Tradiční přechutnávku vín odrůdy Pinot Noir (Rulandské modré) z Čech a Moravy po pěti letech asi netřeba představovat, psal jsem tu o ní již několikrát. V dubnu tohoto roku šlo o vína ročníku 2006. První kolo dopadlo poměrně dobře (ve srovnání s hrůznými zážitky např. z roku 2004) a na druhé, které obsahovalo velkou část papírově hodně slibných kousků, jsem se tedy hodně těšil. Předem byl znám seznam vín, ale všechna byla chutnána naslepo a odhalena až na konci (s možností si je hned zopakovat), temperována spíše na trochu nižší teplotu a v mém případě testována z Riedel Sommeliers Burgundy Grand Cru a občasném přivonění i z Riedel Grape Pinot Noir. Hned na úvod mohu prozradit, že počet vín vyloženě hnusných nebyl nějak vysoký, ale dost často se paradoxně jednalo o vína na naše poměry již dost drahá či od vinařství, která si na Pinotu zakládají. Ač jsem nebyl nějak často opravdu znechucen, tak ani moc nevzdychal nadšením. Ale zase mne příjemně překvapilo, že oproti minulosti se mi pár vín povedlo tipnout přesně. Pojďme tedy na 23 vzorků detailněji…
Nejdříve (alespoň pro mne) jasný vítěz vítěz pinotového klání, Vinselekt Michlovský. Ten byl zastoupen víny hned tří různých řad a ve všech případech šlo o vína nejen bezproblémová, ale zároveň taková, která bych si kdykoliv rád dal znovu. A to je výkon, který zaslouží uznání. Pozdní sběr z řady Harmony (původ Rakvice, Trkmansko) měl vyzrálé bohatší aroma, sladce ovocité, s náznaky dřeva, velmi příjemné. V chuti suché, čisté, ovocité, velmi pěkně postavené, delší, hodně dobře připravené. Pozdní sběr Distinque de Vinselekt (Perná, Purmice) připravený pro Tesco měl na úvod vůni trochu sevřenější, divočejší, ale s pěknou linkou třešní, zajímavou s listově nazelenalým štychem jdoucím do zeleného pepře. V chuti suché, s výraznější kyselinou, ovocité s linkou kořenitosti, s pěkným dozníváním. Harmony je asi přístupnější, tohle o něco složitější. Pozdní sběr z prestižní řady Vinum Palaviense (Mikulov, Pod Sv. kopečkem) se prezentoval efektnější složitější vůní, kde se mísí tmavé peckové ovoce směrem do švestky, čokoláda, sud, mírně těkavky, hodně pěkné. Výborně postavené v chuti s páteří kyseliny, čerstvější ovocité, s potenciálem dalšího vývoje, dobrá délka. Vůně o kus lepší chuti, ale stále parádní pinot.
A teď přeskočíme naopak k největšímu zklamání. O pozdním sběru z Tanzbergu Mikulov (Novosedly, Růžová hora) jsem tu psal nedávno a na degustaci se bohužel projevil velmi podobně – brambory, okurkový lák, tvrdé, nalomené s nepříjemnou dochutí. Víno jsem si tipnul správně :-) O pár dní později pak měl víno možnost chutnat znovu přímo u stolku vinařství na Galadegustaci Kupmeto a dost mne jeho přítomnost překvapila – přeci nebudou nabízet víno takhle mimo? A taky že ne. Rozhodně nešlo o žádnou bombu, spíše odpovídalo poznámkám z jejich degustace v dubnu loňského roku, ale vadné nebylo. A tak si říkám… dvě lahve od dvou různých lidí stejně špatně skladované a k tomu jedna správně z vinařství? Nebo vinařství lahvovalo šarži postupně (prý ne, ale znáte to) a mají něco novějšího než my v archivu? Čísla šarže a evidenční čísla jakosti byla totožná. Kdo ví. Každopádně podobně a jen o trochu lépe dopadl i jejich druhý vzorek, tentokrát barrique výběr z hroznů z Anenského vrchu – sklepní a bramborové ve vůni s trochou sladšího ovoce, nepříliš harmonické v chuti s nepříjemným tříslem.
