Champagne J.L. Vergnon Blanc de Blancs Grand Cru Confidence Millésime 2003 Brut Nature v dlouhém názvu říká hodně podstatných informací. Pochází ze zajímavého domu J.L. Vergnon, o kterém jsem tu psal už několikrát (nejdříve v Cenově dostupnější a moc fajn šampaňské, následně Vánice s ročníkovým šampaňským a Talbotem a nakonec jsem se vrátil k vzorku z prvního článku v Letní osvěžení aneb šumivé víno na ledu?). Jedná se o blanc de blancs, takže čisté Chardonnay, a pochází z vinic v obcích klasifikovaných jako Grand Cru, konkrétně Le Mesnil-sur-Oger a Oger. Jde o víno ročníkové, z komplikované (velmi horké) nulatrojky, a lahvované bez dosážního likéru, takže naprosto suché. U cuvée Confidence lze ještě dodat, že pochází ze starých vinic a tichý základ je z poloviny školen v dubových sudech. Na lahvi na kalech leží víno zhruba čtyři roky. Vinař ho navíc doporučuje servírovat v normálních větších vinných sklenkách a při teplotě okolo 12°C, žádné podchlazení a úzké flétny. Jak tedy chutná?
Krásná zlatavá barva, hlasité zašumění po otevřené a následné velmi pěkné perlení menších bublin ve sklence. Silnější výrazná naleželá vůně, ovoce směrem do sušených plodů, trochu medu. Mineralita do vlhké křídy, celek poměrně sympatický. V chuti opravdu velmi suché a řízné, naleželejší do medových tónů, ale stále i ovocité, křupavě minerální, delší zajímavá dochuť. Na ročník vůbec ne blbé (nejlepší výsledky z nulatrojky jsem ovšem pil u různých bio a ujetých vinařů), ale opravdu o dost zralejší než leckteré starší ročníky, třebas ten 1999 brut dříve mne bavil víc a stál v podstatě stejně (tj. přibližně devět stovek u Vinum-Bonum). Každopádně další z praktických ukázek, že když už hodláte vysolit skoro tisícovku za pravé šampaňské, tak základní Moëty a Clicquoty v supermarketu bych bral jen jako nouzové řešení :-)
O Domaine Terres Dorées, za kterou stojí Jean-Paul Brun, už jsem se tu také zmiňoval. Bylo to v článku Druhé úterý v říjnu aneb jiná Beaujolais a od té doby ochutnal ještě třeba jiný ročník jejich Fleurie a také mladý Morgon (jen fotka, šel jako ukázka pro studenty na vinařské škole). A pil jsem též Domaine Terres Dorées Chardonnay Classic Beaujolais Blanc 2009. Ač je Beaujolais vnímáno především jako zdroj vín červených, tak Brun na ideálních polohách s vápencovým podložím pěstuje Chardonnay a v jeho portfoliu hraje hodně velkou roli. Připravuje ho v různých podobách, tahle je čistě z nerezových tanků (ale položených na bok, což mu prý zajišťuje lepší kontakt s kvasničnými kaly), kvašeno samozřejmě spontánně bez dodaných kvasinek, filtrace jen hrubá a minimální dávky síry. Vína z Terres Dorées by měla být čerstvá, „na pití“ spíše s nižším alkoholem, toto Chardonnay má sympatických dvanáct. Kvůli horkému ročníku 2009 a brzké sklizni je ale prý trochu netypické (v prodeji je už i klasičtější ročník 2010). No…
Těžká láhev, kvalitní kovová záklopka a celokorek, elegantní viněta – působí to takovým dost seriózním dojmem. Zlatavá barva, čistá, moc fajn. Parádní čerstvá slinosbíhavá vůně, mineralita, exotické ovoce co nepůsobí ani trochu falešně, harmonické, krásné. Suché, středně plné, ovocité, čerstvé, vyvážené, s delší příjemnou dochutí. Jednoduše přístupné a přitom zajímavé pití. Parádní kompaktní celek, u kterého jsem neměl na co si stěžovat a bavilo mne zkoumat celé dva večery. Sice tu nemám v popisu aromat kompletní ovocný salát a desítky různých adjektiv, ale pocitově to byla asi nejlepší tichá šardonka bez dřeva, jakou jsem za dlouhou dobu měl. Prostě obrovský X faktor. Takže ani cena skoro tři stovky (kupováno u Vinospol, Bruna prodává také Vinobraní, od těch jsem měl Morgon) mne nemrzela :-) A varianta se dřevem a šumivka tohohle vinařství mne teď lákají ještě o kus víc.
