S dalším vzorkem si odskočíme z Burgundska o pár desítek kilometrů vedle. Guy Bussière (mrkněte na „přikázání“, kterými se řídí) a jeho certifikovaný biodynamický Pinot Noir 2009 z Domaine du Val De Saône představoval odrůdu ve variantě bez síry (existuje ještě víno z téže vstupní suroviny, kam bylo přidáno 30 mg/l síry před fermentací a toť vše), byť osobně bych si vyloženě nesířené víno snad ani netipnul. Aromatika je poměrně efektní, mix čerstvé třešně, zemitosti, sušené až zauzené švestky, s lehce funky odbočkami. V chuti suché, příjemně ovocité do švestek, s bezva kyselinou a výbornou stavbou, delší sladší ovocné doznívání. První pocit z přivonění a napití je „poctivé bezva červené“, odhalení lahve mne velmi potěšilo. Jeden z mých favoritů večera.
Následně jsme měli možnost srovnat Gevrey-Chambertin 2005 dvou různých domén. Nejdříve to byla Domaine Rossignol-Trapet, kde bych po přivonění přísahal na nějaký výborný Nový Zéland (měl jsem v čerstvé paměti jeden parádní od Craggy Range). Créme de cassis, přezrálejší sladké ovoce, trochu kořenitost, velmi efektní. Chuť ovšem jako by byla od jiného vína, suchá, s výraznou kyselinou a až tvrdá, šťavnatě ovocitá, dobře strukturovaná, delší. Zajímavé. Další vzorek pocházel od Domaine Trapet Pére & fils a i zde byla aromatika hodně výrazná a až lehce novosvětská. Sladce ovocitá, již naleželé a vrstevnaté, se zajímavou linkou rozmáčknutého listu konopí, lákavá a hodně příjemná. V chuti suché, výborně postavené, parádní mix ovocitosti, kyselin, minerálních tónů a to vše pěkně dlouhé. Elegantní, skvěle pitelné.
Další vzorek nás měl svést na scestí, z odhalené lahve mladého Gevrey-Chambertin jsme ve skutečnosti popíjeli již včera popisovaný Pinot Noir 2007 z vinařství Stapleton-Springer. Zda pomohla delší doba otevření a přelévání z lahve do lahve netuším, ale aromatika mi přišla otevřenější, bohatší, příjemně ovocitá a o něco komplexnější. V chuti suché, čisté, slušně stavěné, tvrdší, ale přímočařejší než vůně slibovala. Každopádně velmi pěkné, na hvězdičky ovšem dopadlo stejně jako v prvním kole, viněta burgundy nijak nepomohla.
A jedeme dál, do Domaine Jacques Prieur a jejich Volnay 1er Cru Santenots 2002. Ve vůni hodně naleželé, trochu živočišnější, masité, s ovocem hodně ustupujícím. Chuť je ale stále v kondici, čistá, s dobrým mixem nazrálého ovoce do švestkového koláče, fajn kyselinou i tříslem, dobrou stavbou i délkou, stále sympatické pití. Naprosto někde jinde než další vzorek, který měl jít mnohem dříve, Marsannay Champs-Perdrix 2008 z Domaine Huguenot. Mladé čerstvé víno s vůní směrem ke třešním, ale neuvěřitelně výraznou minerální linkou, křísnutí křemenem, velmi efektní (na slepo z černého skla by to dost lidí možná poslalo směrem k bílému vínu). Suché, tvrdší, moc pěkně strukturované v chuti, intenzivně minerální, zábavné mladé červené. Nadšení.
A za vlast padlo později i základní Bourgogne 2008 z Domaine Anne Gros, klasická ukázka proč mají i tahle „obyčejná“ vína od velkých vinařů smysl. Mladé a syrové, ale s pěknou milou čerstvou ovocitostí. Příjemná struktura, bezva kyseliny, ovocná šťavnatost, mineralita, dobrá délka… parádní snadno přístupný a zábavný pinot.
V průměru mi Francie seděla více než naše produkty, ale je fakt, že byť typicky nešlo o velká burgundská, tak se jednalo o velmi solidní vinaře a vína cenově výš (když nepočítáme ty top věci od Springera či 1er Michlovského) než Čechy a Morava. Jiné zase Burgundsko tolik neoslovilo a projev našich vín jim seděl více než „uzené švestky, lektvary a klobásy“ (cituji jednoho vinaře). Každý ať si vybere :-) Já jsem moc rád za každoroční přechutnávku domácích pinotů po pěti letech (příští týden nás čeká druhé kolo ročníku 2006) a po pravdě na doma už pořizuji jen pár svých favoritů a moc neexperimentuji. Důvodem je, že pinoty z ČR bývají dražší než jiné odrůdy a zdaleka ne přesvědčivé. Než tři experimenty za 200+, to si raději sem tam koupím jeden kousek za 10 – 20€ od nějakého známějšího jména z Francie :-)
