O víkendu oficiálně dorazil podzim. Co otevřít na jeho přivítání? Co na rozloučení s létem? :-) V sobotu jsem si střihnul jednu degustaci, o té snad zítra, dnes odhrnu poznámky k pár jednotlivým lahvím. Od čtvrtečního večera do nedělního odpoledne byla v mé sklence pravidelně, po celou dobu v lahvi neustále vzduchu vystavená, Rebula 2009, nefiltrované bílé z Vipavské doliny připravené delším kontaktem se slupkami, jeden z kousků z Vina Sveti Martin (vinařství Stegovec). Tímto děkuji dlouhanovi za výměnný obchod a doufám, že mu Juhfark ze Somló taky chutnal :-) O vinařství a jejich dalších vínech jsem tu už něco psal. Rebula je autochtonní odrůda Slovinska (Vipava, Goriška Brda a přilehlá část Itálie), měla tendenci neprokvášet úplně a na jaře se rozjet znovu, z čehož nejspíš vychází i její jméno (rebollire, „to reboil“). Příprava macerací na slupkách u ní není nic neobvyklé, žádný moderní trend. Jen dnes už je takto udělaná vína, po období komerční nepřijatelnosti, zase možné v pohodě prodávat :-) Tenhle konkrétní vzorek měl tmavší zlatou až lehce měděnou barvu, na úvod poměrně sevřenou vůni jen s decentními tóny medu a očividného ležení na slupkách. V průběhu dní se postupně otevírala do sympaticky divočejšího projevu, sladce květinového a vyzrále hroznového, těkavějšího, s tóny pomerančové kůry. Suché, svíravější s pěkně znatelnou tříslovinou a zároveň lehce krémové tóny a zajímavý dojem „vaječňák z tuzemáku“ (nebo mi už leze na mozek ten věčný obrázek lahve Božkova v televizi při zprávách o prohibici), velmi fajn kyselina a délka. Přes alkohol 14 % bezproblémová pitelnost. V rámci „oranžového“ stylu trochu přímočařejší záležitost, ale fajn. Víno spíše pro podzimní melancholické večery :-)
Produkci zajímavého vinařství Yves Cuilleron (web) sice nechutnám nějak systematicky, ale poslední roky se s ní setkávám poměrně pravidelně a sem tam mi doma skončí i některé lahve. Saint-Joseph „Les Pierres Sèches“ 2007 (láhev č. 21223 z celkových 32200), výběr hroznů Syrahu ze svahů u obce Chavanay, z vinic s hustotou výsadby 8 – 10 tisíc keřů na hektar a vedených v zemědělství blízkém bio, mne naprosto nadchnul na ochutnávce u Domaine R&W. Odešel jsem s ní i s dalšími lahvemi, ale report sepsal jen o slavném Château-Grillet. Neustále jsem měl ve složce „zpracovat“ degustační poznámky z celé akce, ale tak dlouho je odkládal, až papír před pár týdny někam založil. A teď nebyl schopen najít (asi budu muset všechno hned po degu scanovat), což mne dost naštvalo. Chtěl jsem vědět, proč jsem to víno tenkrát kupoval, co mne na něm tak bavilo, a srovnat poznámky s těmi současnými :-)
Burgundská láhev, tlustá kovová záklopka, kvalitní celokorek, sympatická viněta. Zpracováno v nerezu a následně rok a půl zrání ve starším dubu, připraveno aby šlo pít i relativně mladé, ale zvládá zrát klidně i 5 – 10 let. Poměrně temná rudá barva s fialovým nádechem, ne úplně čirá. Čerstvě otevřené a trochu chladnější poměrně výrazná divočejší vůně, švestka a višně, něco živočišnosti, masité tóny, pocitově takový trochu „burgundský“ dojem (první co mne při přičichnutí napadlo, i když tomu třeba pak další poznámky neodpovídají, tak tyhle okamžité úvodní pocity mi přijdou důležité). Postupně se to trochu uklidnilo a začalo rozvíjet do šířky, objevila se klasická vydělaná kůže, grafit, kouř, kamenitá mineralita (štěrk politý vínem), stále ale dominovala čerstvá tmavší peckovinová ovocitost. V chuti suché, šťavnatě ovocité, s výtečnou kyselinou a fajn tříslovinami, překvapivě lehkonohé (na vyzrálý Syrah z Rhôny), s minerální linkou, skvěle pitelné, výtečně postavené. Ten styl vás v chuti chytne a nutí k další douškům, v tom víně je něco navíc, taková zvláštní nervozita, živost, osvěžuje a přitom nemá problém doprovodit kus červeného masa. Bavilo a hodně. Taky víno spíš už směrem podzimu než k létu… ale čas ryzlinků ještě neskončil, jen počkejte ;-)
