V ČR (no dobře, zase především v Praze) se množí velké degustační přehlídky i několika stovek vín, typicky jde o průřez sortimentem některého z dovozců, leckdy za účasti vinařů či jejich zástupců, a s různými doprovodnými aktivitami. Obvykle za cenu jedné lepší lahve jde, v atmosféře lehce davové, udělat si celkem jasný obrázek o směřování dovozce a objevit nějaké nové zajímavosti. Novou akcí v tomto konceptu je Tastes of the World (www.tastesoftheworld.cz), která včera začala a ještě dnes probíhá v prostorách kaple Sacre Coeur pod taktovkou společnosti WineWorld (www.wineworld.cz). Volná degustace zhruba dvou stovek vín v různých kategoriích z všemožných koutů světa, krátké řízené degustace, „gurmánská show“ (v kapli probíhala příprava tuším candáta a vůně ryby a másla se bohužel linula od stolku ke stolku, čímž značně rušila mé přechutnávání červených a nutila mne pokukovat po chardonnay) a kupa lidí. Za pozornost to rozhodně stálo.
Zdaleka jsem neprojel všechno a zmíním spíš o zastávkách, kde jsem se zdržel déle. Rozhodně to bylo ochutnávání u stolku Dr. Pauly-Bergweiler z Mosely, u ryzlinků. Bavila mne tam většina, asi nejvíc oslovil hned úvodní skvěle svěží minerální Riesling trocken 2010, ale bezva šťavnatá ovocitá byla i polosladká varianta (označená jako feinherb) stejného ročníku. Obě vína nabízena v litrovkách na první pohled ne o moc větších než klasická bordó láhev, cíl „víno na pití“ zřejmý. I když u stolku bylo několik bezva plnějších sladších ryzlinků ročníků nedávno minulých, stejně jsem si největší dojem odnesl z podpultové lahve, stejné která se večer dražila ve prospěch Nadace Leontinka, Bernkasteler Badstube Riesling Beerenauslese 1976. Dostal jsem ji naslepo, asi se vyplatí vypadat jako nadšenec do ryzlinků, a měl hádat o co jde (tipoval jsem riesling někde konec osmdesátých let). Famózní naleželá vůně, stále poměrně čerstvá, s ovocem v podobě mandarinek, kandovaného pomeranče a tóny slámy, sušených hub a vůbec úžasná, velmi výrazná. V chuti fantastické kyseliny a bobulový výběr bych asi netipoval, víno bylo sice krásně sladké, ale ne až takhle (za ty roky už se cukr zpracoval). Evokuje to dort či koláč s ovocem, je tam trocha kořenitosti, fantastická délka, velmi efektní záležitost. Velký nazrálý sladký ryzlink. Chci víc!
Dost zajímavé bylo setkání s vinařstvím Monteverro. Vinice a vinařství u městečka Capalbio jsou klasickým moderním vinařským projektem – bohatý investor nešetřil na nalezení a zakoupení výborných poloh, výstavbě vinařství (takové ty klasické postupy jako gravitační koncept etc.), technologiích a vůbec všem. Cílem je vyrábět nového supertoskánce, který bude konkurovat Sassicaie a, aniž bych příliš přeháněl, dostane hromadu bodů od Parkera a bude se tím pádem dobře prodávat. Drahé sudy, Michel Rolland jako konzultant… co chtít víc aby to vyšlo? :-) V nabídce mají první čtyři vína ročníku 2008 z výsadeb v roce 2004 a hned na úvod bezskrupulózně s cenami 29 – 109€ za láhev (u nás 890 až 2990,- Kč). Dovolím si tvrdit, že až je Parker ochutná (a že to udělá, o to se už postarají), tak se v rozhraní 92 – 96 bodů pohybovat budou. Druhé víno, Terra, je voňavá, uhlazená, perfektně udělaná směs Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Merlot a Petit Verdot, sladce ovocitá, s bezvadně zakomponovaným dřevem, šťavnatá, již nyní pitelná ale s dobrou stavbou a potenciálem v pohodě dál zrát, velmi efektní. Top víno Monteverro stejný odrůdový mix s dominancí Cabernetu, ale z vybraných nejlepších hroznů a následně nejlépe se vyvíjejících sudů (a taky více nových). Momentálně o kus sevřenější a méně přístupné, komplikovanější, strukturované červené se skvělou kyselinou, tříslem, opravdu hodně slibné. Tinata je pak odskok od stylu Bordeaux spíše k Rhôně, směs Syrah a Grenache, parfémověji sladce ovocité, výrazné, s parádním tříslem, velmi dobře pitelné. No proč ne, jestli to za podobné peníze zvládnou prodat, pak jim lze jedině pogratulovat.
