Požádal mne nedávno kamarád a pravidelný účastník mých domácích vinných setkání, zda bych něco podobného nespáchal pro skupinku jeho přátel od literatury, tedy několik spisovatelů, překladatelů, nakladatelů a příbuzenstva okolo. Po debatě jak moc je „trápit“ jsme se nakonec shodli, že je není třeba šetřit, a tématem se stala vína tak trochu jiná (rozuměj oproti současnému průmyslovému standardu), lahve demonstrující některé trendy či vína taková, která při troše štěstí vyvrátí některý z mnoha vinných předsudků. Samotného mne hodně zajímalo, jak na ně budou účastníci reagovat, protože své netradiční vinné oblíbence sice občas testuji na rodině a známých, ale povětšinou je konzumuji s podobně postiženými přáteli a možná mírně ztrácím perspektivu ohledně „normálních“ vinných chutí :-)
Navezli jsme vzorky, degustační sklo a další propriety a mohlo se začít. A rovnou biodynamikou v podobě Grüner Veltliner Fumberg 2009 od Hanse Czerneho z Wagramu. (viz report o ročníku 2010) Tenhle vinař je můj oblíbenec v případech, kdy chci někomu dokázat, že biodynamika neznamená nahnědlá rozkvašená vína připomínající cider, ale leckdy spíš elitní ukázky potenciálu oblastí a odrůd. Tohle je svěží minerální kousek, aromaticky už naleželý do medových tónů, ale celkovým projevem stále mladistvý a osvěžující (byť ve svém mládí působil jakoby „chladnějším“ dojmem a nyní se poměrně teplý ročník projevuje více). Vlastně jediné, co jednoho z účastníků trochu znervózňovalo, byla mírná perlička v úvodu chuti. Ta se nekonala u dalšího vzorku ze stejné kategorie „biodynamika co neděsí“. Bylo to mé současné top víno v poměru cena/kvalita, Valentin Zusslin Riesling Orschwihr 2008 (psal jsem například tu). Mezi jednotlivými lahvemi není stoprocentní shoda, některé působí o dost nazráleji než jiné, ale i ty s největším vývojem jsou parádní výrazný efektní klasický ryzlink s tóny do medu a bylinek. Ani zde jsem nepozoroval vyděšené obličeje :-)
Mírné, ale opravdu jen mírné, rozpaky vzbudila až Dobrá vinice a jejich Národní park 2009 (viz zde), další z vín, kterého jsem letos v létě domácností (a nebyl jsem v tom sám) protočil hezkých pár lahví. Zde netypická decentně oxidativní aromatika už ne každému seděla, ale svěží šťavnatá chuť problémy nedělala. A aby nebylo jablíček ve vůni málo, tak jsem přihodil Champagne Tarlant Prestige Millesime 1998 (viz článek o průřezové degustaci jejich sortimentem), tedy parádní ročníkové šampaňské se základním vínem školeným decentně na dřevě a bez malolaktické fermentace. Tohle je opravdu krásný kousek, naleželý (degoržování 2008, tedy na kalech v lahvi skoro devět let), minerální, komplexní. Nejdražší vzorek večera a taky jeden z vůbec nejoblíbenějších.
Na druhém místě by se ale asi umístilo víno z přesně opačného konce cenového spektra, Josef Abrle Pollau a Pálava 2008 (šarže č. 2, viz nedávný článek). Velmi, velmi zajímavé víno, intenzivní, barvou evokující nějaký slaďák, výrazné ve vůni do sušených pomerančů, silně alkoholické. Oproti klasické pálavě mírně úlet, ale setkal se s hodně vřelým přijetím. A nejspíš jsem narazil na hodně otrlou skupinu konzumentů, protože je nevyděsil ani Franz Strohmeier a Pinot Blanc „Trauben, Liebe und Zeit“ 2007, tedy nesířená biodynamika ze Štýrska a víno aromaticky drobátko… ujeté :-) Ale když ho hodinku či dvě dekantujete, tak se přeci jen trochu uhladí a je to hodně zajímavý zážitek. Taky jsem popisoval už detailněji (zde a tady).
