Abych úplně nezapomněl, jak vypadají běžná spotřební vína, vyrazil jsem včera na tiskovku Vinných sklepů Roztoky (web). Ty nešlo přehlédnout v obchodech s řadou vín Ludwig či Archivní sklep, v poslední době na ně narážím dost často různě po návštěvách, trochu jako dříve na templáře (a moc to nechápu, část jejich vinět, např. v řadě Culinary, mne vyloženě odpuzovala; ale už za ně mají i cenu za design, takže je to asi jen naprosto odlišným vkusem). Krom toho firma dodává ve velkém sudovku ze všech koutů světa a také dováží či prodává vína lahvová, od průmyslového základu po záležitosti hodné pozornosti a velká vína (a brzy možní i rum z Filipín, kde je prý tak levný, že s vínem se jim bude konkurovat těžko). Na ochutnávku jsem šel ale především proto, že se jim podařilo dostat na trh v Asii. Jednání s některými zeměmi ještě probíhají, rýsuje se Srí Lanka a Jižní Korea, do Číny však už odešly dva kontejnery (tj. žádná hra jen s paletou „na zkoušku“, byť stále spíše malé množství) a další nejspíše budou následovat. Vína, která nás budou reprezentovat takhle v zahraničí, jsem prostě ochutnat musel.
Hned na úvod řeknu, že mne ta ochutnávka naštvala. A to pořádně. Žena si doma vytrpěla poměrně dlouhý proslov plný vulgárních slov, díky čemuž se jim už vyhnu v zápisku. A nešlo ani tak o samotná vína, i přes nějaké medaile a občasný slušný kousek, například jedno André co jsem měl už dříve, spíše podprůměrnou konzumní produkci (tj. řady od Michlovského, Znovínu či třeba Habánských sklepů podle mne nabízejí lepší technickou kvalitu i senzorický projev) s cenou o něco vyšší než by měla být, ale tak nějak o celkový přístup. Musím ocenit velkou upřímnost podniku (zastoupeného marketingovou ředitelkou), který nikomu příliš nevěšel bulíky na nos a v podstatě natvrdo říkal, jak to v tomhle byznyse jede. A je to poněkud smutný příběh. Jelikož je to všechno dost provázané, budu trochu chaoticky těkat. Však vy si z toho nějaký obrázek poskládáte.
A začnu svým oblíbeným tématem, produkcí trochu „blíž přírodě“. Vinařství je zemědělský obor, který na tunu hroznů (navíc zbytného produktu, oproti třeba obilí) spotřebuje často násobně víc agrochemikálií než je potřeba pro jiné plodiny. A bylo by fajn s tím něco dělat. Zastávám názor, že i pro běžná konzumní vína je dosažitelná varianta nějakého „udržitelného zemědělství“, nebo by měla alespoň proběhnout snaha se mu přiblížit. U nás je rozumným minimem integrovaná produkce hroznů. Pokud vinařství prohlásí, v reakci na téma VOC Mikulov a jejich podmínku právě alespoň integrované produkce (kterou si „prosadil Marcinčák“), že oni alespoň „stříkají jen ve dne a ne za měsíčku“, mám sto chutí se sebrat a odejít. Ukazuje to mimo jiné něco, co z celé prezentace jasně čnělo. Naprostý nedostatek ambicí ve směru vyšší kvality. Podniku prostě stačí, že mají obsazeny prakticky všechny supermarkety a často i běžné obchody, a růst mají v úmyslu spíše ve velikosti… ze současných nějakých 1.800.000 litrů třebas na dvojnásobek.
Nechtít víc není nutně špatně, ale tady prostě nechápu, jaký má tohle všechno smysl. Čím chtějí konkurovat nejen novému světu, ale i třebas Maďarsku, Moldávii či Makedonii? Cenou to není. Kvalita to není. Nějaká specifičnost jejich vín a „moravský charakter“ také ne. Korková viněta? Hm, možná. Vtip je v tom, že Vinné sklepy Roztoky připravují víno ve stylu právě těch velkých značek v zahraničí. Tuhle nakoupí hrozny, támhle hotové víno (vagon i pár tisíc litrů), někdy řeknou pěstiteli „letos nám Pálava stačí jen v pozdním sběru a nepotřebujeme výběr, dělej co umíš“ a jindy zase doplní, že „může Cabernet Moravia hodně dosladit, ať je plnější“. Některé odrůdy mají na trhu dost v předchozím ročníku a to je důvod ji nyní nedělat a podobně. No jasný, takhle to prostě na trhu spotřebních vín jede. Ale tím to nekončí.
