O trpící ale chápavé manželce

Tímto zápiskem bych chtěl veřejně poděkovat manželce za její neutuchající trpělivost s mými koníčky, především tím vinným. Otevření prakticky každého vína je provázeno rituálem, kdy dostane sklenku naslepo a musí odpovědět na sadu zásadních otázek – co, odkud, jak staré, kolik tak asi stálo… :-) Trpí, ale odpovídá. Veškeré dovolené a výlety se plánují s ohledem na to, zda v místě roste réva, dělají víno či alespoň mají zajímavou restauraci, pivovar a tak. Opravdovou zkouškou pak prošla předchozí dva dny. O víkendu jsme si sklidili a dovezli domů dvacet kilo hroznů (půlku hezky pod kočárkem, snad mošt nerozkvasí mikroflórou tramvaje číslo 16), koupelna se tak změnila na zpracovatelský závod se vším bordelem co to provází – odstranit vadné bobule, odstopkovat, podrtit (šťouchadlo na brambory!). Pokus o lisování skrze plátno nedopadl dobře, látka nevydržela a podrcené hrozno se rozletělo po celé místnosti. S úklidem se to protáhlo přes půlnoc, kdy jsem ještě začal otevíral lahve na pondělí degustaci… a provázel je dotazy „jak si myslíš, že je tohle staré“. Nezabila mne :-)

Včerejší degustace byla skvělá, vína úžasná, napíšu víc :-) Její součástí byla i dvě vína PURO, špičkový sekt ze slovinského vinařství Movia, který se prodává včetně kalů. Jedna z metod otevření je odstřelit je do vodní lázně. Na tento proces mi byla zapůjčena vanička pro dítě, bez kyselého obličeje. První láhev se povedlo odstřelit přímo ukázkově, možná bude časem video. Druhou… ne. Po uvolnění kovové agrafy na jedné straně víno vyvinulo nečekaný tlak a i přesto, že jsem korek držel, tento se podivně vyklopil z hrdla a víno doslova explodovalo po místnosti. Kvasničnými kaly špičkové růžovky (soudě dle deci co zbyla) byla ohozena především manželka (která ochotně držela u vaničky sklenku, aby nic nepřišlo nazmar), zeď, kuchyňská linka a dětská postýlka. A stále žiju. Děkuju!