Kupujte svá oblíbená vína

Mám obavu, že se dneska budu trochu opakovat, ale nedalo mi to. Vinní nadšenci, mezi které se dost možná počítáte, mají velmi často jednu takovou „charakterovou vadu“. Neustále zkoušejí něco nového. Putují od lahve k lahvi, od stylu ke stylu, objevují, rozšiřují si vinné obzory. Vrhají se po všemožných specialitách, čím obskurnější místo původu či odrůda tím lépe. Milují (polo)zapomenuté ale tradiční vinné oblasti, o které jakoby trh neměl moc zájem. Objeví fantastické víno za super peníze, obvykle je to nějaká okrajovější oblast nebo styl, vychválí ho mezi přáteli (případně na blogu…), koupí si ještě jednu láhev na ověření „jak to zraje“ a posunou se dál. A pak se diví, že dovozce tuhle specialitku přestal dovážet a vinař se na dotaz, zda ji udělá i příští rok, tváří kysele. A odpoví něco ve stylu „A proč bych to dělal? Když ti to tak chutná, proč sis loni nevzal alespoň karton?“.

Dneska budu na domácí degustaci otevírat dvě lahve z Madiranu. Živě si pamatuji, jak jsem byl nadšen z prvního setkání se Château Bouscassé před lety (dovozce tenkrát skončil s celou paletou tuším jako splátkou dluhu nějaké zkrachovalé firmy). Tomáš Dominec mi po letech vysvětloval, proč to běžně nevozí. Jak to má sice pár nadšených zákazníků, ale že jinak jsou náklady na prodej jedné lahve mnohem vyšší než u nějakého známého Bordeaux. Prostě to lidem musí nutit, nechávat je to chutnat pod tlakem. V komentáři ke včerejšímu článku napsal Ondra: „Psst o Pacherenc du Vic-Bilh i o Madiranu. Už ani muk o Valtellině a Franciacortě. Dost řečí o Chinonu a jim podobných. Ať máme co pít.“ Ať máme co pít, ale když si to, v lepším případě, přivezeme sami. Protože (když pominu už celkem mainstreamovou Franciacortu) o podobné věci se dovozci fakt neperou. A když, tak jde o jednoho superslavného producenta regionu a toť vše.

Za sebe si říkám, že propagací v různých článcích (ostatně i v těch hospodářkách se, nejspíš marně, snažím psát i o specialitách a okrajových vinných žánrech) tak nějak vyrovnávám, že i krásných vín obvykle neberu zrovna moc a jen u hodně výjimečných záležitostí (čímž nemyslím velká vína, ale spíš ta normální se špičkovým poměrem ceny ke kvalitě) se dostávám na kartonové počty a ne dvě či tři lahve. Ale VY to musíte změnit! :-) Zní to jako něco úplně automatického, ale… kupujte svá oblíbená vína! Ta, která vám opravdu chutnala, která chcete pít i v budoucnu a dělit se o ně s přáteli. Já vím, děsně tu problematiku zjednodušuju, ale stejně. Podporujte svou srdeční specialitu od oblíbeného vinaře, ať se na ni nevykašle a nezačne dělat něco… třeba… já nevím… něco co se dostane do Salonu vín :-)