Minulý týden do Prahy a Brna díky dovozci Domaine R&W dorazil Michael Stahlmann, bývalý sommelier a nyní zástupce vinařství Dr. Loosen z Mosely. Tenhle tradiční a slavný podnik pod sebe před pár lety převzal ještě Weingut J. L. Wolf, takže jsme si odskočili i do Pfalze. O vinařství Loosen jsem tu psal už několikrát, je to hodně zajímavý středně velký (28ha + nákup hroznů od smluvních partnerů na základní vína) podnik, který těží z několika špičkových poloh, starých keřů a zkušeností několika vinařských generací. Na vinicích drasticky omezují chemii a i ve sklepě se snaží o zajímavější praktiky, například minimalizaci síry, naležení moštu na slupkách třeba i den a podobně. Pracují s nerezem a kontrolovanou teplotou i většími (1000l) starými dřevěnými sudy. Jejich ryzlinky jsou moselská klasika se vším, co k tomu patří.
Před nějakou dobou jsem pro hospodářky napsal, jako jeden z důvodů proč ryzlink z Německa nemusí být u některých zákazníků zrovna hit, tohle: „Další potíží může být relativní složitost vinět z jeho domoviny. Weingut Johannishof Rüdesheimer Berg Rottland Riesling Spätlese běžného konzumenta uvádí do rozpaků a termín jako Trockenbeerenauslese, tedy výběr ze seschlých bobulí, může značně zamíchat v očekávání i pokročilého konzumenta, který si zapamatoval „trocken“ jako výraz pro víno suché, což ale v tomto případě znamená něco velmi odlišného. Častým důvodem, proč se zákazníci k ryzlinku nevrací, a platí to především pro zástupce z Německa a Alsaska, je právě neschopnost z lahve v regále obchodu odhadnout, zda půjde o víno suché, sladké či něco mezi tím. Některé trhy (například americký) ve snaze ryzlink více prosadit mezi běžným zákazníkem tento problém začínají řešit speciálním chuťovým profilem, obsahujícím i stupnici sladkosti, který je u ryzlinků uváděn na zadní vinětě.“ Kopíruji to sem proto, že Loosen u svých základních řad dává na lahve nad hlavní vinětu ještě kulatou nálepku s nápisem „Dry“ či „Sweet“ (+ se podle toho liší barva záklopky / šroubového uzávěru) a používá i výše zmíněnou stupnici. Než to začal dělat, stalo se mi hned dvakrát, že mi dovozce dodal jejich Dr. L ve sladké místo suché podobě, rozeznat je šlo v podstatě jen podle množství alkoholu :-) Jo a taky pobavilo, že u některých suchých vín papírově kabinet či pozdní sběr je nechávají jako jakostku, protože ty lidé vnímají jako lehčí a pitelnější vína, zatímco u přívlastků už se děsí té sladkosti. No ale teď už k ochutnávce…
Villa Wolf Pinot Noir rosé 2011 je „přebytek“, mošt odtažený pro získání koncentrovanějšího červeného a zpracovaný samostatně na růžové. Bledší cibulová barva. Fresh, jahůdková, čistá vůně. Kulatější v chuti, něco (asi 12g/l) zbytkového cukru, ovocité, náznak tříslovin. Snadno přístupné, líbivější, čistě udělané roséčko. Jen bez nějakého většího vzrušení, což se bohužel opakovalo i u Villa Wolf Riesling QbA trocken 2011. Ten měl spíše bledou barvu a jemnější, mladou vůni, především květinovou. Suché, čisté, vyvážené v chuti, dobře pitelné, slušná délka, i přes fajn kyselinu kulatější vyzrálejší styl. Takové drobátko šablonovité.
Dr. L. Riesling QbA trocken 2011 znovu spíše bledá barva a mladá, čerstvá, slinosbíhavější citrusová vůně s minerální linkou a decentním náznakem něčeho divočejšího, jako podhoubí. Suché, živé, krásně pitelné, mix květin a citrusové ovocitosti, dobrá stavba, svěžest. Tak tohle mne baví o hodně víc.
