvážený, skvěle pitelný. Valná většina dalších vín pro mne byla disharmonická, s příliš vysokým alkoholem, až pálivá v chuti. Pro mne taková „snaha o velikost“, která ale není dotažená do konce a pro mne se míjí účinkem.
Co se týče vinařství Krist, tak tam je případné vítězství nesmysl. Buď by mělo být vyřazeno nebo skončit na posledním místě, protože hned několik vín mi přišlo naprosto mimo (rozkvašení v lahvi atp.) a přemýšlím, jak ta vína vypadala v prvním kole a proč se vůbec set dostal do druhého. Ano, Chardonnay 2008 v pozdním sběru. oblepené tolika medailemi, až vám z toho oči přecházejí, je víno dobré – pokud vám sedí šardonky v podobě až nepřirozeně navoněné exotickým ovocem, trochu nasládlé, velmi výrazné, přímočaré. Hodnotitelům na jiných soutěžích očividně ano.
Vinselekt Michlovský měl několik opravdu bezvadných kousků, o kterých bych uvažoval jako o top vínech akce, ale jako nejlepší kolekci bych ho pocitově asi nevolil (ale šanci má a velkou). Sylvánské zelené 2009 pozdní sběr (Věstonsko) mne nadchlo, krásně postavené elegantní víno, komplexní, seriózní, na sylván možná až příliš „efektní“, ale stejně jeden z bílých favoritů. A nadchlo i botrytické Chardonnay 2007 výběr z cibéb z Goldhammeru. Bohaté, kořenité, vrstevnaté, plné a hutné ale přitom s bezva kyselinou, špičkové. Výborný byl i Ryzlink vlašský 2009 výběr z bobulí z Purmice. Komplexní kořenité klasické aroma, efektní, bohaté, možná kyseliny méně než by bylo vhodno ale velmi fajn. Kupě milovníků vína by určitě sedlo Chardonnay 2009 pozdní sběr z Purmice. Výrazné, exoticky ovocité a sladší aroma (ale neměl jsem z něj ten „falešný“ pocit jako u Krista), plnější, výrazné, delší, moderní. Trochu mne tam zlobil alkohol a obecně tenhle styl nevyhledávám, ale bylo fajn. Aurelius 2008 výběr z cibéb (Věstonsko) je hutnější medový slaďák, pro mne zdaleka na tak komplexní jako Chardonnay či vlašák výše, navíc ne tak vyvážené. Rulandské šedé 2008 pozdní sběr (Bergrus, řada Vinum Palaviense) mi přišlo dost divné, nevyvážené, s kovovou pachutí.
A to už se dostáváme k vinařstvím, která by se mohla poprat o medailové posty :-) Znovín Znojmo předvedl několik opravdu skvělých vín a minimálně jedno vyloženě špičkové. Jejich Tramín červený 2010 pozdní sběr z trati Fládnická je zajímavě postavený aromatický představitel odrůdy, vyvážený, charakterní, moc pěkný. Ač tramíny nemusím, tak tohle bych si rád koupil i pil. Ledovka Ryzlink rýnský 2009 (Stošíkovice na Louce, trať U tří dubů) je naprostá bomba, špičkové velké sladké víno se vším všudy. Bohaté, vrstevnaté, nepostrádající eleganci, velmi sladké ale i s nějakou tou kyselinou a krásnou strukturou. Nejlepší slaďák dne. Byť poněkud líbivější styl, dost slušný byl i Znovín de Lux Brut, voňavý a medový, na mne možná málo svěží. Když připočtete velmi solidní sušší Rulandské bílé 2009 ve výběru a naopak sladkou Pálavu 2009 výběr z bobulí (přirozenou a typickou, charakterní, potěšila)… šance na vítězství by tu byla :-) Neseděl mi jen jejich Muškát 2010 ve výběru z bobulí, nevyváženě sladce upatlaný a podivně mýdlový.
