V uplynulých třech týdnech jsem každé pondělí ochutnával a pil vína ze Slovinska (a také trochu přilehlé italské oblasti Collio). Jak poněkud „úlety“, alespoň dle současného pohledu na víno (ale tam třebas dost tradiční), tak i vína normálnějšího střihu. Pokusím se ze všeho připravit nějaké logické souhrny, prozatím jen pár fotek ze završení celé téhle degustační série, velké Slovinsko-Italsko-Chorvatsko-Rakouské párty včera ve Vídni, akce pořádané pod záminkou ochutnávání tzv. oranžových vín. Bylo bezva koukat na všechny ty sklenky s víny hodně roztodivných výraznějších barev, a přitom i vín mladých a prakticky vždy úplně suchých, žádné bledé vodnaté záležitosti. Každé Rulandské šedé dostávat do sklenky sympaticky růžové a objevovat všemožné zajímavé polohy vína, i odrůdy (a celé oblasti) dosud pro mne prakticky neznámé. Strašně mne bavilo, že těch několik málo vín červených, na akci tak trochu jako doplněk, mělo vždycky méně tříslovin než většina bílých okolo. To vše v atmosféře, která nebyla nijak spiklenecká, nedělala z těch vín záležitost pro úchyly, ale běžné profesionální akce v prostředí velkého sálu hotelu Radisson. K těm vínům by se možná víc hodila nějaká poloopuštěná tovární hala na hranicích Slovinska, tohle je ovšem definitivně posouvalo do záležitosti na (vzdáleném) okraji středního proudu :-) A když alkohol zapracoval a krev Slovinců a Chorvátů se pořádně rozproudila, získalo to celé pořádný švih… a rakušáci jen čuměli :o)
Různé barevné tóny bílého vína, nahoře uprostřed Rulandské šedé…
Žádná akce pro podezřelé spiklence, vinné úchyly a konzumenty vadných vín, jak nás, milovníky vín oranžových, oxidativních a dalších podobných, někdy označují pijáci a producenti těch “normálních” vín…
Pán měl geniální Malvasii, jazyková bariéra neexistovala a vždy se šlo nějak domluvit (často se ukázalo, hlavně při komunikaci se Slovinci, že použít nějaký termín v jejich rodném jazyce bude snazší, než se ho snažit najít v angličtině či němčině… prostě jsme si rozuměli). Paní Kristina byla děsně sympatická a krom všech dalších bezva vín měla též jedno z mála sladkých, slámový Cabernet Sauvignon.
Obzvláště k Rebule se ten salámek (výrobek otce vinařky) opravdu moc hodil. To Prosciutto je asi nejlepší, které jsem kdy v životě jedl. A jeho autor ho uměl nabídnout skutečně s vášní. Vína z vinařství Terpin byla… velmi, velmi svérázná. I v kontextu téhle akce :-)
Vášně, očekávání, vinná překvapení. Bylo to báječné…
Movia LUNAR… do sklenky na ukázku odlité kaly, dekantované víno tak jak bylo servírováno a láhev. Velmi pěkné, charakterní kousky.
Degoržování Movia PURO, trochu úspěšnější než jedno naše doma. Ale i nám se to, alespoň napoprvé, povedlo.
V závěru při rozhovoru nad jedním zajímavým vínem ze Slovinska dost pobavila jedna Rakušanka: „Jsem slyšela, že u Vás je to s oranžovými víny velké, my teprve začínáme“ :-) Máme dobrou pověst! Ale jak by ne, vždyť třeba zrovna dnes tu svá (oranžová, žlutá, fantastická šumivá) vína představuje Franz Strohmeier…
