Když jsem v pátek psal článek Víno je zatím bezpečné, tak by mne ani nenapadlo, že ještě tentýž podvečer bude vyhlášena, byť částečná, prohibice. Časově neomezená a, jak dvojsmyslně uvedl Lídl u prázdných regálů, „platící do odvolání Vlády ČR“. Obchodníkům a provozovatelům restauračních zařízení věru nezávidím. V hospodě jsem byl o chladném sobotním večeru a tuzemák v čaji panákem Baileys či Berentzenu nenahradíš! Ale je tu samozřejmě ještě griotka, ta se pohybuje okolo dvaceti alkoholu. Ještě že mám doma „protiprohibiční kryt“ (termín zavedl Karel Nešpor) a bez problémů bych vydržel nenakupovat klidně i roky. Nedělní večerní panák mého oblíbeného ginu ovšem snad ještě nikdy nechutal tak dobře! Ale nechme prohibici prohibicí, šup na zatím stále volně dostupné víno!
U prarodičů jsem v neděli otevřel láhev Kolonics Károly Pincészete Juhfark 2010, bílého z maďarské oblasti Somló a legendární tamní odrůdy. Více určitě najdete ve starších článcích, kde se vinaři, oblasti i odrůdě trochu věnuji. Děda je tak trochu blázen do Rakousko-Uherska a Františka Josefa obzvláště, tak jsem si říkal, že by mu víno s habsburskou historkou okolo mohlo chutnat. Víno je v protáhlé lahvi, s plastovou záklopkou a slušným celokorkem, vinětu posuďte sami.
Nádherná tmavší zlatá barva. Ve spojení s velmi efektní výraznou a medově sladkou vůní poměrně silně navádí, že obsah lahve bude sladký. K medovosti se přidávají zajímavé kořenité tóny a mineralita, úplně první dojem po otevření lahve byl „dobrý pálavský vlašák“, ale postupně se tam otevírají takové svéráznější ovocito-těkavé vrstvy, projevuje se ležení ve dřevě, začíná upomínat ke svému původu (a také mládí, určitě se bude pěkně rozvíjet v čase). V chuti suché, živé, s bezva kyselinou, přes výraznost projevu nijak zvlášť hutné a dobře pitelné, trochu netradiční struktura, dobrá délka, mineralita, lehce kovový tón v závěru. Relativně snadno přístupné a přitom hodné zkoumání, za 250,- běžná koncová maloobchodní cena parádní nákup. Večer jsem schválně otevřel ročník 2009 na srovnání a přišel mi o hodně méně funky než si ho pamatuji, taky se dost uhladil. Ale v současné podobě bych asi doporučil spíš desítku. Vozí Boden Fine Wines, zatím stále jen na Facebooku a bez vlastního webu.
Zmíněná kovovost, kterou jsem cítil ve více vínech ze Somló, mi nahradila jedno víkendové zklamání. Zakoupil jsem totiž, jako vzpomínku na mládí (až dětství), dvě klasická piva z Novopackého pivovaru – Broučka a Kumburák. Mimo jiné i proto, abych si připomněl tamní specifickou železitou chuť. A ona nikde! Nevím, zda je to jiným zdrojem vody nebo nějakým technologickým postupem, ale zamrzelo. A hlavně Brouček působil hodně řídkým až zředěným dojmem, spíše než jen lehčím jak se na desítku sluší. No jo, ne každé vzpomínání se vyvede…