Nedávno jsem tu měl článek „Jak bude vypadat obal na víno?“ a jako demonstraci vývoje, ale také pro porovnání celkem konvenčně vyrobeného vína, jsem vzal Laurence Férand Grenache v litrovém Tetra-pak balení, což je základní spotřební víno z Rousillonu, ovšem vznikající pod kontrolou prestižní Domaine du Pégaü z Châteauneuf-du-Pape. A jako blbý to teda není, prostě obyčejné levné jižní ovocité červené, překvapení se tedy nekonalo. Proč ne, ale jejich základní lahvové Plan Pégau (viz tady) je teda kvalitativně o pořádný kus dál :-)
Příliš se mi nezadařila snaha o zvěstování kvalit červeného vína z ČR (a navíc toho, že umí zrát v lahvi), jeden vzorek měl poměrně ukázkový korek a druhý byl lehce naoxidovaný. Fakt smůla. Obě vína jsem ale chutnal o dva dny dříve právě na tematické ochutnávce červených z ČR a vím, že umí být parádní. Především tedy Zweigeltrebe 2008 z vinařství Jaroslav Osička z Velkých Bílovic je (ve variantě bez korkové vady, se kterou prostě nic neuděláte a sem tam se objeví) krásné pití, s parádní vůni sladších peckovin, trochu divočejší živočišnější tóny, vliv dřeva, káva, efektní. Krásně postavené, živé, ovocité, pěkné tříslo, délka, prostě všechno. A přitom připraveno bez všech těch moderních technologických berliček. Byl jsem u nich teď ve sklepě a naprosto parádní bude i Zweigelt 09 (ještě není v lahvích) a úžasně vypadá letošní Modrý portugal. Moc fajn umí být i Cuvée Andrea 2006 (Zweigelt + André) z Dobré vinice, víno naleželé, šťavnaté, peckovinové, parádně pitelné. Když zrovna teda není mírně naoxlé, debilní mrňavé korky…
Odskok do zahraničí se povedl o chlup lépe, o Ráspi Kékfrankos 2007 jsem se tu zmiňoval už několikrát (a teď se mi zadařilo se konečně podívat i k vinaři), naposledy asi v reportu z degustace na téma Frankovka. Jde o víno ze stejné cenové kategorie jako ryzlink od Zusslina a mé letošní asi nejoblíbenější červené (jak se blíží konec roku, tak „bilancuji“). S vinařem jsme si ve sklepě celkem rozuměli i přes jazykovou bariéru (on umí maďarsky a německy, já maďarsky ani trochu a německy jen to co jsem si zapamatoval v dětství z animovaných filmů na Pro7 a RTL a opakovaného sledování filmu E.T. s německým dabingem). Ráspi nedělá „digital wein“ (to je jeho termín), ale přírodní vína plná energie a chuti do života, tahle frankovka je praktický příklad. Čerstvá, šťavnatá, krásně pitelná, zajímavá. A brzy už nebude, pomalu ji doprodává a chystá se pustit na trh ročník 08.
Zkusil jsem i vyvrátit předsudek, že Beaujolais jsou taková ta banánová vína z konce listopadu. Na pomoc si vzal Domaine Terres Dorées Fleurie 2008, nedávno jsem tu psal o ročníku 2009. A ten by byl nejspíš lepší volba, je o hodně přístupnější. Osmička je totiž víno velmi mladičké, sevřené, tvrdší. Hodně dobře postavené, s potenciálem zrát dalších několik let a otevřít se do krásy, ale momentálně působí poměrně strohým dojmem.
No doufám, že účel „rozšíření vinných obzorů“ tahle ochutnávka poskytla. A jelikož mne to moc bavilo, tak si říkám… kdyby chtěl někdo pro přátele/známe/obchodní partnery spáchat nějakou podobnou akci, ideálně na téma mi blízké (tady z blogu asi jde snadno poznat která to jsou), tak se můžeme domluvit :-) Do svátků už se toho asi moc nestihne, každopádně kontakty tu máte. Jelikož víno prodávat nechci a inzerci nepřijímám, tak tohle by mohl být sympatický způsob drobného přivýdělku na provozování vinného koníčku :o) Protože jsem úspěšně zjistil, že občasné psaní článků o víně i jinam než na tento blog sice není čistá ztráta jako zde, ale při započítání času a nákladů stále tak nějak spíš nula :-)