Jak ji vedla vína z Čech? Mělnické vinařství Kraus a jejich zemský kousek se prezentoval tmavší barvou tónem do fialové a na úvod nepříjemným „nádražní záchodky“ zápachem v kombinaci s mýdlem, podivné. Postupně to odvětrávalo a objevovalo se něco ovocitých tónů, aromata jako máta či borůvky, ale stále žádná sláva. Chuť byla o dost lepší, slušně postavená s dobrou kyselinou, kyselejší čerstvá ovocitost, dobrá délka, jen to aroma nějaké příjemnější pití moc neumožňovalo. Lobkowiczké vinařství Zámek Mělník bylo zastoupeno výběrem z hroznů (vinice Turbovice) a víno se předvedlo poměrně efektní vůní, sladce až likérově ovocitou, dřevo, čokoláda. Vůně mi ale pocitově přišla taková trochu umělá, falešná, byť ne špatná. V chuti pěkně postavené, dobrá kyselina, ovoce, dřevo, mírná hořčina v závěru, slušná dochuť. Proč ne, ale nadchnout nedokázalo. A na závěr vinařství Salabka z pražské Troji a jejich výběr z hroznů. Jemnější příjemná vůně směrem do jahod a brusinek, trochu přezrálá ale poměrně sympatická. V chuti dobré osvěžující čerstvé ovoce, spíše jednodušeji postavené a dobře pitelné, fajn víno. Poměrně rychle se mění ve sklence a zajímalo by mne další dny.
Měli jsme také možnost ochutnat dvě vína z Bořetic od Springerů. Barrique výběr z hroznů Vinařství Springer (tj. Pavel) Family Reserve z vinice Čtvrtě bohužel dost zklamal sérií divných pavůní, vyloženě nepříjemné to bylo. I chuť byla výluhová, rozložená, hořká. Víno mimo. Stapleton-Springer (tj. Jaroslav) taktéž výběr z trati Čtvrtě měl efektní sladší ovocitou vůni s významným vlivem dřeva, v chuti plnější, ovocité, ale trochu zvláštně postavené, bez nějaké větší komplexity. Každopádně slušné.
Poměrně zajímavým vínem se ukázal výběr z hroznů (Zaječí, Nová hora) od Vinařství U kapličky. Výraznější sladce ovocitá vůně s pořádnou dávkou dřeva a aromaty jako káva, tyčinka kofila, likérové ovocné tóny, již nazrálejší a s mírně jablíčkovou oxidací. V chuti oxidace trochu patrnější, tvrdší víno s výraznou kyselinou, ale stále dobře ovocité, pěkně postavené, delší, dost slušné. V lahvi i velké sklence se začíná poměrně rychle sypat, je to na hraně, ale v momentech největší síly poměrně efektní pití. Pro mnohé jeden z favoritů večera, u mne určitě v té lepší polovině.
Jak dopadne Vinařství Michal Robek a jeho pozdní sběr (Blatnice, Floriánky) jsem se dost těšil, s jeho pinoty mám pozitivní zkušenost. Tenhle kousek se představil přezrále ovocitou vůní směrem do jahod, trochu těkavek, slušné. v chuti čisté, dobrá kyselina, sladší ovoce opět do jahod, dobrá délka a teplejší doznívání s tóny čokolády. To by šlo. I Rodinné vinařství Milan Sůkal patří mezi oblíbence, ve sklenkách skončil výběr z hroznů (Nový Poddvorov). Na úvod komplexní, bohatší vrstevnatá vůně, ovocitost, herbální tóny, sympatické. Bohužel se ve velké sklence poměrně rychle hroutí. V chuti suché, ovocité, dobrá stavba, ale zároveň takové těžko popsatelné ujetější odbočky. Z čerstvě otevřené lahve a rychleji vypité myslím lepší, trochu zklamání. A těšil jsem, po několika celkem pozitivních zkušenostech v poslední době, i na Vinařství rodiny Špalkovy a jejich jakostku (Chvalovice, Dívčí hora). Fajn tmavě ovocitá vůně bohužel s trochou oxidace. V chuti spíše tenčí, suché a stále ještě ovocité, odtržené kyseliny, mírně oxidace. Škoda.
K vinařství Jiří Barabáš nemám vztah žádný (tj. chutnal jsem opakovaně jejich vyhlášené Sauvignony, ale jinak je prakticky neznám) a i proto se na pozdní sběr (Strachotice, Strachotický vrch) dost těšil. Barva poměrně dost nepinotová s mírným fialovým nádechem (blíže tomu co mívá Kraus, ještě ne úlet jako od Marcinčáka), vůně hutnější ovocitá s živočišnějším „zpocené podpaždí“ tónem, kořenitostí, docela zajímavé. Hutnější v chuti, tóny dřeva směrem ke kávě, tmavší ovoce a borůvky, slušná délka, nijak složité ale fajn.
Další do sbírky „stálo to spoustu prachu a stojí za prd“ byl Mikrosvín Mikulov a pozdní sběr Za cihelnou. Nekomplikované vůně jen s náznaky ovoce a dominancí vlhké vápenité zdi. V chuti celkem fajn ovocitá linka do jahod, ale zároveň dost takového toho nepříjemného sklepa či hadru na podlahu a celkově hodně jednoduché a upřímně nevidím důvod to pít. A taková ta vápenitá zeď (vína nešla po sobě, sklenkou se zbytky Mikrosu to není ;-) se v menší míře objevila i u Leoše Horáka a jeho barrique výběru z hroznů (Velké Němčice, Punty), ovšem zde nad ní postupně dominuje příjemná výraznější linka červeného ovoce a také dřeva. Suché, plnější v chuti, výraznější (až trochu nepříjemně) alkohol, silné, delší dochuť s výrazným vlivem dřeva. Slušné, navíc pocitově s potenciálem dalšího vývoje.
