Na jednu stranu se mi moc líbí, že systém takhle oceňuje individualitu a je ochoten pracovat i s mrňavými plochami, jež se projevují nějakým specifickým způsobem. Na stranu druhou… pokud na tom místě v době schvalování apelace už sto let vinařil jen jediný podnik… no… co je čistě půda a co styl vinaře? :-) Ani není šance to nějak otestovat, celou apelaci zpracovává jediná firma s mnohaletou tradicí a její styl je do ní v podstatě trvale otištěn. Nebo snad ne? Bude mne hodně zajímat, jak odborníci (tj. ti, kteří měli možnost Château-Grillet pít mnoho různých ročníků z období desítek let) budou hodnotit změnu. Vinařství totiž letos zakoupil francouzský obchodník François Pinault a podle všech náznaků dosadí do role šéfa nového klenotu ve své sbírce Frederica Engerera, který už je zodpovědný např. za další prestižní podnik v Pinaultově sbírce, Château Latour v Bordeaux. Ale třeba se nic nezmění, po problémech v devadesátých letech už od roku 2001 na Château-Grillet konzultuje Denis Dubourdieu taktéž z Bordeaux… :-) Téma „létajících enologů“ a stírání tradičního projevu různých oblastí je také dost zajímavé, o tom zase někdy jindy. Konec plků, hurá na víno.
Château-Grillet 2004 pochází z ročníku, který je na severní Rhôně pro bílá považován za jeden těch opravdu dobrých. Víno prochází částečnou fermentací ve dřevě, je školeno okolo dvou let na nových i starších barrique sudech za pravidelného promíchávání kvasničných kalů. Degustovaná láhev prezentovala klasický problém mnohých velkých vín tohoto typu, v průběhu jen pár desítek minut se víno ve sklence proměňovalo až neuvěřitelným způsobem a co platilo na začátku už bylo možno téměř škrtat na konci. Víno se prezentovalo hlubší zlatou barvou. Vůně pak primárně jela v kombinaci lučního medu, starého dřeva a žlutého ovoce, to vše ovšem zabaleno ve velmi elegantním hávu, nic zbytečně úderného, s báječnou linkou minerality, osvěžující citrusové vůně a kouře. Po pravdě jsem z toho, po prvních minutách čichání, měl takový překvapivě „burgundský“ dojem. Chuť je čistá, nazrálá, něco žlutého ovoce, jemnější, minerální, delší komplexní projev. V doznívání karamelové a mírně nahořklé, jako když ho trošku připálíte, ale vlastně nijak neruší a člověk si tak trochu sugeruje tu sluníčkem rozpálenou vinici. Rozhodně to není utahané, kyselin je tam dost byť osobně preferuji i víc, tady je ale tím osvěžujícím prvkem spíše minerální složka. Není to žádná explozivní záležitost, vyžaduje dost pozornosti, ale odměňuje se za ni ve velkém a to proplouvání jednotlivými vrstvami je prostě nádherné. Umím si užít i kupu levných základních vín, ale po pravdě podobné kousky jsou jedním z důvodů, proč mne tenhle koníček stále tak baví :-)
