V době, kdy vychází tento článek, předseda Svazu vinařů České republiky zahajuje konferenci o apelacích u nás (i ve světě), Apelace 2012. Snad jsem dojel včas a poučím se. Jsem příznivcem „terroirového“ označování vín, mnohem spíše než různých pozdních sběrů a výběrů, ač je na ně náš zákazník zvyklý a mnozí budou argumentovat, že mást ho něčím novým nemá smysl. Ovšem současný stav apelací v našich končinách mi zrovna ideální nepřijde (na Slovensku je to prý, různé snahy o společné značky vinařů z jedné oblasti, ještě větší marast). VOC Mikulov s hromadou odrůd a pofidérních definic projevu nechápu a považuji za záležitost s potenciálem poškodit celý vznikající apelační koncept u nás (a účasti některých vinařů v tomto projektu nerozumím). Modré hory vidím hlavně jako marketingovou záležitost, s měkkými pravidly umožňujícími propagovat takto v podstatě běžnou masovou produkci. Což není v zásadě špatně, ve světě to není jinak, pokud se ovšem vína z tohoto VOC zároveň nebudou tvářit jako něco obzvlášť specifického a „víc“ než dělají jiní vinaři v okolí. Není tomu tak a různí Ludvíci a jim podobní mluví za vše…
Jistý význam shledávám ve VOC Znojmo (a nebo jsem si na něj za ty roky jen zvykl), tam jsou vína komunikována celkem jasně a svým způsobem některé silné stránky regionu demonstrují dobře. Ale ve výsledku celý systém funguje spíš jako specifická (= s jinou vinětou, leckdy v podstatě totožné víno jednou jako VOC a podruhé jako běžný přívlastek) řada vína u jednotlivých producentů než cokoliv jiného, což mi jako ideální demonstrace apelace taky nepřijde. Copak se nikdo nepodíval pár kiláků za hranice do Weinviertelu či Burgenlandu? No nevím, jestli s těmihle názory na konferenci zapadnu :o) Jako zatím jedinou opravdu smysluplnou apelaci vidím čistě vlašákovou Pálavu, omezenou na jasně ohraničené specifické území a odrůdu, které se tam očividně daří. Ta totiž vychází, mimo jiné, i z vinné reality a ne především od stolu a z ekonomických (či jiných) zájmů menší skupiny vinařů. Má potenciál (když to někdo nepodělá) být apelací snadno srozumitelnou, logickou, jasnou značkou pod kterou si půjde bez větších potíží představit konkrétní víno, kterou půjde bez potíží komunikovat doma (kde je už dnes spojení vlašák + Pálava poměrně silné) i v zahraničí. Ale třeba mne přednášející přesvědčí, jak strašně se pletu, a že vše je úplně sluníčkové a všechny naše apelace na správné cestě. Případné zásadní nové poznatky, pokud nějaké budou, se pokusím rovnou twítnout (#apelace2012) a následně i sepsat do článku.