A finálové pořadí? Třetí místo PROQIN, loni na čtvrtém, postupně se propracovávají nahoru :-) Jejich bubliny bývají tradičně hodně slušné, u dalších vín mám občas trochu problém, jak s výsledky tak s technologickými postupy (ale spíše „filozoficky“, ta vína jsou v pohodě, spíš nespadají do mého vkusu). Místo druhé Jožka Valihrach, vypadal s ním docela spokojeně a vůbec mne ten večer znovu přesvědčil, jak strašně fajn člověk to je a že vína umí špičková (+ to navíc vypadá, že v rodině je kvalitně následován).
A na prvním místě Znovín Znojmo, Pavel Vajčner si cenu užíval a celý večer zářil jako sluníčko :-) Musím říct, že s těmihle výsledky žádný velký problém nemám. Pravda, Znovín vyhrál hlavně díky kolekci dominantně postavené na sladších a sladkých vínech, ale u stánku měl i přesvědčivě chutnou suchou milerku a veltlín. A také zajímavé loňské Rulandské modré z Dívčího vrchu, suchý bobulový výběr, při MO ceně 160,- Kč myslím nějaký domů na zkoušku ještě vezmu. Vůbec červených bylo ve finále děsně málo, jen čtyři, a André Dominé se vyjádřil jak velká škoda to je, že červená tu umíme opravdu parádní. Souhlasím :-)
Projel jsem si vína nečekaného účastníka finále, Vinice Svatá Klára z Botanické zahrada Praha. Od ročníku 2009 se u nich udála velká změna, kdy se vína už nezpracovávají odvozem na Mělník, ale přímo ve sklepě při vinici. Zda je jen tohle důvodem pro strmý nárůst kvality netuším, každopádně ochutnané vzorky splňující parametry vína vhodného k pití, nejen suvenýru z návštěvy Prahy :-) Jsou to (krom červených, ale ta na ochutnání nebyla) sice nízkoteplotní nerezovky, ale pěkně udělané, čistě, žádné zbytečné převonění či další technologické úpravy. Hlavně mladá milerka se mi dost líbila.
U stánku Mikrosu jsem se nechával přesvědčit, že i bez Peřiny umí dělat výtečná vína. Umí, někdy si je projedu v klidu, ale každopádně třeba pozdněsběrový rýňák z trati Staré se mi líbil opravdu hodně. Popil jsem s Filipem Mlýnkem a upřímně mu sdělil, že jeho vlastní vína mi často chutnají víc, než produkce kterou dělá u Volaříka :-) Ovšem Volaříkův mladý „terroir“ vlašák ze Železné, odrůda které předpovídají porotci budoucnost, se pil hodně dobře, ne že ne. Nechtěl jsem vynechat ani Krista, ale po vyzkoušení parfémového sylvánu nějak neměl energii pokračovat v dalších jejich vínech. A tak :-)
Zatímco se včera vyhlašoval Vinař roku a v Praze mluvilo o zářné budoucnosti domácího vinařství, tak na druhém konci republiky inspekce potvrdila problémy s kvalitou výuky na vinařské škole ve Valticích (kde už delší dobu zuří boj proti současné ředitelce). Přišlo mi to docela příznačné, podobných rozporů by se v našem vinařství našlo hodně :-)
Na tiskovce byl ze zahraničních hodnotitelů André Dominé a taktéž MW John Salvi, který (hlasem i vizáží lehce evokující Gandalfa či Brumbála) promluvil vinařům do duše, že jedinou cestou k opravdu špičkovým vínům je SPECIALIZACE, protože tu každý druhý zkouší dělat všechno, pomalu od šumivky po variaci na portské. Tahle rada na soutěži, kde vinař musí mít z principu širší portofolio a obsadit úspěšně hned několik různých kategorií (to je téma, kterému jsem se zde věnoval už dříve), zněla poněkud úsměvně :-) Stejně jako označení firmy velikosti Znovínu, s jejich širokou nabídkou, za specialistu na sladká a botrytická vína. Jinak měl ale Salvi pravdu. A určitě by bylo zajímavé popovídat si o našem vinařství i s dalšími MW a hodnotiteli. Pořadateli soutěže jsem už dříve posílal sadu otázek, u kterých jsem doufal v odpovědi jednotlivých hodnotitelů, asi se to ve shonu dní předchozích nezvládlo. Ale ještě trochu doufám, že alespoň nějaké odpovědi časem dostanu :-)
