Nejsem nějak zvlášť starej, ale být víno, už jsem dost archivní. Na jednom bezva večírku včera měli v baru také Armagnac mého věku, neodolal jsem a sklenku zakoupil. Ono je u těchhle destilátů skoro jisté, že bude v pohodě. U vína je to horší, opakovaně jsem přemýšlel o pořízení vína toho mého ročníku, ale… červené z Burgundska bylo ten rok spíš hrozné, Bordeaux tak nějak průměr ale většina už by také raději měla být vypita, údajně skvěle tenkrát vyšla Rioja či Châteauneuf-du-Pape (ale tam mne to nějak netáhne), snad ještě ryzlinky z Rheingau se prý povedly. A čím víc váhám, tím víc stárnu. A ta vína taky, riziko lahve úplně nanic rapidně stoupá :-)
Mám rád stará vína, leckdy se dokáží rozvinout do neuvěřitelných projevů a chytit vás za srdce tak, jak to žádné mladé víno nikdy nedokáže. Často ale obsah lahve není lepší, než byl třebas o pár let (či dekádu nebo dvě) dříve, kouzlo těch lahví pak může (a nemusí) být v něčem úplně jiném, nejen čistě vůni a chuti. Obrovskou roli hraje jejich neopakovatelnost, pocit výjimečného zážitku, možnost přemýšlet co vše se ročník vzniku, a od té doby, stalo (Château Malescot St. Exupéry to dokonce na lahve píše). Nemá smysl předstírat, že je to jinak, mnohá opravdu stará vína si užíváme především pro tyhle věci okolo, jsme vděčni že vlastně jdou v klidu pít a ještě to nemají za sebou, projevem se mnohdy posunou do místně nezařaditelného „staré víno“ projevu. Ideální samozřejmě je, když se starší a nějak významný ročník spojí s fantastickým vínem. Třeba jako na nedávné degustaci, kde se chutnal výtečný německý Riesling ročníku 1989… a všem nám připomněl, že bez události z toho roku bychom ho možná nikdy neměli možnost okusit.
Máte rádi stará vína? Jaká a proč? Jaké nejstarší víno jste kdy chutnali? A bylo skvělé spíše díky „omáčce“ okolo, nebo pro samotný obsah lahve? :-) A není lepší to neřešit, nefilozofovat, a raději do sebe naklopit sedmičku pod patnáct vteřin?!?