O dost klasičtější Itálii představil stolek Albino Rocca z Piemontu, kde jsem s chutí projel vše – od efektního, plného, teplejšího, ovocného na sudu školeného bílého Cortese La Rocca 2010 (v regionu Barbaresca spíše unikátního), přes čerstvé mladičké Dolcetto d’Alba Vignalunga 2010 a divočejší živočišnou Barberu d’Alba Gepin 2009, až po malou vertikálu Barbaresco Brich Ronchi ze starých (50 – 70 let) keřů. Srovnání mladé, výrazně ovocité do třešní v čokoládě, tvrdší a s velmi výrazným tříslem a teprve na cestě v ročníku 2008, naleželejší, efektní, parádně ovocité a naprosto fantasticky postavené bohaté a dlouhé v ročníku 2006 (nejlepší z těch tří), po paradoxně čerstvěji, tvrději a tříslovině nepřístupnou v ročníku 2005. Tohle jsem si opravdu užil.
Poměrně velký zájem byl o stolek Madeira Vinhos Barbeito, zde jsem se už skoro bez plivání posilnil před odchodem na hodinu francouzštiny :-) Jestli mne tam něco nadchlo, tak Verdelho Old Reserve 10 years, to je parádní vyzrálý silný fortifikát, efektní, velmi dlouhý, komplexní. Krása. Dost zajímavý byl i Barbeito Colheita single cask 24med 1995, opět krásně naleželé teplé silné víno s vůní, která mi strašně evokovala skořicové cereálie Cini Minis, a neuvěřitelně dlouhou dochutí. Ale i taková pětiletá Malvasia byla parádní plný kořenitý slaďák. A u stejného stolu se představila tři vína ze sklepa Vall Llach, což zní sice jako jméno nějaké skotské palírny, ale jde o vinařství ve španělském Prioratu. Všechna vína ročníku 2006 byla plná, hutná, velmi nabušená (15.5% alkoholu), takové ty vinné obludy, byť již trochu zkrocené ležením. Naprosto chápu, proč jim Parker či Wine Spectator dávají i okolo 95 bodů, ale tenhle styl jde trochu mimo můj vkus.
A bylo toho ještě hodně a ještě víc, dost zajímavé kousky z Burgenlandu od Leo Hillingera (single vineyard Pinot Blanc na dřevě, parádní svěží Sauvignon, hodně slušný nazrálý Pinot Noir i jejich fajn červené cuvée HiLL 1), hezkých pár vzorků ze severu u jihu Rhôny, fajn ryzlinky a tramíny z Alsaska od Jeana Sippa, odskok do USA (kde mne trochu zamrzela nepřítomnost avizovaných pinotů ze Sonomy a Oregonu) třebas k sladce ovocnému efektnímu Zinfandelu Grand Reserve Antique Vines z Villa Mt. Eden, Barolo z vinařství Renato Ratti a široká přehlídka a povedený průřez sortimentem společenství Telmo Rodriguez ze Španělska a Quinta da Pellada z Portugalska… tolik věcí a tak málo času, jen zlomek jsem projel :-)
Co tomu vytknout? Davový charakter, někdo ho zvládá lépe a jiný hůře, ale za podobné peníze a s podobným množstvím vzorků to asi o moc jinak nejde. Trošku mi vadil katalog, rozhodně by mu pomohl nějaký systém čísel u stolků jednotlivých vinařů a lepší orientace, zasloužil by si také pořádnou výstupní kontrolu – krom překlepů u vín a oblastí leckdy neseděl ročník a u některých vinařů část vín v katalogu chyběla a na stolech byla třeba úplně jiná navíc. No a pak je tu oblíbené téma sklenek, klasická malá OIVka je sice jako že degustační standard, ale tady si podstatná část návštěvníků víno spíš dost užívá a rozhodně by se hodilo, aby bylo k dispozici i něco většího. Leckterá červená by tak vynikla o pořádný kus lépe, což je ostatně to, co dovozce potřebuje :-) Ale to jsou detaily. Pokud jde o víno, tak si tam myslím musel něco opravdu užít skoro každý.