Vinařství Volařík má momentálně kvanta oddaných zákazníků a každou chvíli o něm někdo mluví. To, co jsem měl v minulosti možnost pít, mi přišlo naprosto korektní, ale nějak vyloženě nadšený jsem nebyl. Zde představená šestice měla solidní úroveň bez výraznějších výkyvů a šlo zde spíš o osobní vkus konzumenta, jak vysoko je ohodnotí. Pokud bude v komisi více těch, kterým vyhovují moderní spíše dost navoněné kousky, pak má velkou šanci zvítězit. Mne vyloženě nadchl Ryzlink vlašský 2010 pozdní sběr z trati Železná, což je víno mladičké a ještě sevřené, ale zároveň komplexní, bohaté, vyvážené, strukturované, mám z něj „seriózní“ pocit, hodně se mi líbilo. Rulandské bílé 2010 ve výběru z hroznů ze Zimního vrchu a stejné „terroir“ řady mělo poměrně elegantní jemnější vůni, ale v chuti to mne byla příliš velká „cucavé bonbóny“ líbivka. Ale hodně dobře udělaná. Osobně bych Volaříka na první místo nedal, ale kdo ví, jak to dopadne :-)
Překvapením dne pro mne bylo Vinařství Kosík z Tvrdonic, od kterých jsem před lety kupoval levné jakostky na pití a byl spokojen, ale nějak neviděl důvod proč si připlácet za přívlastky :-) Zde představil novou ambaláž (takovou trochu bezpohlavní) a nejspíš i vliv nového provozu. Všechna vína měla vysokou úroveň, byla technicky precizně zvládnutá, leckdy velmi efektní a příjemně pitelná. Všichni co to tu čtete pravidelně asi víte, že jsem fanouškem spíše takových těch „autentických“ vín než že bych oceňoval špičkovou technologii a superčisté aroma, ale tohle mne fakt příjemně překvapilo. Vítězství bych Kosíkovi přál, ať už by to o domácím vinařství vyslalo jakoukoliv zprávu (nic horšího, než titul v konkurenčním Vinařství roku pro Bohemia sekt, se stát nemůže). A to už proto, že jim by asi pomohlo nejvíc.
Kosíkovic Chardonnay 2010 Tadeas pozdí sběr je kousek aromatický, efektní, exoticky ovocný, líbivější ale ne nesmyslně přestřelený. V chuti suché s decentním dotykem cukru, výrazné, moderní, šťavnaté, delší, skvěle udělané, s takovým tím „WOW“ efektem. Dost dobré. Hodně příjemně překvapila zemská Frankovka 2010 (Stará Hora u obce Týnec, mimochodem jedno ze dvou červených ve finále, všechno ostatní bylo bílé + nějaké to rosé, pro mne jakožto obhájce domácích červených dost zklamání), víno ovocné, poměrně výrazně ve vůni ovlivněné dřevem, suché, skvěle pitelné. Jasně, odbouraná kyselina a hodně uhlazené a takové malinko „zmanipulované“, ale dost fajn. Zaujalo též Cuvée VZ + CHA 2010 pozdní sběr, opět líbivější aromaticky nabušená záležitost, plnější, bohatá, s pěknou minerální linkou. Dlouhé, silné, sice s trochou cukru ale dobře vyváženo výraznou kyselinou, zase hodně efektní kousek. A i Muškát, Sauvignon a růžový Cabernet Moravia (všechno desítky) dost fajn pití.
Osobně bych svá top vína vybral od Michlovského a přidal něco od Znovínu, tedy dvou velkoproducentů. K tomu přihodil asi i vlašák od Volaříka. Některé kousky od Kosíka bych doma též užil, byť ne pro své vlastní pití, ale jako vína, u kterých vím, že vyloženě nadchnou mnoho jiných. A právě Kosíka bych tipnul i jako vítěze letošního ročníku. Tak uvidíme… večer bude znám výsledek oficiální, určitě ho sem doplním :-)
Doplněno večer: Cenu za eko a tradiční postupy získal Josef Abrle, do síně slávy byl uveden Miloš Michlovský. Jeho Vinselekt se pak umístil ve Vinaři roku 2011 na třetím místě, druhé patří vinařství Kosík a na prvním je Volařík.