Přichází Čína. A ta ráda sladké. Takže suchý Modrý portugal se vezme, doplní trochou koncentrovaného moštu na zbytkový cukr někde k 25 g/l a šup s tím pryč. Uf. Tohle dělá Austrálie, v počtu stovek milionů lahví. Budeme to umět lépe? Opravdu je tohle směr, kterým by se mělo ubírat vinařství v malé středoevropské zemi, které není schopno ukojit ani spotřebu většiny vlastních obyvatel? Fakt chceme, aby se podobná vína, navíc na výročí Vyhlášení samostatnosti Československa, prezentovala na ambasádě v Pekingu jako to, co je naše vinařství schopno nabídnout? Mne to tedy trochu děsí. Stejně jako nechápu poznámky (o výstavě v Číně) ve stylu „vedle se nabízelo i tokajské, ale nevím, jestli to nebylo náhodou jen docukřené zoxidované bílé“. Podle sebe nesuďte ostatní.
Trochu jsem se orosil u tématu VOC Modré hory. Mám pocit, že zrovna koncept téhle „apelace“ není úplně zvládnutý (a to navíc chtějí pomáhat s prvním VOC v Čechách), ale budiž. Roztoky mají VOC vína (a není divu, když jejich technologem je Jan Stávek, který se o vznik této apelace hodně zasloužil; na ochutnávce byla čerstvě stočená zatím „jen přes jeden filtr“, za dvě stovky pro mne naprosto nekonkurenceschopná záležitost… to si mohu koupit za 8€ klasickou Blaufränkisch Horitschon od Weningera, z vinic obhospodařovaných biodynamicky, a na celé Modré hory se vykašlat; každopádně ta vína se na akci rozdávala jako dárek a zařadím je naslepo do nějaké příští degustace) a během tiskovky se dozvídáme, že zatím jsou všechna ta apelační „trochu nevyhraněná“ a liší se ta od velkých a malých producentů, že některá nevznikla primárně jako VOC a to se na nich podepsalo, ale že od dalšího roku už se to srovná. Apelace neznamená, že jsou vína, od malovinaře i továrny, jak přes kopírák! Navíc, pokud by to VOC vycházelo z nějakého typického stylu a tradic oblasti, tak vína před a po schválení apelace budou vypadat v podstatě stejně. Jako bonus pak zjišťujeme, že jeden ze Stávků, ten který proti Modrým horám aktivně brojí, se z bratrů prostě jen „trochu nepovedl“. Tohle si, prosím, nechte k nočnímu opíjení ve sklípku. Ne na tiskovku…
Tak nic. Jdu zase zalézt do nory a snít svůj sen o poctivém kvalitním vinaření a vinohradničení, které jednou zavládne ve sklepích a širých vinohradech moravských a českých. Takové, které se nebude snažit prosadit doslazeným červeným pro čínský trh (kde to IMHO, jen co se pořádně rozjedou jejich vlastní vinice, nebude mít nic krom prestižních značek Francie či Itálie vůbec snadné), ale nabídne typická lokální vína pro každého, kdo bude mít zájem je pít. Nemá smysl na trhu bojovat tím, co se dá vyrobit prakticky všude, navíc levněji. Ke všemu je to neekologické, proč vozit průmyslový a snadno napodobitelný produkt přes půlku světa, když jiné zdroje jsou blíž? Snažme se, prosím, vytvářet obrázek ČR jako místa s něčím unikátním. Rakousko to zvládlo, proč ne my?
P.S. Debata na téma „Číňani rádi sladké červené“ mi připomněla reakci jednoho sommeliéra z Hong Kongu, který na dotaz kolegy z Londýna „vy prý pijete velká Bordeaux s Coca-Colou“ reagoval „a vy zase dáváte do čaje cukr a mléko“. Těžko soudit, co je (v kontextu nějakých kulturních zvyklostí) horší…
