Tradiční, normální a jinak jiná vína

V neděli proběhla nesoutěžní přehlídka Jiná vína, představení kousků z okrajových a nevinařských regionů, z méně a málo známých odrůd či připravených způsoby, technologiemi či ve stylu mimo mainstream. Organizátorům Honzovi Schlindenbuchovi, Pavlovi Jelenovi a Luboši Osičkovi nelze než poděkovat za investovaný čas a energii, protože něco podobného je u nás unikátní a má obrovský smysl nejen pro amatérské vinné nadšence (a očividně i běžné konzumenty, na akci se zastavilo pár náhodných osob a nikdo nevypadal z vín zhrozeně, ba naopak), ale i profesionálů, různých sommeliérů a tak (kterých jsem tam ve výsledku čekal víc, podobný exkurz a navíc jen za stovku prakticky nemají jinak šanci zažít). Na akci jsem dorazil dřív, pod záminkou pomoci s nošením a otevíráním lahví jsem si chtěl v předstihu prochutnat co nejvíce vzorků, ale nakonec se to úplně nestíhalo. A během vlastní degustace jsem se zase postavil za stolek a vína rozléval a debatoval, děsně mně to baví. Čímž to se omlouvám pánovi, na kterého jsem zvrhnul láhev a obarvil mu kalhoty, musím udělat něco se svými rozmáchlými gesty (loni jsem obarvil jen sebe, historie se v lehce upravené verzi opakuje) :o) Docela by mne zajímalo, kolik dneska bere slušný sommelier (potřebné bych se doučil a na polévání hostů si dal pozor), až mne jednou vyrazí z práce, že bych zkusil jinou kariéru…

Jiná vína letos představila okolo devadesáti vzorků (zde ke stažení detailní rodné listy) a po pravdě jsem u některých tak trochu řešil, čím že jsou vlastně jiná. Takhle by měla přeci slušná vína normálně vypadat! :-) Je svým způsobem smutné, že víno udělané přirozeně a bez větších techno zásahů je vlastně něčím „jiným“, co si zaslouží být na podobné specializované přehlídce. Ale mění se to a rychle, minimálně v kruzích lidí co se vínu věnuji trochu více. Teď už ovšem ke vzorkům. Časem možná pro zájemce spáchám krátké poznámky k dalším kouskům (byť mnoho jsem jich vynechával, protože pil už dříve / jinde / je možnost je snáze zkusit a tudíž je tentokrát vynechal), dnes jen něco málo a spíš aby tu byl článek s otevřeným prostorem pro případné komentáře. Dobrovolně také přiznávám, že jsem leckdy docela nestíhal a v závěru už měl také upito, takže některé poznámky sestávají jen z většího či menšího počtu vykřičníků, které mi značí, že víno nějak zaujalo a bylo by záhodno zkusit ho v klidu znova :-)

Objevy? Určitě Zweigeltrebe 2009 od Jakuba Nováka (vzorek č. 49), původem Havraníky - Staré vinice (a jeden ze vzorků, který je až na minimální síru vlastě „normální“). Vyzrálé, bohatší červené, až do likérových peckovin. Ovšem čisté, svěží, velmi pěkně postavené v chuti, parádní představitel odrůdy. Jen víc takových moravských červených! Hned vedle byl s číslem 50 další Zweigelt, od Milana Nestarce, mladistvě svěží, efektní, taky fajn a přitom úplně jinak. Dalším případem minimalizace síry je Pinot Noir Trkmanska 2009 vinařství Stapleton-Springer (vzorek č. 39), klasická ukázka odrůdy v trochu serióznější podobě a pěkná reklama na Moravu, vyvážené výtečně pitelné víno, adept do restaurací na rozlévání pro zahraniční hosty :-) Když se napijete, tak vůbec není nějak zvlášť jiné, to vám spíš začnou jiná připadat všechna ta vína nepřirozeně navoněná a tohle mnohem normálnější :-) Hodně mne bavilo halfRED 2011 „poločervené“ (vzorek č. 4), z hroznů původem v trati Bočky v Němčičkách, víno svěží a dokonale pitelné, vyvážené, višňové ve vůni, šťavnaté, parádní. Podle mne to nejlepší, co kdy Winepunk udělal. A ve výsledku, promiňte že to stále opakuji, nijak ulítlé… úplně normálně fajn :-)

