Šest barev odhaleno s Itálii a bezva pinotem

Ve středu jsem tu uveřejnil šest fotek vína ve sklence a ptal se, jaké pocity ve vás vyvolávají, co si tak tipnete, že je to za vína. Nakonec se příspěvků sešlo jen pár, ale to nevadí :-) První sklenice, s velmi tmavým mokem, skrývala mladé Côtes du Rhône 2010 z Domaine La Guintrandy (psal jsem tady). Tady to mohlo být vlastně jakékoliv hutnější moderní červené. Sklenka druhá lehčí aperitivní bubliny v podobě  Omomorto 2010 z vinařství Giovanni Menti (článek zde). Třetí sklenička obsahovala oloroso sherry, jednu z těch popisovaných v článku o celém tomhle vinném stylu. Čtvrtá fotka byla trochu zákeřná, burgundskou/pinotovou sklenicí ale přitom docela fialovou barvou. Sklenka hostila jedno z Cru Beaujolais, konkrétně Chénas 2009 od Rogera Delmase (Domaine des Pérelles), o kterém určitě napíšu víc v souhrnném článku. O posledních dvou sklenkách si povíme trochu víc…

Pátá sklenice, s tmavým zlatým mokem, obsahovala víno Sassaia 2008 (neplést se Sassicaia, to je úplně jiná obludka) vinaře jménem Angiolino Maule (vinařství La Biancara), spontánně kvašenou a částečně na slupkách školenou nefiltrovanou směs 85 % odrůdy Garganega a 15 % Trebbiano z vulkanických půd italské Gambellary, s celkovým obsahem síry v době lahvovaní pouhopouhých 13 mg/l. Čtyři roky a víno ve stále dokonalé kondici. Výrazná vůně, efektní, minerální, citrusy, počátek zákvasu na jablkovici, vrstevnaté, sympatické, čisté, evokující šťavnatost a vyvolávající slinění :-) Čisté, středně plné, živé, perfektně pitelné, povedená struktura, dobře dlouhé, zajímavé. Krásná ukázka v podstatě nesířeného vína, které navíc dokazuje, že se (v normálních skladovacích podmínkách, několik let ve vinné chladničce okolo 12°C) takovéhle kousky nemusí rozložit do roka a do dne. Samozřejmě trochu extravagantní, ten projev nesedne každému, ale velmi zajímavé. Prodává Veltlin.cz, byť teď už budou k dispozici spíš mladší ročníky. Za pozornost stojí i Masieri stejného vinaře, víno v podobném duchu, ale o trochu… řekněme méně vyhraněné :-)

Poslední sklenka obsahovala samozřejmě pinot, byť ne burgundský. Šlo o Rouge de Saint Hippolyte 2008 Pinot Noir Burgreben Vieilles Vignes z Domaine Jacques Iltis & Fils. V Alsasku mi leckdy přijde pinot spíš jako červený doplněk sortimentu, ne špatný ale… když člověk chutná ta famózní bílá okolo, tak někdy až nadbytečný. Saint Hippolyte je jimi však docela vyhlášen, takže jsem se těšil. Tahle osmička má poměrně výraznou uleželejší vůni, sušené brusinky a kořenitost, něco tmavších peckovin. V chuti suché, šťavnaté, s výraznější kyselinou a hranatější, dobře pitelné, s dochutí cumlání třešňové pecky. Nic složitého, ale slušné alsaské červené s nějakým tím zráním.

Zakoupil jsem ho po zkušenosti s Rouge de Saint Hippolyte 2009 Pinot Noir Schlossreben z téhož vinařství, Domaine Jacques Iltis & Fils, varianta „Médaille d'or“ (loni z Mâconu, v těhle místech prý pinotu celkem rozumí ;-). Krásná rubínová barva. Na úvod brusinky, později se otevírá do červených peckovin, lehce dvoreček, vrstevnaté. Hodil jsem víno do pořádné „grand cru“ sklenice a vyloženě rozkvetlo do pikantních tónů, masitosti, komplexity, podchlazené z ledničky tmavší projev, švestkový. Suché, mladé, šťavnaté v chuti, s výraznější kyselinou, peckoviny, výborná stavba, dobrá délka, sympatická natrpklost v delším doznívání. Seriózní pinot blízko vrcholu ale s potenciálem dále zrát, pocitově „burgundského střihu“, jaké se v Alsasku rozhodně neválejí na každém rohu. Jestli je to ročníkem (předpokládám) nebo viniční tratí netuším, ale o kus lepší než osmička Burgreben. Jeden z „objevů“ Jiřího Hrona.