Dr. L. Riesling QbA süss 2010 už je taková ta moselská klasika – nízký alkohol (pouhých 8.5%) ve spojení se zbytkovým cukrem (50 g/l) a výraznější kyselinou (8.5 g/l), někdy se tomu říká ovocný styl. Bledší barva, sevřenější ovocitá vůně s minerálními až kouřovými tóny a trochu divočejší linkou, podhoubí. Klasické, ovocité, sladší s dobrou šťavnatou kyselinou, slušně dlouhé, sympatické víno. Nijak složité, ale typický představitel stylu za slušný peníz (~ 230,- Kč), který navíc bude úplně v pohodě ještě zrát do krásy.
Weingut Loosen Riesling Ürziger Würzgarten Großes Gewächs 2007 Alte Reben je skok do úplně jiné ryzlinkové ligy, výběr z keřů ve věku okolo 120 let a navíc povětšinou pravokořenných. Zlatavá barva. Intenzivní, efektní sladší vůně, s již znatelným zráním v lahvi. Med, krásná kořenitost, grep s cukrem. Suché, silnější, med a bylinné a čajové výluhy, podběl, delší, moc pěkně postavené. Hodně povedený kousek.
Weingut Loosen Riesling Bernkasteler Lay Kabinett 2009 má alkoholu dokonce jen 7.5%, v tomhle směru je Mosela jedno z málo míst, kde podobná vína, navíc schopná vyvíjet se do krásy v lahvi třebas i desítky let, vznikají. Citronová barva. Moc pěkná klasická vůně. Citrusy, něco medu, mineralita až do křísnutí křemenem, čisté, fajn. Sladší, kulatější, čisté v chuti, teplejší vyzrálejší hrozny, působí poměrně plně díky cukru, něco kořenitosti a mineralita, slušné. Osobně bych zvládl i o trochu více kyseliny :-)
Weingut Loosen Riesling Wehlener Sonnenuhr Spätlese 2010 měl spíše bledší barvu, vůně mladičká citrusová, minerální, s náznakem podhoubí, botrytické tóny. Rozvíjí se, chce ještě nějaký ten rok na lahvi. Sladké ale s dobrou kyselinou, strukturované, delší, parádně připravené víno. Exotičtější ovoce, kyseliny, stavba, elegantní dozvuk. Teprve na cestě, už teď bych ale pil s chutí (s trochu provinilým pocitem) a bude parádní.
Weingut Loosen Riesling Ürziger Würzgarten Auslese 2007 měl již dost zlatou barvu, jedná se o výběr z botrytických hroznů. Intenzivní, sladká komplexní vůně. Kořenitost, med, vrstvy bylinek a kdo ví čeho dalšího. Sladké, hutné a velmi výrazné v chuti, ovocitost do meruňek v různých podobách, k tomu navíc velmi slušná kyselina. Klasický ryzlinkový slaďák. Jen cena 850,- za 0.375 láhev už je trochu sadistická :-)
Weingut Loosen Riesling Wehlener Sonnenuhr Auslese 1995 bylo bonusem ze sklepa Loosenů, dovozce ho v sortimentu nemá, demonstrující zrání tradičního (opět 8 % alkoholu) moselského ryzlinku. Tmavší zlatá barva až do měděné. Klasická uleželá vůně, parádní mix bylinných výluhů, medu a až karamelizovaných tónů, moc příjemné. I přes dřívější zbytkový cukr působí nyní, po 17 letech, víno spíše kulatějším sušším dojmem. Čisté, uhlazené, dobrá délka, sympatické. Takové trošku „řidší“ a méně zajímavé než jsem čekal, ale stále ve skvělé kondici.
Loosen umí. Základní Lko je bezva víno na pití a ve sladké podobě umí i docela pěkně zrát, jejich špičková vína pak, hlavně po pár letech, dokáží nadchnout. Dobrovolně ale přiznávám, že produkce z Pfalze mi opakovaně zas tolik nesedí. Je to čistě udělané, v pohodě, ale když si zvyknete na mineralitu a kyseliny jejich vín z Mosely, tak tam prostě něco chybí :-) Jasně, jiný terroir, jiný styl. Ale ne můj :-)