Dlouhým ležením na slupkách byla jiná třeba Ryvola 2011 od Bogdana Trojaka, ale o té jsem psal už v pozvánce na degustaci. A tak trochu ujetější bylo třeba Chardonnay 2011 natur z Vinařství Jaroslav Osička (vůbec Osičků tam bylo jak… Osičků v Bílovicích; tohle vzorek č. 22), u kterého se pár lidí podivovalo, co že vlastně znamená to natur v názvu, když natur jsou přeci všechna jejich vína. No tohle je navíc úplně bez filtrace a decentně kalné. Macerace na slupkách, dlouhodobé ležení na jemných kalech naprosto bez přídavku SO2 … a výsledek fantastický! Bohaté, výrazné bílé, vyvážené, s parádní kyselinou, už teď dokonale pitelné, zajímavé… chci něco domů! Dost na odbyt šla vína z Dobré vinice a byla výtečná. Stará dobrá Oxana má ale už tak ohlazené hrany, až je skoro líbivá :o) Víno uzrálo (a má potenciál zrát i dál) a veškerá kontroverze zmizela. To i takový růžový Divý ryšák od Richarda Stávka je víno mnohem divočejší a svéráznější, ovšem taky to nevypadalo, že by s ním měl někdo problém.

Ochutnat bylo možno tři šumivky, minimálně ve dvou případech zároveň reprezentující kategorii „supermoderní technologie ve službách vína“. Obě Terrasso Semisparkling od Vinselektu Miloše Michlovského, vzorky č. 2 a 3, jsou moc příjemné lehké šumivky, nekomplikovaně bezvadně pitelné, přímočaré ale ne nudné, hezky pod šroubem a ideální někde na piknik. Varianta Müller Thurgau mne loni v zimě přímo ve vinařství vyloženě nadchla, teď jsem úplně blahem nehýkal, ale v rámci kategorie je to bezva. Příliš mne ovšem neoslovilo Alba Muscat Cuvée z PROQUINu, kyselina působila nepříjemně odtrženě a chuť celkově ne moc harmonicky. Každopádně oceňuji snahu vyrobit nízkoalkoholický sekt, který zároveň nebude obludně sladký.

Velmi zajímavá byla série Cabernet Cortis, Cabernet Jura a Solaris z Fučíkovic sklípku, která demonstrovala hned dvě věci najednou. Odrůdy minimálně známé až neznámé v kombinaci s technologií přípravy evokující reklamu na vinařské potřeby :-) Ze Staré hory v Moravské Nové Vsi dorazila další skupina odrůd pro Moravu ne zrovna typických, Jaroslav Salajka předvedl Syrah, Carménère, Cabernet Franc a Viognier. Ovšem zde už byl technologicky ponechán trochu větší prostor projevu odrůd a rozhodně to bylo dost fajn. Vůbec ta kategorie jiných odrůd byla děsně zajímavá, ve výsledku pro mne možná víc než jiné technologie. Ale to je dáno i tím, že různé bio(dynamiky), nesířiče a jiné autentisty aktivně sleduji a běžně popíjím v průběhu roku.

Organizačně by myslím šla akce ještě vylepšit, ale beru ji jako (byť se stále „profesionalizující“) neformální amatérskou nadšeneckou záležitost dělanou v tom málu volného času osob za ni zodpovědných, které lze mnohé odpustit. Prostor nádvoří zámku v Dobřichovicích je hodně fajn. Povedeným bonusem letoška byla sklenka fungující jako vstupenka, protože šlo o větší a užitečný typ, oproti typickým OIVkám, takže doma nezapadne :-) Ale mou oblíbenou degustační riedelovku, kterou jsem si tam rozflákal (klasické škrtnutí dnem pokládané lahve o hranu), nic nenahradí… fňuk :-) Tak trochu překvapilo opravdu hodně letní počasí, které sem tam ustřelovalo vína teplotně mimo (kvůli poměrně velkému zájmu nebylo prakticky možné je mít stále v ledu či jinak v chladu, protože by se nestíhalo je hledat / rozlévat). Každopádně… zase za rok? :-)

Odkazy: Web akce | Report z nultého ročníku | Report z prvního ročníku