Těžká rána frankovkářova

Frankovka, stejně jako všechny další odrůdy (respektive vína z nich připravená), obsahuje alkohol. Aniž bych mluvil o někom konkrétním, tak tento alkohol může způsobit, že domů dorazíte o několik hodin později než jste avizovali, po fastfoodové půlnoční dietní chybě a navíc bez degustačních poznámek. Stalo se mi to poprvé po několika letech, myslím ty zapomenuté poznámky (vím přesně, kde v tom sklepě leží), slintání při nočním průjezdu přes I.P. Pavlova a výstup z tramvaje tamtéž bohužel ničím neobvyklým nejsou :-) Hlava mne sice nebolí, až do téhle fáze to obvykle s vínem nepřeháním, ale včerejší frankovkový nářez ve Vinografu (stihnul jsem až volnou degustaci, seminář s vystavovateli pod vedením Kláry Kollárové a Ivo Dvořáka bohužel ne) mi těmi zapomenutými zápisky ráno stejně zkomplikoval. Nu což, vezmu to prostě z paměti, nějaké souhrnné dojmy. Ostatně to je i důvod, proč většinu reportů píšu pokud možno brzo ráno hned po akci, ta lepší vína mám v živé paměti a v poznámkách si jen tak nějak ověřuju, zda si je pamatuji správně :-)

Takže nejdřív k samotné akci. Bylo to skvělé! Na jednom místě se sešla Frankovka z různých částí Evropy a představila se v odlišných projevech, čímž efektivně mohla mnohým dokázat, že má smysl ji vyhledávat a pít. Jsem přesvědčen, že po úspěšném tažení rakouského Veltlínského zeleného špičkovými světovými restauranty přijde i čas tamních frankovek (a zase to nepomůže vínům stejné odrůdy odjinud, protože rakušáci kvalitu vína spojují se stejně povedeným marketingem). A že je to bezva pití si podle všeho myslel i dav dobře se bavících degustujících, jejichž fialovo-černé úsměvy nabízely trochu děsivou podívanou :-) Jen více podobných prezentací a díky Vinografu za ni.

Asi nejlépe demonstroval různé variace frankovky stolek dovozce Vinorum (na fotce celá jejich parta) se třemi kousky z Maďarska. Ráspi Kékfrankos 2007 (Sopron) je můj velký oblíbenec a víno čerstvé, peckovinově příjemně ovocné, s bezvadnou kyselinou, lehčí dokonale pitelné v jakémkoliv množství. Konyári János-hegy Kékfrankos 2009 z Jižního Balatonu bylo víno dost parfémově ovocné, uhlazenější, efektní. Sauska Kékfrankos 2009 z Villány mohutnější, hodně ovlivněná sudem ale se základem co si s tím v pohodě poradí, šťavnatá, silná. Hodně dobrá trojka a všechno vína s charakterem.

U stolku Veltlin.cz se šlo osvěžit extrémně mladičkou čerstvou lehčí a skvěle pitelnou Frankovkou 2010 od Oty Ševčíka. Víno to je přímé a férové, odrážející specifika ročníku i osobnost vinaře. Na stejném místě mohl degustující zapřemýšlet na téma „co vše s tím vinař asi (ne)dělal“ u rustikálního, mladého a hodně slibného představitele odrůdy ročníku 2009 od Bogdana Trojaka. Odskok do světa „velkých“ frankovek představovala Kékfrankos 2005 z vinice Spern Steiner od Franze Weningera z jeho vinařství v Soproni. Vyzrálá, komplexní, krásná. A ostatně do podobné kategorie spadala i Frankovka 2008 Terroir vinařství Strekov 1075. Tam si pamatuji, že v poznámkách bylo stejně jen několik extatických výkřiků a žádné detailní popisy :-) Frankovka 2009 Corpus stejného vinařství jim taktéž ostudu nedělá, dost sympatické pití.

Firma Riesling & Co. představovala Weingut Gmeiner (Rakousko, přesněji Neusidlersee-Hügelland; tuhle středu jej mají na samostatné degustaci, viz kalendář). Byl tam vidět krásně posun od snadno přístupné Blaufränkisch Novum 2009 k serióznější Blaufränkisch Antiquum 2008 a strukturované složitější (a děsivě mladé) Blaufränkisch Leithaberg 2009. Ta vína vůbec nebyla špatná, byť mi tam přeci jen chyběl nějaký „faktor X“. A po páteční návštěvě podniků jako Umathum, Judith Beck a dalších jsem měl přeci jen nastaveno frankovkové měřítko docela vysoko :-) Což neznamená, že bych si neužil vzorky u Austriawein (Tomáš Tůma). Markowitsch Blaufränkisch 2009 z Carnuntum bylo fajn šťavnaté pití, K+K Kirnbauer Blaufränkisch DAC Classic 2009 klasická přístupnější mladá frankovka z Burgenlandu a K+K Kirnbauer Blaufränkisch DAC Reserve Goldberg 2009 naopak hutnější, výrazný styl, poměrně hodně silně (na můj vkus až moc, ale čas ukáže, jak si s tím víno poradí) ovlivněný sudem.

Račanskou frankovku prezentovalo Vinohradníctvo a vinárstvo Miloš Máťuš a přiznám se, že ač papírově to vypadalo velmi lákavě (přirozená příprava bez dodávaných kvasinek, enzymů etc.), tak ta vína mi prostě nesedla. Možná bych na ně potřeboval více času, ale přišla mi opravdu zvláštně navoněná a navíc i trochu jakoby nečistá, nevím, byl jsem z nich na rozpacích.

A jak jsou frankovky Františka Mádla jakýmsi majákem a záchranných bodem při pohledu do vinného lístku leckteré české restaurace, tak v okolní konkurenci šlo (alespoň pro mne) o trochu chudší příbuzné. Vůbec ne špatná vína, ale přeci jen jednodušší. Pokud ale někde zase uvidím barrique ročníku 2007 z Přední hory, tak si ho dám bez obav :-) Samozřejmě mají výhodu lepších maloobchodních cen, některé zahraničí stálo i několikanásobek.

Dost zajímavé srovnání přinesl Vinselekt Miloše Michlovského, kde jsme mohli krásně sledovat vliv různých sudů či vyzrání hroznů z jedné polohy (Purmice to byla). Jakostní „fresh“ 2008 bylo dost sympatické pití a rozhodně bych nepohrdl výběrem z hroznů stejného ročníku (řada Vinum Palaviense), seriózní dobře postavená Frankovka schopná zrát s efektnějším vlivem dřeva, která se neměla proti zahraničí za co stydět. Ale jak jsem tak sledoval, tak mne možná bavila o kus víc než mnohé další účastníky.

Když o tom tak přemýšlím, tak možná za zapomenuté poznámky nemůže alkohol z frankovky, ale spíše davové spěchání na tankovou plzničku „na umytí zubů“ do přilehlého Lokálu. Tam probíhala např. socializace s italským vinařem (částečně mluvícím česky, poprvé sem přijel na kole z Trentina), od kterého se podařilo podpultově propašovat mezi frankovky jeho první ročník divokého přírodního vína odrůdy Teroldego :-) No prostě moc fajn večer to byl!