Ve včerejším zápisku, u kterého už se diskuse drobátko zvrhla a posunula zbytečně trochu osobním směrem, jsem se zmiňoval, že než platit okolo dvou stovek za nevyhraněné základní červené od producenta „stříkajícího ve dne“, byť s logem VOC, tak raději sáhnu po biodynamické frankovce od kolegů z Rakouska za stejné prachy. Není to tím, že bych byl nějaký úchyl a vyhledával jen vína divná, tohle konkrétní je totiž úplně normální. Tam biodynamika znamená v podstatě „jen“ slušnější přístup k révě ve vinici a k přírodě jako takové a méně invazivní přístup ke zpracování ve sklepě. Ve stejných cenách bych našel stovky dalších moc fajn vín, ale zrovna tohle mne napadlo jako první, protože jsem ho otevíral pár dní předtím. A postupně odpíjel, v otevřené lahvi bez odsátého vzduchu, skoro týden. S čímž se vyrovnalo bez větších problémů. Šlo o Blaufränkisch Horitschon 2007 od Franze Weningera, koupeno u nás před rokem za 217,- Kč (a bohužel vyprodáno, tak už to u skvělých vín s dobrou cenou bývá, ta si na skladě dlouho nepoleží), v zahraničí jsou dostupné i další ročníky někde mezi 7 – 10€.
Od vinaře jsem pil několik jeho frankovek, jak z vinařství v Burgenlandu tak v maďarské oblasti Sopron (vypadá to divně, vinařit hned ve dvou zemích, ale jednotlivé obce kde pracují, Horitschon a Balf, jsou od sebe vzdáleny asi 15km, ale vína se liší o něco méně než třeba ta z Valtic a přilehlého Schrattenbergu), a šlo vždy o archetypální představitele odrůdy a toho, kam až se může dostat. Navíc šlo parádně sledovat rozdíl mezi „základem“ (to dnes chutnané, mix různých tratí jedné obce) a frankovkou z konkrétní špičkové tratě či výběrem ze starých keřů. Původně jsem se chtěl nějak víc rozepsat o vinařství i přípravě tohoto vína, ale tuhle práci si velmi dal už Richard Stávek, takže nezbývá než odkázat na jeho článek, výborné čtení.
Víno? Zelená láhev bordeaux spíš z lehčího skla uzavřená šroubovým uzávěrem (ale mám pocit, že existuje u varianta s korkem). Pěkný živá rudá barva. Výrazná trochu nazrálá divočejší aromatika, sladší červené peckovinové ovoce, mix sušeného a lehce navinulého kompotovaného, kořenitost směrem ke skořici a vánočnímu pečivu, efektní, lehce doplněné dřevem. V chuti suché, čisté, výrazné, vyzrálé ovocné (ale nic těžkého, má to někde k 12.5% alkoholu a je spíše lehčího střihu) s výraznější kyselinou a báječně šťavnaté, již docela ohlazené tříslo, delší ovocná dochuť. Bezva záležitost na jen tak pití i když máte chuť o víně přemýšlet. Chci další lahve! Můj současný frankovkový favorit, společně se základnou stejného ročníku od Ráspiho (to je Sopron a cena taky lehce přes dvě stovky, staré keře a podobný přístup k vinohradnictví a vinifikaci jako Weninger … že by na tom něco bylo?!?).
Včerejší článek možná některými nebyl pochopen úplně dobře. Jeho hlavním poselstvím měl být názor, na příkladu jednoho konkrétního podniku který to vidí jinak, že konkurovat civilizovanému vinnému světu můžeme jen snahou o kvalitu a odlišnost, ničím dalším (Rakousko se o to snaží veltlínem a frankovkou, jedna od Weningera byla teď zvolena top kouskem v testu NY Times, my…). Cokoliv jiného se nám (nebo alespoň těm vinařům) v tomhle globalizovaném světě šeredně rychle vrátí. Ale o tom, například v kontextu tématu „je v té lahvi Maďarsko, Morava nebo Moldávie“ (článek Podvody, podvůdky a „jen“ prohřešky proti etice) jsem se tu už rozepisoval několikrát…
