Něco na zavínění, náhodný nákup na jedněch trzích. Vinařství obhospodařuje deset hektarů vinic v podstatě v bio režimu už od šedesátých let, od roku 1991 jsou certifikováni. Stéphan Orieux to nepřehání ani ve sklepě, vína kvasí spontánně a jak je pro dobrý Muscadet (odrůda Melon de Bourgogne, ale v Burgundsku už je jí minimálně) zvykem, tak vína si poleží delší dobu na jemných kvasnicích. Vysoká zdobená láhev pro Muscadet (informace o sur lie přístupu je přímo ve skle), kovová záklopka a nečekaně jen krátký korek z drti. Výraznější nazlátlá barva. Příjemná aromatika do žlutého ovoce, svěží, slinosbíhavá s minerálním tónem. Suché, středně plné v chuti, příjemně žlutě lehce krémově ovocité, fajn kyselina, čerstvé svěží živé víno, dobře pitelné a delší. Při vyšší teplotě se objevuje trochu nepříjemná „hadr na podlahu“ pachuť, která mne tam dost ruší. Ale jinak poměrně sympatické pití.
Enfant terrible a jedna z hvězd alsaského vinařství. Rozepisoval jsem se o něm, i tomto konkrétním víně, před více než dvěma lety, tenkrát i nějaké vzorky zakoupil. První Pinot Blanc jsem otevíral před rokem a nějak to nefungovalo, ryzlink padl letos na vánoce a druhý Pinot Blanc teď. Hodně tmavá nazlátlá barva. Nazrálejší a prostě a jednoduše alsaské aroma. Když začnu lovit nějaké konkrétní tóny z celku, tak je tam příjemná medovost, mírně barvy a laky, chlebovina a snad i podhoubí. Ten věk je vidět, ale víno se s ním potýká se ctí. V chuti spíše suché jen s mírným dotykem cukru, medové a trochu kořenité, pěkně postavené a hezky delší minerální doznívající. Nijak složitá ale moc pěkná struktura. Čisté, vyvážené, moc fajn víno.
Dneska to jde snáz, i o tomto slavném burgundském vinařství už jsem se rozepisoval a to přímo nad stejným vínem které chutnáme. Citrusovo-zlatavá barva. Spíše jemná, pozornost vyžadující a nazrálá vůně už s mírnou „stařinkou“, evokující podzim, podzimní ovoce. Nijak komplikované, ale stále příjemné. Suché, lehčí, kulaté s pěknou kyselinou a délkou, naprosto čisté a krásně pitelné. Elegantní, jemně strukturované, vyvážené, s poslední připomínkou ovoce a decentní mineralitou. Přemýšlím, jestli bych mohl od šestiletého Aligoté čekat víc :-)
U Burgundska jsem měl obrovskou nevýhodu, že jsem velmi blízko počátku intenzivnějšího poznávání jejich vín narazil na Leroy. O moc výš už prostě jít nejde a člověk se neubrání srovnávání. O tomhle konkrétním víně jsem tu psal hned několikrát, nejvíce asi v článku Slepý jako burgundský krtek. Vůbec netuším, jaké hrozno v něm skončilo, teoreticky by mělo být čtrnáctileté základní Bourgogne už dlouho po smrti… ale není. Jaký projev měla tahle konkrétní láhev? Barva temně zlatá. Výrazně nazrálá vůně do medových a kořenitějších tónů, výraznější dřevitost a takové ty tóny „starý vlakový vagón“, ale ne zlomené, působí čistě, zajímavě. Suché, čisté, medové v chuti, dobrá kyselina a délka, minerální linka, stále vyvážené a bezproblémově pitelné. V ústech dlouho zůstává až karamelově nasládlý dojem.
O víně i vinařství (můžete tu docela pěkně vidět, jak jsem přišel k ochutnávaným vínům, prostě jsem po nějaké akci, ze které odcházel nadšen, investoval vždy alespoň do jedné lahve) jsem tu už také psal, v článku Biodynamické chrámové oblouky Nicolase Jolyho. Vinař je jakýmsi věrozvěstem biodynamiky ve víně a bez něj by ochutnávka nebyla kompletní. Les Vieux Clos je pak jeho základním vínem (= z ne tak dokonalého terroir jako je Clos de La Coulée de Serrant, přístup k vinici a zpracování hroznů je ale stejný). Musím říct, že tady nepomohla ani tříhodinová dekantace, to víno potřebovalo o hodně víc času aby předvedlo to nejlepší. Co naděláte, tak alespoň poznámky k jednomu momentu v životě tohoto vína, které jde ale uchopit jen dost špatně. Temná barva, sune se až do měděné. Sevřená vůně, postupně (ochutnávka trvala na počet vzorků dost dlouho, s některými bylo možno hrát si přes dvacet minut) se otevírají různé vrstvy a odbočky, od ovocitých (pečené jablko) přes sladší květinové, dřevitě třapinové, až do… úplně jiných. Suché, plné až hutné v chuti, výrazné, výborná kyselina a struktura, délka, bohatost dojmů. Komplikované víno, mladé, spíše nalahvovaná filozofická esej na téma „víno a lidé“ než prostý alkoholický nápoj.
I o tomto vzorku už jsem se tu nemálo rozepsal, tenkrát mne naprosto dostal a i při dalším setkání tomu nebylo jinak. Krásná zlatá barva. Na úvod poněkud zaprděné a vyžaduje čas, ale i tak poměrně efektní. Postupně se otevírá do dalších a dalších vrstev, kde ovoce rozhodně nehraje prim, je to mnohem bohatší, komplikovanější. V chuti naprosto suché, čisté, zde již i výrazněji ovocité, parádní kyselina, šťavnatost, krásná struktura i délka. K tomu všemu mírná svíravost, třísloviny, hromady drobných odboček nutících hrát si s tím znovu a znovu. Tohle víno prostě žeru! :-) V poměru k ceně jedno z nejlepších vín školených bez síry o kterých vím.