Další vzorek pocházel od Stanislava Mádla, šlo o pozdní sběr z vinic ve Velkých Bílovicích. Čerstvá ovocitá vůně, příjemná, divočejší naleželá aromata, bylinky, mírně podivné tóny jako bakelit ustupují během rozdýchání ve sklence (začátek degustace dříve a více časů na vzorky se rozhodně vyplatilo). Suché, nijak plné a spíše svěží a dobře pitelné, mírně zelenější herbální tóny, trochu svíravé, pěkně postavené delší pití. Sympatický rustikálnější kousek, co by se mohl ještě dále vyvíjet, pil bych s chutí znovu.
Zastoupeno bylo i Vinařství Baloun a to konkrétně výběrem z hroznů (Velké Pavlovice, Nadzahrady). Velmi slušná zajímavá vůně, výraznější, složitější, ovoce, mírně těkavky. Suché a ovocité v chuti, nějaké to tříslo, slušně postavené, šťavnaté, fajn. Škoda jen trochu hadrové pachuti v doznívání. Každopádně příjemně překvapilo. Což nejde říct o víně od Vinařství Vladimír Tetur, jehož barrique výběr z hroznů (Velké Bílovice, Nová hora) byl pro mne nepřijatelný. Sladké ovoce ovoněné dřevem a doplněném poměrně výrazně brett vadou. Po pravdě jsem neměl moc chuť se napít. Chuť nepříliš harmonický mix sladkého ovoce, brettu a čokolády. Fakt nechápu, jak mohlo někomu sedět.
Objevil se i vzorek Vinařství Libor Veverka, pozdní sběr z Čejkovic (trať Niva hrbatá) a bylo to dost… funky :-) Bez, plněná zelená paprika, tlející listí, vařená kedlubna a do toho fíky. Huh. V chuti suché, výrazná kyselina, nepříliš harmonické ale celkem ovocité a pitelné, s různými menšími pachutěmi. Nalomené. Někdy jsou domácí pinoty po pěti letech spíš práce než zábava :-) A jindy si to fakt užijete, když dorazí třebas Vinařství Holánek a jeho pozdní sběr (Ivaň, Aeibis). Čerstvěji přímě sladce červeně ovocitá záležitost, postupně času se ve sklence otevírá a nabízí čím dál víc vrstev (přičemž úvodní mírně nepříjemný bakelit odvanul). Suché, s páteří kyseliny, velmi pěkně postavené, ovoce zapracované se dřevem, delší, nijak složité ale hodně pěkně udělané. Povedené víno, jedno z mých favoritů ten večer. Trochu rozporuplný byl barrique výběr z hroznů Richarda Tichého (Hrušky, Hastrmany), tmavě sladce ovocité, zemitější, trochu těkavky a také sklepní bramborové tóny. Suché, tmavě ovocité a tvrdší v chuti, dobře postavené, ale zároveň s trochu nepříjemnou pachutí v závěru. Tohle bych chtěl z čerstvé lahve i sledovat v čase, něco na tom bylo.
Závěr? Stálo to spoustu prachů a zrovna moc nákupních rozhodnutí a tipů co archivovat jsem si z toho neodnesl :-) Hlasuju pro víc vín dozrálých k pozdnímu sběru a míň výběrů. Výhodou slepých degustací je, že všemožné antipatie či naopak preference můžete aplikovat až při odmaskování lahví, do té doby máte smůlu a hodnotíte jen podle obsahu sklenky. A tak jste leckdy dost překvapeni. Ale těším se na ročník 2007, toho máme také nashromážděno poměrně dost… nikdy se nevzdávejte! :-) Jo a v ochutnávce byl naslepo zařazena i „legendární“ chrámecká dvoutisícovka, o té jsem psal nedávno.
Předchozí ročníky: Pinot Noir z Čech a Moravy 2006 – část I. | Pinot Noir z Čech a Moravy 2005 – část II. |Pinot Noir z Čech a Moravy 2005 – část I. | Pět domácích pinotů ročníku 2004 | Rulandské modré – audit ročníku 2004 |23x Rulandské modré 2003
Jako tradičně k ochutnávce sepsal a ve stejný den uveřejňuje článek i organizátor akce a vedoucí pinotového výzkumu P.J. na O víně, doporučuji pro srovnání i jeho hodnocení, leckdy bude nejspíš velmi odlišné, jak už vyplynulo z debat při degustaci.
